Alžběta Bavorská: Hádky s tchyní, posedlost krásou a nefunkční vztah s dětmi

Alžběta Bavorská byla jednou z nejvýraznějších postav habsburské monarchie 19. století. Narodila se 24. prosince 1837 v Mnichově do bavorské královské rodiny a v šestnácti letech se provdala za rakouského císaře Františka Josefa I., se kterým byla v blízkém příbuzenském vztahu (sestřenice a bratranec).

Pro zachování rodu bylo důležité zplodit potomka, ideálně syna. Když Alžběta konečně otěhotněla, vyvstaly neshody s tchyní, která se snažila přetvořit snachu k obrazu svému. Chtěla například, aby Alžběta dávala na odiv své břicho, protože všichni přece musí vidět, že je těhotná. Alžběta byla ovšem ostýchavá, nerada se vystavovala a bylo jí to velmi nepříjemné. Brzy přišly na svět tři děti, po desetileté pauze pak čtvrté.

Jako první se v roce 1855 narodila Žofie Frederika, pojmenovaná po nenáviděné tchyni. V roce 1856 Gisela a o dva roky později syn Rudolf. O deset let později, v roce 1868, se narodila ještě Marie Valerie.

Nejstarší Žofie zemřela ve dvou letech, když ji Alžběta vzala s sebou na jednu ze svých cest po Uhrách. Malá Žofie velmi vážně onemocněla a po několika dnech zemřela. Pro Alžbětu to byla taková rána, že vzdala boj o zbývající dvě děti a její vztah k nim zůstal až do smrti chladný. Druhorozená Gisela a následník trůnu Rudolf vyrůstali v péči babičky.

Císař Rudolfa krátce po narození jmenoval plukovníkem své armády. Chtěl zbrzdit jeho duševní vývoj, aby nezaostával fyzicky. Posílal proti němu například divoké prase nebo ho uprostřed noci vzbudili výstřelem, řekli mu, že je v nebezpečí a že musí jít bojovat. Není divu, že Alžbětě se tyto dnes těžko predstavitelné a kruté praktiky nelíbily a ohradila se proti nim.

Poté, co Rudolf směl po opakovaných intervencích své matky Alžběty u císaře ukončit striktně armádní výchovu, věnoval se přírodním vědám. Působil také jako žurnalista v liberálním tisku, a to anonymně a za zády svého otce. František Josef izoloval korunního prince Rudolfa od státních záležitostí a ten to těžce nesl. V roce 1889 spáchal sebevraždu.

Marii Valerii Alžběta považovala za svého jedináčka a chovala k ní vřelý cit. Vše, co se staršími dětmi nestihla, chtěla dohnat s Marií Valerií. Hodně spolu cestovaly, ale jejich vztah nebyl empatický a láskyplný. Dcera měla být matčiným zrcadlem, což je vidět v deníku, který si Marie Valerie psala. Alžběta na ni hrnula veškerou únavu ze světa.

Ne všechny ženy si užívají roli matky. Kdyby Alžběta mohla žít tak, jak by chtěla, zřejmě by děti vůbec neměla. Velmi se zaobírala sama sebou a děti ji v této činnosti rušily. Nikdy nebyla šťastná matka.

V době, kdy se dávala přednost plným tvarům, Alžběta prosazovala velmi štíhlou postavu, pro což však nikdo neměl pochopení. V pase měřila pouhých padesát centimetrů a aby si svou linii udržela, opakovaně držela hladové kúry a hodně sportovala.

Své ženství používala jako nástroj nátlaku na svého muže. Ve chvíli, kdy se při věčných hádkách s tchyní František Josef nepostavil na stranu své ženy, vykázala ho z ložnice. Jelikož ji tělesná láska celý život nezajímala, neměla s tím problém. Odmítavý postoj k sexualitě je dokumentován v jejích výrocích a básních.

Alžběta ráda přijímala výhody spojené se svým postavením, ale už odmítala plnit své povinnosti. Hrála si se svými papoušky a psy, milovala své koně, psala plačtivé diletantské verše o svém nešťastném životě. Odmítala komunikovat s okolím a málokdy se zúčastnila reprezentačních akcí.

Toužila po svobodě a nezávislosti, což bylo v rozporu s očekáváními tradičního dvora. Věnovala hodně času péči o svou krásu a zdraví, byla vášnivou jezdkyní a cestovatelkou. Navštívila mnoho zemí a projevila zájem o kulturu a politiku.

Již po pěti letech manželství se císař začal utěšovat mimomanželskými styky. Dost se o tom začalo mluvit a Alžběta se s tím nemohla vyrovnat. Začala cestovat a nevydržela dlouho na jednom místě. Utíkala od císaře a císařské rodiny.

Mezi manželi došlo k odcizení a Alžběta žila od císaře odděleně. Její samotářský život pokračoval až do jejího tragického konce.

Alžbětu 10. září 1898 na břehu jezera v Ženevě zavraždil pilníkem italský anarchista Luigi Lucheni, který chtěl zabít prominentní osobnost a svým činem vzbudit všeobecnou pozornost. I když se císař v posledních letech se svou manželkou moc často nevídal, měl ji stále rád a její smrt ho velmi zarmoutila.

Císařovna Alžběta Bavorská zanechala výraznou stopu ve světě historie. Její nekonvenční životní styl a touha po svobodě ji odlišovaly od tradičních panovníků té doby.

Zdroje: