Článek
První školní měsíc se pomalu chýlí ke konci, říjen klepe na dveře, a pokud nejste zarytí odpůrci zájmových kroužků, pravděpodobně už máte jasno také v tom, jaké kroužky bude vaše dítě ve volném čase navštěvovat.
Následující text je reakcí na článek Petry Svobodové, ve kterém autorka hezky sepsala dnešní možnosti, co se týká právě zájmových kroužků a který mi byl inspirací pro článek o kroužcích pro děti z mého pohledu.
Kroužky už od narození? To za nás nebylo
Před třiceti lety rodiče neměli možnost chodit s dětmi už krátce po narození na kroužky, kterými je například plavání nebo cvičení a nejspíš by je tehdy ani nenapadlo, že za několik let to bude naprosto běžné.
Protože pocházím z hudební rodiny, asi ve druhé třídě mě rodiče přihlásili do místní základní umělecké školy na flétnu, ke které jsem později přidala klavír a abych se i hýbala, ve čtvrté třídě jsem odpoledne chodila do sportovek, které organizovala škola. Později jsem si občas zajela na bazén, ale ten nebyl součástí žádného kroužku.
V dnešní době do různých kroužků, herniček či mateřských center můžete přijít už s miminky. Doba šla dopředu a myslím si, že je to úžasné.
S dcerou jsem absolvovala dva kurzy miminkovského plavání a přesto, že to byl fajn kroužek s milou lektorkou, později jsme v něm nepokračovaly. Kromě toho, že dcera bývala dost nemocná a často jsem musela lekce rušit, měla také období, kdy se začala bát vody a i běžné večerní koupání bylo jako očistec.
Když se nám po třech letech narodil syn, do žádného kroužku jsem ho nezapisovala. Neměla jsem potřebu ani pocit, že bych ho o něco ochuzovala, ale je pravdou, že ani díky absenci kroužků nám sociální kontakt nechyběl.
Na sídlišti jsme totiž v té době měli menší komunitu několika maminek s dětmi ve stejném věku a zejména v zimních měsících jsme se každý týden setkávali formou výměnných návštěv, které byly přínosné jak pro děti, které se hezky socializovaly, tak pro maminky, které ocenily povídání s ostatními matkami o všem možném.
Všeho moc škodí
Nechci, aby to vyznělo tak, že jsem odpůrce kroužků pro děti, protože tak to rozhodně není. Jsem ráda, že existuje tolik možností, kde se můžou děti místo prázdného a častého lelkování rozvíjet (občas by si měly i zalelkovat), ale z vlastní zkušenosti i z toho, co jsem vypozorovala u okolí, zastávám názor, že nic se nemá přehánět. Vždyť i děti místo každodenního spěchu někdy potřebují vydechnout.
Když vyzvedávám dceru z družiny, čas od času vidím před školou nervózní maminky, které za prosklenými dveřmi jako na nějakém sportovním utkání povzbuzují své ratolesti, aby si pohnuly, protože už ten kroužek plavání nestíhají.
Dítě, které má za sebou pět hodin ve škole, doma ho určitě čekají domácí úkoly a k tomu je zde maminka, která to tak tak stíhá z práce. Je jasné, že tohle bez stresu asi nejde. Někomu to možná dokonce vyhovuje, ale mojí parketou, ve které bych si libovala, rozhodně není přehnaný stres. Proč si ho dobrovolně a za každou cenu způsobovat?
Ve školce žádný kroužek, ve škole dva
Nástup do školky je pro dítě náročný. Musí si zvykat na nový režim, kolektiv a také na čas bez rodičů. Některé děti první rána propláčou a často s sebou strhnou i ostatní děti, které začnou plakat přesto, že jinak byly v klidu. Myslím si, že hlavně první rok školky nemá smysl dítěti nakládat ještě volnočasové kroužky s dalším novým kolektivem. Alespoň u nás se to neosvědčilo.
Starší dceru jsem první rok ve školce přihlásila na kroužek keramiky, ale po dvou lekcích jsem to vzdala. Domů přicházela vyčerpaná, s brekem a komfortní pro ni nebylo ani zvykání si nový kolektiv. Nestálo nám to za to a zápisy na kroužky ve školkovém věku jsem přestala řešit s tím, že dětem nic neuteče.
V předškolácích pak děti měly plavání, flétnu, keramiku a angličtinu, což bylo naprosto dostačující a jsem ráda, že naše školka je v tomto ohledu aktivní.
Dcera už chodí do školy, ale i tak si myslím, že stačí třeba dva kroužky, přičemž jeden by měl být spojený s pohybem. Loni měla v první třídě keramiku a angličtinu a bylo vidět, že pohyb hlavně v zimních měsících jí chyběl.
Letos si sama vybrala kroužek tancování, na který je už dost natěšená. Ve hře byly ještě sportovky, které po ukázkové lekci odmítala a já ji nenutím. Jsem spokojená, že má jeden pohybový kroužek a občas, pokud budeme mít chuť, si můžeme odpoledne zajít společně zaplavat nebo zahrát badminton.
Ale každé dítě je jiné. To, co vyhovuje jednomu dítěti, nemusí sedět ostatním. Některé děti ocení trochu klidu, jiné potřebují vybít přemíru energie a nemají problém s kroužky klidně každý den.
Za sebe tedy říkám volnočasovým kroužkům určitě ano, ale ne tak, abych jimi děti zahltila tak, že na nic jiného jim nebude zbývat čas, chuť ani energie.
