Článek
Jelikož pod mým minulým článkem (a také pod některými staršími) se opakovaně objevovaly prosby (a také rýpance, hejty a sarkastické poznámky), směřující k tomu, abych nepsala pořád jen o výchovných potížích rodičů a dětí, ale obrátila svůj kritický pohled také do „vlastních řad“, rozhodla jsem se vyhovět a dát k dobru pár postřehů ohledně problematických pedagogů, respektive jejich zneškodňování. Předem ovšem předestírám, že jelikož mám osobní zkušenosti především z prvního stupně (maximálně ze školky), budu se soustředit na učitele a učitelky působící právě v této oblasti vzdělávání. Druhý stupeň, střední školy, gymnázia, učiliště a následně vejšky nechám s dovolením na někom povolanějším, protože tamější problémy se od těch „našich“ jistě značně liší. Teď už ale k tématu, který jsem se rozhodla rozdělit do několika bodů…
1) Máte pocit, že vaše děti učí problémový učitel? OK, nebojte se ozvat!
Jak už jste si možná při čtení zdejších textů na téma výchova a vzdělávání všimli „rodiče versus špatný učitel“, je boj, který se mnozí zdejší přispěvatelé snaží prezentovat nejen jako denní chléb většiny českých rodin, ale také jako konflikt neřešitelný, beznadějný a předem prohraný. Jinými slovy „špatní učitelé jsou úplně všude, navzájem se kryjí a chudáci rodiče s tím nemůžou vůbec nic dělat“ Nu, mám pro vás dobrou zprávu… tohle je naprostá pitomost. Ale fakt naprostá! A já opravdu netuším, kde se tenhle nesmyslný názor bere (navíc v dnešní době, kdy se na sociálních sítích do krve řeší každá pitomost a vedení školy se ze strachu před negativní popularitou skoro nikdy za nikoho ze svých podřízených nepostaví). Asi ho mnozí zneuznaní rodiče pod vlivem jakýchsi svých vlastních mindráků šíří schválně, aby z jedné vody načisto poškodili všechny učitele. Nu, budiž jim to přáno, když se na víc nezmůžou, protože ono je to vlastně jedno. Důležité je, že pokud máte pocit, že s některým z pedagogů vašeho potomka, je něco v nepořádku, nenechte se podobnými, s prominutím žvásty a kecy, které ve vás mají vzbudit jen strach a beznaděj odradit.
A pokud k tomu někdy budete mít blízko a bude se vám chtít to předem vzdát, vzpomeňte si na ten starý, provařený vtip o myšce, co si jde ke krtečkovi půjčit lopatku a každých pár metrů se zastavuje a přemýšlí o tom, že tam asi jde zbytečně, protože krtek je starý lakomec a nic jí nepůjčí. Tahle anekdota totiž končí tím, že myška zazvoní, krtek otevře a než stačí cokoliv říct, myš ho flákne šutrem do hlavy a hystericky zařve "tak si tu lopatku teda sežer"! A takhle určitě při hájení práv svých dětí dopadnout nechcete, takže žádné házení pušky do obilí předem! Místo toho si raději udělejte pořádný průzkum terénu, jako před každou správnou a historicky významnou bitvou. Kdo ví, možná zjistíte, že vy a vaše dítě jste jediní, kdo má s učitelkou/učitelem problém (a pak je nasnadě začít uvažovat nad tím, zda ten problém vážně na straně školy). A nebo naopak zjistíte, že nejste zdaleka sami, kdo řeší totéž, nebo skoro totéž a můžete tak navázat potřebné strategické vztahy s dalšími rodiči a mít tak ve chvíli zahájení prvního „výpadu“ v ruce všechny trumfy. A bát se nemáte čeho… Ta představa, že na děti, jejichž rodiče si stěžují, si učitelé ještě více zasednou kulhá na obě nohy, protože ti skutečně špatní učitelé, tuž moc nemají kam klesat. A ti dobří to neudělají i když proti nim někdo povede lživou kampaň. Věřte mi, znám to z vlastí zkušenosti. Člověk má spíš chuť dát po čuni těm zpovykaným rodičům, než si to vybíjet na jejich dětech, které mají už tak naloženo od osudu víc, než dost, když mají tohle doma…
2) Když už se ozýváte, dělejte to pořádně a ne ve stylu „kudly do zad“.
Ano, tohle je důležitý bod, na který se v dnešní době mnohdy zapomíná, protože všichni jsou zvyklí řešit všechno anonymně na internetu, nikoliv tváří v tvář. Špatného učitele ale na síti nevyřešíte, nebo alespoň ne v první linii vašeho boje (na to bude čas později, pokud nějaké později bude), protože to je nejen neslušné, ale také kontraproduktivní. Stěžovat si někde na někoho on-line, nebo třeba i osobně na vedení školy, ale bez toho, aby byl této akci přítomen a mohl se k ní vyjádřit, totiž málokdy vede k čemukoliv jinému, než ke zbytečnému vyhrocení konfliktu a nabalení dalších osob (ať už na vaši, nebo na jeho stranu a to jak z řad kolegů, tak třeba jiných rodičů, kteří rozhodně nemusí být automaticky na vaší straně a to i kdyby jste měli pravdu). A řešit to dokonce zcela anonymně, například formou různých dopisů, udání, nebo dotazníků, to už ani nestojí za komentář. Taková kritika je totiž buď zcela neadresná (typu "v téhle škole se k žákům chovají hrozně"-kdo, kdy, kde, jak?) nebo jí není možné prošetřit a bez zpětné vazby ji každý hodí za hlavu.
Jinými slovy, zdá se vám, že učitelka vašeho dítěte dává žákům moc úkolů? Nebo je na ně moc přísná? Nebo špatně sestavuje písemky a zkoušení? Nebo je naopak příliš laxní při řešení sporů mezi dětmi a zadělává tak na šikanu ve třídě? OK, může být. Tak ale zvedněte zadek a běžte jí to říct (a ne, výmluvy, že na to „nemáte čas“ neberu- domluvit se dá schůzka vždycky a jde o vaše dítě)! Do očí a tak, aby se k tomu mohla rovnou vyjádřit. Protože víte co? Tím nedáváte výhodu jí, ale sobě! To vy uvidíte, jak se na vaši výtku tváří, jak na ni reaguje řečí těla i jak pohotově a chytře (nebo naopak úplně pitomě) argumentuje na svou obhajobu. A z toho poznáte opravdu hodně a hned budete mít lepší přehled o tom, kde je zakopaný pes. Třeba je prostě jen nezkušená, nebo je to celé nějaký komunikační šum a situace ve třídě není taková, jakou vám vaše dítě líčí… Ale možná je to ve skutečnosti ještě horší, než jste si mysleli a ona je jen líná arogantní mrcha, která se v sadismu vyžívá. To ale nezjistíte, když o ní napíšete něco ošklivého na školní facebook, nebo poběžíte rovnou za ředitelem a ten to s ní bude řešit sám, později a za zavřenými dveřmi. Nemluvě o tom, že jí tím poskytnete dost času se připravit a srovnat si všechno v hlavě (a třeba i jinde-např. likvidací důkazů v podobě těžkých písemek).
3) Řešte situaci s chladnou hlavou a totéž chtějte i po pedagogovi.
Ano, chápu, že tohle je někdy těžké (zvláště pro milující rodiče), ale je to nutné. A i když emoce jsou mrchy a dokáží hodně zamíchat kartami, neměli byste se jimi nechat unést. Vztek zatemňuje rozum i zdravý úsudek a právě proto je třeba mít neustále na paměti, že i kdybyste měli pocit, že učitel vašemu dítěti vážně hodně škodí a zasloužil by si za to pořádně „do těla“, řešíte celou věc proto, abyste ji vyřešili a svému dítěti pomohli. Ne abyste se tomu „pitomému kantorovi“ pomstili, vykoupali ho v tom a měli nad ním navrch. Snažte se proto jednat v klidu, věcně a neustále zůstávat u meritu věci. A totéž samozřejmě požadujte i od něho nebo od ní, protože není nic horšího, než když se do krve pohádáte a zamotáte do slovní přestřelky i osobní urážky a inzultace. Tím vůbec žádného posunu k lepšímu nedosáhnete a co hůř… Pokud vás takhle „řešit problém“ uslyší někdo třetí (a je celkem fuk, zda to bude někdo z pedagogického sboru, vedení školy, žáků, rodičů, nebo náhodných kolemjdoucích), tak se totálně ztrapníte a vaše názory a výtky, byť seberozumnější, ztratí dost velké procento své původní váhy.
Naprosto klíčová je ale v tomto bodě ještě jedna věc… Poslouchat se navzájem a být přístupný argumentům protistrany (a ano, opět to platí samozřejmě pro oba tábory). Ono totiž ne vždycky je všechno takové, jaké to na první pohled vypadá a svět vašeho dítěte u vás doma a svět vašeho dítěte ve škole se od sebe někdy diametrálně liší. A vy a učitel/ka patříte každý do toho svého světa, přičemž už to samo o sobě může vyvolat třenice a konflikty, které jsou vlastně úplně zbytečné. Příkladem může být to, že spoustě rodičů se nelíbí, že učitelé si stěžují na chování jejich dětí v kolektivu a namítají, že „Pepíček doma nic takového nedělá, takže učitelka lže a zasedla si na něj“. No jo, jenže doma Pepíček jaksi není v tom kolektivu a i když náhodou třeba je (např. při návštěvě či na hřišti), je to úplně jiný kolektiv s jinými pravidly a jiným fungováním, než ten školní. A právě proto je důležité se navzájem vyslechnout a pokusit se na problém podívat i očima toho druhého, který si na nikoho nezasedl, jen prostě zažívá něco, co ten první nikdy nezažije. No jo, řeknete si asi, ale co když si opravdu na dítě zasedl. A ano, i to se může samozřejmě stát! Ale právě proto je to vzájemné naslouchání tak důležité, protože jedině tak poznáte, že učitelka mele nesmysly a argumentuje naprosto zcestně. A jedině pak budete mít jistotu, že máte pravdu a že se nemůže stát, že budete za megeru, která řeší nesmysly a svým zásahem svému dítěti spíš ublíží, než pomůže. A v neposlední řadě… pokud si od pedagoga nic nedáte vysvětlit, nebudete mít ani žádný důkaz pro případné pozdější drtivější kroky na jeho elminaci, ke kterým se dostaneme v dalším bodě…
4) Problém se nepodařilo vyřešit a přetrvává. Je to konec?
Ne, není to konce! Naopak, měl by to být začátek, protože pokud jsme prošli všemi výše popsanými fázemi a pořád jsme svému dítěti nepomohli, je na čase zatroubit ke skutečnému útoku, přičemž tady už klidně může platit to staré známé, že „v lásce a válce je dovoleno vše“. Pokud jsme si totiž i nadále stoprocentně jistí, že máme tu čest se špatným učitelem, který dětem škodí a vaše výtky na svou adresu ignoruje či bagatelizuje, přichází ten pravý čas rozjet boj ve velkém. Bohužel, mnoho rodičů místo toho právě zde polevuje, nebo to rovnou vzdává s tím, že „to nemá cenu, protože už ro řeším několik týdnů a k ničemu to nevede“. Omyl. ZATÍM to k ničemu nevedlo, protože šlo především o oťukávání soupeře. Teď je ale čas se do toho opřít a začít tvrdě požadovat nápravu. A hlavně… teď už to udělat klidně můžete, protože pokud jste se řídili předešlými body, máte za sebou nejen další stopupence z řad rodičů (a někdy i ostatních pedagogů-protože fakt neplatí, že jsme všichni jeden gang a jen si navzájem kryjeme záda, naopak, ti lepší z nás ty horší z duše nesnáší, protože jim kazí pověst), ale také dostatek důkazů k podpoření svých tvrzení.
A v tomto bodě už se to zveřejnění a rozmáznutí problému vyloženě nabízí! A že máte, oproti předešlým generacím rodičů, sakra široké pole působnosti… Sociální sítě, maily, zprávy, petice, rodičovské spolky… A tak dále a tak dále! A když to nepomůže, pořád je tu i youtube, podcasty, rádio, televize… A samozřejmě také vedení školy, které v době, kdy je tak snadné ho vyměnit, opravdu nebude krýt prokazatelná pochybení, nebo dokonce skutková provinění proti vlastním žákům. A když nějakou obří náhodou selže i to, tak je tu ještě zřizovatel školy, inspekce, hygiena, MŠMT… No safra, to by bylo aby to nebylo! S tímhle vším v zádech, nemá na skutečně špatné učitele, kterým je možné jejich neprofesionální a toxické chování k žákům dokázat, žádnou páku jedině totální mimoň, nebo někdo, komu vlastně na vlastních dětech až tak moc nezáleží, jen chce dělat dusno (i když i ten si to dusnu rád vychutná až do konce)! Sakra, vždyť už jen nekonečný seznam případů, kdy to přesně tímto stylem odnesli i učitelé dobří, proti kterým byla akorát vedena štvavá kampaň rozmazlených a zpovykaných rodičů, jasně hovoří pro to, že ti opravdu mizerní, musí ze školství vyletět jak rakety! Stačí je jen vyslat na oběžnou dráhu.
Ale to musíte udělat vy, protože stěžování na internetu, nebo kafrání v kavárně s ostatními matkami/v hospodě s ostatními otci, vám nijak nepomůže. To nikdy nepomáhá, i když je to v Čechách tak oblíbený národní sport. Stačí jen nepolevit, nenechat se ukolébat ani otrávit a jít si tvrdě za svým, protože bojujete za své dítě a to má smysl! A protože špatný učitel, to je vážně problém a nikdo se nesnaží tvrdit, že ne. Pro vás rodiče, pro vaše děti i pro nás ostatní pedagogy to prostě malér je… A taky pro studenty, kteří by se našimi kolegy teprve chtěli stát. Pokud totiž jako rodiče uvěříte těm kecům, že většina učitelů je špatných a nedá se s tím nic dělat (a nedej bože budete tyhle hemzy bez důkazů šířit dál), tihle studenti nám utečou a za pár let nebude mít kdo učit. Peníze ani pohodová, klidná práce totiž nové lidi do školství nenalákají, protože jednoduše nestačí, nebo jsou lživé. Musí to udělat určitá prestiž a hlavně vstřícný přístup společnosti. A ten je zase možný jedině tehdy, když se zrno oddělí od plev a špatní pedagogové budou vymýceni… takže jak vidíte, je to začarovaný kruh. A prolomit ho, to je na nás všech. A na vás, jako na rodičích nejvíce…
