Námořníci se jich báli, vědci je milují: Poznejte dračí ryby, mistry přežití v extrémních hlubinách

Světlonošovití (Stomiidae) představují fascinující čeleď ryb obývajících oceány v hloubkách od 300 do 4500 metrů. V současnosti vědci rozlišují cca 300 druhů, přičemž první z nich byly oficiálně zaznamenány v 19. století. Do té doby je námořníci považovali za nebezpečná hadovitá monstra z mořských hlubin, která za temných nocí číhají pod hladinou (proto se jim dodnes přezdívá „dračí ryby“).

Později se zjistilo, že dorůstají do délky 15 až 50 centimetrů (v závislosti na druhu), takže se nejedná o žádné lidožrouty. Zajímavý je výrazný pohlavní dimorfismus – samci totiž obvykle měří jen 5 až 15 centimetrů a nevypadají zdaleka tak hrozivě jako samice. Postrádají ostré zuby a nemají dokonce ani žaludek, protože veškerou energii investují do rozmnožování. Z toho se usuzuje, že nežijí příliš dlouho.

Tato neobvyklá strategie přežití se vyvinula jako adaptace na extrémní podmínky s omezenými zdroji potravy. Samice tedy nemusejí se samci soupeřit o kořist, ale zato se musí vyvinout tak, aby si ji dokázaly samy obstarat. K tomu jim pomáhá celá paleta úžasných vlastností, které přivádějí vědce v úžas.

Tisíce metrů pod mořem se rozprostírá jen tma. Zbarvení dračích ryb proto odpovídá jejich okolí – velké množství melaninu v kůži způsobuje, že jsou jejich těla prakticky neviditelná. Zatímco samice jsou zpravidla černé, samci některých druhů mívají tmavě hnědé zbarvení. Dokonalé splynutí s prostředím jim poskytuje nejen ochranu před predátory, ale také výhodu při lovu kořisti.

Samice se živí rybami a korýši a díky flexibilní tlamě, kterou dokážou rozevřít pod úhlem až 120 stupňů, spořádají kořist i o polovinu větší, než jsou samy. Jejich tvrdé a ostré zuby jsou navíc unikátní tím, že jsou průsvitné. Transparentnost chrupu zajišťuje nanočásticová struktura hydroxyapatitu a kolagenu a posouvá tak schopnost maskování na ještě vyšší úroveň.

Světlonošovití nejen splývají s tmou, ale umí ji i prosvětlit. Jsou k tomu vybaveni speciálními orgány zvanými fotofory, které produkují vlastní světlo pomocí pigmentů luciferinu a luciferázy. Některé druhy mají světélkující plochy umístěné pod očima, nebo se dokážou rozzářit celé, jak je vidět v tomto videu od BBC:

Jiné ryby, jako například pásovky, mají na bradě smyslový orgán podobný vousu, jehož konec rozsvěcují jako návnadu – snaží se tak přivábit kořist co nejblíže k tlamě.

Neuvěřitelná hra světel však neslouží pouze k lovu. Vědci se domnívají, že se zároveň jedná o formu komunikace mezi příslušníky stejného druhu, nebo o další možnost, jak mohou tyto ryby zastrašovat nepřátele.

Kromě důmyslných loveckých schopností oplývají dračí ryby ještě dalšími vlastnostmi nezbytnými pro život v hlubinách:

Vzhledem k tomu, že obývají převážně nedostupné části oceánu, zůstává mnoho detailů o životě těchto tvorů stále záhadou. Vzácné příležitosti ke studiu představují pouze samice některých druhů, které občas migrují za potravou blíže ke hladině.

Světlonošovití, kdysi považovaní za strašidelná monstra, se ukázali být úchvatnými mistry adaptace. Jejich schopnost přežít v jednom z nejnáročnějších prostředí na naší planetě z nich činí klíčové svědky evolučních procesů v oceánu.

S postupným rozvojem technologií se o jejich životě možná časem dozvíme více. Do té doby zůstávají tichými strážci podmořských propastí společně s dalšími prapodivnými živočichy, s nimiž tvoří zajímavou video koláž zpracovanou Výzkumným ústavem akvária v Monterey Bay:

Pokud vás téma zaujalo, neváhejte se podělit o své názory v anketě nebo v diskuzi a sdílejte článek na sociálních sítích.

Zdroje: