Článek
Adéla si už dlouho přála mobilní telefon, ale s manželem jsme stále odolávali. Zejména já jsem vcelku konzervativní, sama jsem svůj první telefon dostala až v 15 letech a tím posledním, co bych chtěla bylo, aby moje dcera trávila celé dny sledováním obrazovky mobilního telefonu. Přesto jsem nakonec svolila, s manželem jsme se domluvili, že telefon dostane, ale součástí dárku bude také průvodní dopis od Ježíška, který stanoví jasná pravidla. Dopis obsahoval následující láskyplná slova.
Milá Adélko,
S radostí a láskou Ti k těmto Vánocům přináším dar, který Tě určitě potěší. Mobilní telefon. Věřím, že Ti poskytne mnoho zábavy a radosti, ale pamatuj na to, drahá Adélko, že mobilní telefon by měl být používán s mírou a je důležité trávit také čas s rodinou, přáteli a objevovat krásy světa okolo nás. Nastavil jsem Ti limit na používání mobilu na jednu hodinu denně. Když Ti maminka nebo tatínek řeknou, že je čas telefon odložit, poslechni je. Je to pro Tvé dobro, abys měla zdravé oči a byla vždy čilá a veselá.
S láskou a vánočním pozdravem, Ježíšek
Před chvílí jsem si zde na Médiu přečetla skvělý článek od autorky, která vážně zvažuje, že by se dárky rozbalovaly už ráno. Úvaze naprosto rozumím, ale přiznávám, že tato varianta mě nenapadla. Přijde mi totiž příliš netradiční, ale věřím, že by se tím vyřešil problém s nedočkavými dětmi, které jsou navíc děsně urputné, nervózní a vzteklé, což k dobré náladě rozhodně nepřispívá. Alespoň u nás ne.
Napadla mě varianta neslavit Vánoce vůbec. Prostě bychom je úplně škrtli, pokud mají přinášet smutek, který rozhodně není smyslem Vánoc. Naopak, Vánoce by měly přinést radost, klid a pohodu s našimi nejmilejšími.
Před Štědrým dnem bychom se mohli zdekovat někam na hory a tam strávit pár klidných dnů lyžováním. Ano, je to dost radikální řešení a ve finále ještě méně tradiční než rozbalování dárků ráno a takto to nejspíš nikdy nezrealizujeme. Budeme se muset naučit trpělivosti a také lepšímu zvládání negativních emocí.
Rodičovství a sebeovládání
Letos jsme doufali, že s vyšším věkem dětí to bude lepší než loni. Večer před Štědrým dnem jsme se s manželem domluvili, že si zajdeme na veřejné bruslení, abychom si čekání na Ježíška zkrátili a ráno jsme náš skvělý plán oznámili dětem. Dcera se ovšem odmítala hnout z bytu, aby o něco náhodou nepřišla a způsob, jakým nám svou nespokojenost dávala najevo, byl vskutku znepokojivý. Nechyběl řev a nadávky, které bolí každého rodiče.
„Děti, máme výborný nápad. Vezmeme si brusle a pojedeme na zimák.“
„Cože? Já nechci na zimák! Já budu celý den ležet a čekat na Ježíška. Ne! Nepůjdu nikam.“ (podrážděný tón hlasu)
„Adélko, půjdeme. Zbytek rodiny chce jít a nebudeme přeci sedět celý den doma.“
„Jste ti nejhorší rodiče! Nemám vás ráda. Jeďte sami.“ (Křik, odchod do pokojíčku)
Uff, rodičovské sebeovládání je někdy tak těžké. Dceři je ani ne 8 let a samotnou ji doma nenecháme. Někdy se zkrátka musí přizpůsobit.
S emocemi se všichni neustále učíme pracovat a pořád je co zlepšovat. K tomu sledujeme různé webináře o výchově, čtu knihy od psychologů, abych pochopila, jak správně k členům rodiny přistupovat a jak je lépe pochopit s ohledem na jejich i na mou osobnost. Hodně spolu mluvíme a vysvětlujeme, ale dcera je typ dítěte, které nemá rádo překvapení, ráda vše plánuje a je dost nesvá, když se plány náhle změní.
Paradoxně, zimní stadion, na který jsme dceru přes všechny peripetie dostali, její náladu konečně zlepšil. Bylo to fajn, skvěle jsme si zabruslili, hezky jsme si to spolu užili.
Po návratu ze zimního stadionu domů dcera pořád mluvila smutně o tom, že Ježíšek telefon určitě nepřinese, protože zlobila, ale už to nebyly tak frustrující scény jako ráno. Na druhé straně jí rozumím. Čekání na vytoužený dárek pro ni muselo být nekonečné a vlastně není divu, že reakce v nekomfortní situaci může být neadekvátní.
Vše dobře dopadlo
Ježíšek přinesl mobilní telefon, dcera je spokojená a všichni okolo také. I přes ranní scény a zlá slova, kdy jsem byla přesvědčená o tom, že příští rok žádné Vánoce slavit nebudeme. Další ráno byla jako vyměněná, protože z ní konečně opadlo veškeré napětí a nejistota a já opět doufám, že příští Vánoce budou zase o chlup lepší, bez zbytečných scén a s lepší emoční stabilitou.
Tolik k našemu Štědrému dni, který měl zpočátku k idylce daleko, ale ve finále jsme si ho skvěle užili. Poprvé jsem pod stromečkem našla krásný dárek od dcery a ten pocit po rozbalení je úžasný a nepopsatelný.
