Článek
Ačkoliv sama psa nemám, chápu a zároveň respektuji lidi, kteří si psího parťáka pořídí. Nechci tvrdit, že pes do paneláku nepatří, i když štěkot psa, který přes den zůstane o samotě, dokáže potrápit sousedy. Ostatně, taky bych nechtěla, aby mi pejskaři říkali, že nemám mít děti, protože jsou hlučné.
Některým zvířátkům včetně psů samota nevadí a doma jsou v klidu, ale o psovi, kterého si pořídil soused, často víme díky štěkotu a kňučení.
V případě, že bydlíte v bytovce nebo paneláku a máte za souseda člověka v produktivním věku, který vlastní psa a k tomu tráví den v práci mimo domov a bez psa, musíte se někdy obrnit pevnými nervy. Nechci ale generalizovat. V domě je také spousta psů, o kterých nevíme přesto, že jejich majitelé nejsou přes den doma.
Nepříjemnosti se štěkajícím psem v bytě jsem poprvé zažila ještě v době, kdy jsem bydlela u rodičů. Sousedi měli pudla, mamka chodila několikrát týdně na noční, a když ráno přišla z práce a potřebovala se vyspat, neměla šanci. Když si lehla, sousedi za sebou zabouchli dveře, odešli do práce a malý, ale hlučný pejsek odstartoval svůj štěkavý koncert. Špunty do uší nepomáhaly. Mamka se tedy pokusila vydat cestou slušné domluvy se sousedkou, ke které šla zazvonit.
Je to pes. A psi přece štěkají
Výsledkem snahy o domluvu bylo odpálkování nečekanými až šokujícími slovy: „A to mu mám zakroutit krkem? Je to pes a psi štěkají. A navíc neštěká v době nočního klidu.“ Aby v tomto ohledu nemusela řešit další nepříjemnosti, přestala úplně komunikovat a ačkoliv je to záležitost stará čtvrtstoletí, dámy se do dneška nezdraví. Vstřícné gesto tenkrát přišlo od souseda, který si Jacka začal brát do práce, když měla mamka po noční.
U rodičů už dávno nebydlím. Bydlíme v paneláku, kde je spousta psů, kteří zůstávají přes den sami doma, a nejde to přeslechnout. Kdybych potřebovala spát po noční a nebylo by mi to umožněno, asi bych zešílela.
Jedna věc je noční klid od 22 h do 6 h, ale ohleduplnost, slušnost a vstřícnost mezi sousedy je taky fajn a osobně ji beru jako samozřejmost důležitou pro bezproblémové soužití. Majitel psa možná neví, že pejsek doma celý den štěká a oceňuji majitele, kteří, pokud jsou upozorněni sousedem, nedělají mrtvého brouka a nepříjemnou situaci se snaží řešit.
Pokud ovšem soused nic řešit nechce, jednoduše máte smůlu. Budete si muset zvyknout nebo se odstěhovat někam na samotu. V extrému se můžete zkusit soudit, ale to není zrovna ideální řešení.
Můžeme psa naučit samotě?
Když jsem hledala odpověď na tuto otázku, našla jsem video na službě Stream v rámci pořadu Výchova psů v Čechách, které ukazuje, že to jde. Najdete v něm tipy, jak s tímto problémem naložit a mnohdy je to prý snadnější než by se mohlo zdát.
Ačkoliv to zní trochu drsně, slovy psího vychovatele se pes má cítit spíše jako páté kolo u vozu, kterému se majitel věnuje tehdy, když on sám chce. Psí vychovatel používá například rozprašovač s vodou, po jehož použití pes přepne a náhle začne místo štěkotu řešit to, že je mokrý. V žádném případě ale nejde o trápení pejska. V případě, že se majitel psa začne chovat jinak, pes je zaskočený a má prostor na změnu chování. Malými změnami prý lze dosáhnout výrazného zlepšení problému se štěkotem a kňučením v době, kdy je páníček mimo domov.
Psí vychovatel ve videu poskytl rady a tipy ženě, která řešila problém se štěkotem v situacích, kdy pejsek, byť jen na chvíli, zůstával sám. Překvapilo mě, k jakému obratu může dojít po změně chování majitele psa, jako tomu bylo alespoň v tomto případě.
Jak jsem už psala, psa nemám, protože bych na něho jednak neměla čas a navíc nemám ani potřebu ho mít. Řešení nadměrného štěkotu možná není vždy tak snadné, jak by se mohlo zdát. Každý pejsek reaguje jinak, ale myslím si, že zmíněné rady psího vychovatele ve videonávodu stojí alespoň za vyzkoušení.
