Článek
Na stránkách wikipedie je výchova charakterizovaná jako: „cílevědomá, plánovitá a všestranná činnost směřující k přípravě člověka pro jeho společenské úkoly a osobní život a také celoživotní působení na procesy lidského učení a socializaci s cílem přeměny člověka po všech stránkách, tedy tělesné i duševní.“ Podle mě je to poměrně jasná a srozumitelná definice s jejímž pochopením by nikdo s IQ vyšším, než je číslo jeho bot, neměl mít problém, viz. název mého článku. Výchova rovná se snaha změnit člověka, jeho chování a projevy tak, aby byl schopen žít spokojený a úspěšný život ve společnosti.
Bohužel… v poslední době mám čím dál tím silnější pocit, že rodiče místo toho, aby „měnili“ své dítě, usilují o změny všeho a všech ostatních. Chtějí měnit prostředí, kde dítě žije, kolektiv ve kterém se pohybuje, názory a přístup okolí… Prostě chtějí změnit všechno, co jde (a ono toho bohužel v dnešní pokrokové a veskrze tolerantní západní společnosti jde změnit až děsivě moc), jen aby jejich drobeček mohl zůstat i nadále „tabula rasa“ a oni si mohli gratulovat, jak na to hezky vyzráli, ušetřili si práci a svému děťátku nezadělali na nějaké to strašlivé trauma (které má podle mnoha aktuálních „pseudovědeckých“ tvrzení z normální výchovy prakticky každý druhý, jen o tom neví).
Viz. například tento velice „chytrý“ článek (nebo pak tento prakticky totožný), nad kterým jsem včera musela při čtení nevěřícně kroutit hlavou. Vyplývá z něj totiž, že dokonalá matka je taková, která zabezpečí domov tak, aby se v něm její malé dítě (mimino-batole-předškolák) nemohlo nijak vážně zranit. A i když neříkám, že v rámci otužování by se děcka měla doma batolit mezi ostrými předměty, rozžhavenými kusy železa a náhodně rozházenými chemikáliemi a jedy, co je moc, to je příliš. A tenhle článek (a hlavně postoj k výchově) příliš opravdu je, protože víte v čem je problém? Že taková „dokonalá matka“ přestává být dokonalou matkou (a její dítě přestává být v bezpečí) v okamžiku, kdy její potomek vykročí z domova, nebo naopak do jejího domova pronikne sebemenší rušivý element zvenčí (například nepoučená návštěva, nebo třeba jen unavený tatínek, který po náročném dni v práci pozapomene jedno ze zhruba milionu-sedmi-set pravidel, která je nutné dodržovat, aby byla domácnost sterilně bezpečná a pokusí se ohřát si polévku na jiné, než zadní plotýnce).
A že k takové situaci dřív nebo později dojde je naprosto jasné (minimálně mezi lidi to dítě jednou bude muset), takže je mi líto, ale takto se „dokonale bezpečné dítě dokonalé zodpovědné matky“ nevyrábí. Takhle se naopak vyrábí budoucí „sebevrah“ se zakrnělým pudem sebezáchovy a nulovými reflexy, jehož mozek se tak dlouho vyvíjí v bezpečném, nekonfliktním prostředí, kde není třeba si na nic dávat pozor a nijak korigovat, kontrolovat a hlídat své chování, že už nikdy nebude plně schopný převzít zodpovědnost za své bezpečí a předvídat i naprosto zjevné až banální kolizní situace, které normální osoby nikdy nedopustí. A takový jedinec nejspíš neskončí dobře, protože pokud nebude mít fakt hodně štěstí a extrémně výkonného strážného anděla, dřív nebo později na tuhle svou nepozornost a neschopnost být na sebe opatrný krutě dojede… Příkladem budiž batolata, co se klidně na hřišti plnou rychlostí rozběhnou proto prolézačce a pak se děsně diví, že to bolí a krvácí, protože doma mají všechny rohy oblepené molitanovými vložkami.
Ale jen o bezpečnosti to pochopitelně vůbec není. Je to o všem… o všech situacích, kdy se moderní rodiče raději postaví na hlavu, aby změnili podmínky a prostředí, jen aby nemuseli měnit své děti. O situacích, kdy klidně vozí v kočárku čtyřleté děti, jen aby ty je nezdržovaly svou pomalostí a únavou, situace kdy jim budou klidně do předškolního věku měnit jednorázové pleny, jen aby je nemuseli učit na nočník, situace kdy jim při nákupu nacpou do ruky nezaplacený rohlík, jen aby je nemuseli tišit, situace kdy si vydupou dětský koutek pomalu i v krematoriu, jen aby nemuseli své děti sami zabavit, situace kdy jim raději koupí boty se suchým zipem, aby je nemuseli učit kličku, situace kdy před nimi radši schovají pastelky a fixy do sklepa, než aby je naučili nekreslit s nim po zdech (mimochodem situace z jedné nedávné Výměny manželek), situace, kdy si vykřičí parkovací místa pro rodiče s dětmi hned u vchodu, aby se děti nemuseli učit pohybovat po parkovišti… Situace, kdy raději děti všude vozí autem, je aby je nemuseli učit jezdit hromadnou dopravou a spoléhat se na ně… A tak dále a tak dále. Moderní svět je plný těchto „ústupků“ a „zkratek“, které „přeci můžeme pro své děti udělat, ne?“ a všechny mají společné to, že patří do ranku „vždyť ono se zas tak moc nestane, když se to takhle šalamounsky vyřeší a nám to pomůže“.
A je to pravda, nestane. Na první pohled ne. Na první pohled jde takříkajíc „o houby“ a ti, co s tím mají problém, jsou jen netolerantní a nemají rádi děti a rodiny a pořád si na něco stěžují a hledají problémy a blá, blá, blá… JENŽE víte co? Na druhý pohled už to tak jednoduché není, protože tady vůbec nejde o to, udělat nějaký malý ústupek, akceptovat nějaký zlepšovák, nebo uznat, že jde něco dělat „nově a jinak“. Jde o to, že každá tahle jedna úprava podmínek a prostředí, která sama o sobě může fungovat a pomoct, oloupí vaše děti o jednu možnost být vychováván a něčemu se naučit. Třeba chodit na delší trasy… Nebo chvíli vydržet o hladu… Nebo se sám zabavit bez podnětů z okolí… A nebo třeba právě jít sám na záchod, udělat uzel a mašličku na provázku, nenechat se porazit autem na parkovišti, jezdit busem či netahat doma za ubrus a nerabovat v zásuvkách s noži. A jedno oloupení pak vede k druhému a to ke třetímu… A najednou tu máme generaci dětí, kterým vlastně až do nástupu do mateřské školy (v horším případě první třídy) nikdo nikdy pořádně neřekl co smějí a co nesmějí a co je slušné, bezpečné a správné. Proč? Protože nemusel! Problémy (a někdy i hodně vážné a nebezpečné), které by mohly vzniknout z toho, že takové dítě něco neví nebo neumí, byly totiž odstraněny ještě před svým vznikem a to tím, že někdo (rodiče) zařídil, aby se ono dítko do dané situace vůbec nedostalo.
Asi jako když raději zůstanete celý den doma, co kdyby venku začalo pršet a vy jste nastydli. Ale to milí rodiče NENÍ konečné řešení! Vy tím všem těm konfliktním, nebezpečným, trapným, necitlivým ani neslušným situacím nebráníte a neučíte v nich své dítě obstát a překonat je! Vy je jen odsouváte někam na neurčito a doufáte, že až se s nimi vaše dítě jednou setká, vy u toho nebudete a ono samo bude už natolik vyspělé, rozumné a „otřískané životem“ (čti: "vychované někým či něčím jiným"-nejčastěji kolektivem v MŠ a ZŠ), že bude vědět, jak se má zachovat i bez vaší invence. Ale co když se to nestane? Co když se s nějakou touhle situací vaše dítě setká moc brzy a nebude ještě vědět co má dělat? A nebo, co když se někde mimo vaši kontrolu naučí na nějakou takovou situaci reagovat nesprávně a nebezpečně a nebude po ruce nikdo, kdo by mu to řekl a varoval ho (např. uvidí, že kamarádi volně běhají po parkoviště a udělá to taky když zrovna pojede SUV se špatným výhledem)? Co pak? Není lepší nic neodsouvat a nechat ho ať si všechny tyhle potenciální maléry „vyžere“ hezky hned, jak je na ně duševně vyspělé a pod vaším láskyplným dohledem a ochranou? Fakt chcete být z výchovy svého dítěte takhle dobrovolně vyšachovaní?
Já tedy ne! Já chci tohle všechno mít pod kontrolou a vědět, že je mé dítě v bezpečí, poučené, slušně vychované a připravené na život (a ne to jen tušit nebo v to doufat). A proto prosím, všichni, kdo to máte stejně, přestaňte místo výchovy upravovat podmínky a prostředí ve kterém vaše dítě vyrůstá. To není vaše rodičovská povinnost (ale ani právo!). A přestaňte to hlavní chtít po ostatních (např. po chůvách, babičkách, vedoucích kroužku, ale i po cizích lidech někde mimo váš domov, kteří fakt nemají povinnost pustit vaše dítě např. sednout v tramvaji, protože už ho bolí nožičky, nebo vás dopředu u doktora, protože nemáte hlídání). Protože tohle není otázka toho, jestli vám někdo vyhoví, nebo nevyhoví, nebo jestli je líný, zlý a neochotný. Je to o tom, že vaše dítě se musí naučit žít v takovém světě, jaký skutečně je, ne v jeho upravené, bezpečné, vypolstrované a nekonfliktní demoverzi, kde nic nemusí a nikdo po něm nic nechce. Takový svět neexistuje a nejspíš ani nikdy nebude… To by nám museli všem rozdat vizory a všesměrové běhací pásy jako v Ready Player one. A i pak bychom v tom našem „Oasis“ museli pravděpodobně spolupracovat s ostatními…Tak na to myslete, až zas příště budete někde chtít pro sebe či své dítě „trochu té tolerance“. Opravdu ji potřebujete? Nebo ej to pro vás jen jednodušší…
