Marie Manrique de Lara y Mendoza: Matka 21 dětí, díky které máme Pražské Jezulátko

Marie Manrique de Lara y Mendoza se roku 1555 ve Vídni provdala za Vratislava II. z Pernštejna a právě před jejím odjezdem ze Španělska dostala darem od své matky sošku Jezulátka. Tuto sošku následně jako svatební dar dostala její dcera Polyxena, která ji v roce 1628 věnovala pražským karmelitánům.

Do manželství Marie a Vratislava se během 27 let narodilo 21 dětí, ale 11 z nich bohužel nepřežilo dětství. Dcera Polyxena, česká šlechtična z rodu Pernštejnů byla devátým potomkem, narodila se roku 1566 a je nejznámější představitelkou rodu. Děti vyrůstaly ve striktně katolické výchově.

Marie prý vyhledávala klid nedaleko prostějovské rezidence, v ústraní plumlovského hradu. Modlila se zde a jako zpovědník za ní dojížděl její krajan Hurtado Pérez, který byl rektorem olomoucké jezuitské koleje.

Několik měsíců po narození Polyxeny byl Vratislav jmenován nejvyšším kancléřem Království českého. Vypracoval se na nejvyšší úřad v Českém království a stal se i držitelem Řádu zlatého rouna.

Vratislavova záliba v nakupování obrazů slavných malířů, stavby a renovace zámků na svých panstvích a také zakládání parků rodinu přivedla do finanční krize, ze které ho na chvíli vysvobodila až předčasná smrt bratra Vojtěcha II. z Pernštejna, po němž v roce 1561 získal Prostějov, Plumlov a Pernštejn. Své sídlo přesunul do Prostějova a v neuvážlivých aktivitách pokračoval. Finanční problémy se znovu začaly objevovat po roce 1576 a mezi lidmi se začalo říkat, že zneužívá postavení nejvyššího kancléře ve svůj prospěch.

Roku 1587 se jedenadvacetiletá Polyxena provdala za vznešeného a bohatého Viléma z Rožmberka, který byl asi o třicet let starší. Díky manželství si mohla užívat bohatství, kterým podporovala své chudé pernštejnské příbuzné. Vilém z Rožmberka zemřel v roce 1592 na tuberkulózu a Polyxena tak ovdověla.

Druhým manželem jí byl od roku 1603 nejvyšší kancléř Zdeněk Popel z Lobkovic. Právě k druhému sňatku jí matka dala jako svatební dar sošku Jezulátka, která byla zprvu uctívána v kapli Lobkovického paláce na Pražském hradě. Roku 1609 se Polyxeně narodil jediný syn Václav Eusebius Popel z Lobkovic, předek všech současných příslušníků rodu Lobkoviců.

Když Polyxena roku 1628 ovdověla podruhé, sošku Pražského Jezulátka věnovala klášteru karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné v Praze se slovy:

Soška včetně dvoucentimetrového dřevěného podstavce měří 47 centimetrů a představuje Ježíše jako dítě. Má jemně modelovaný obličej a vlnité vlasy. Pravá ruka je zdvižená k požehnání, v levé ruce drží zemský glóbus s křížem, což je znamením, že celý náš svět spočívá v jeho rukou.

Pražské Jezulátko denně navštěvují lidé z různých koutů světa. Někteří návštěvníci zde modlitbami prosí například o pomoc, uzdravení nebo mír.

Zdroje: