Poznejte charisma faraonských psů: Podobají se božskému Anubisovi a jsou to skvělí lovci i sportovci

Původ plemene je spojován zejména s Egyptem a Maltou. Teorie hovořící pro Egypt předpokládá, že dávní předchůdci těchto psů byli čtyřnohými společníky starověkých faraonů. Jejich podobu známe z nástěnných maleb či sošek a nápadně připomínají egyptského boha podsvětí Anubise. Vládci Egypta je po dlouhá léta milovali a uctívali, přičemž faraon Antef II. si svého mazlíčka Abuwtiyuwa dokonce nechal mumifikovat.

Jestliže se skutečně jedná o potomky těchto starověkých chrtů, dali by se dnešní faraonští psi považovat za plemeno staré až 5000 let. Jejich historie však není tak přímočará – podle legendy je prý neměla v lásce královna Kleopatra. Údajně nechala všechny psy vyhubit, a proto se toto plemeno po dlouhá léta považovalo za vyhynulé.

Nyní přichází na řadu historie spojená s Maltou. Je možné, že někteří egyptští chrti přežili po boku fénických obchodníků, kteří je dovezli na Maltu. Zde se chovali pod názvem Kelb-tal Fenek, což se dá přeložit jako „králičí pes“, neboť místní farmáři je používali k lovu králíků a drobné zvěře. Tito psi se stali natolik oblíbenými, že si je obyvatelé Malty nakonec zvolili jako národní plemeno.

Méně romantické poznatky pak přinesly moderní studie DNA, podle nichž plemeno ze starověkých psů nepochází. Za nejbližší příbuzné považují chrty zvané Cirneco dell'Etna, kteří jsou od faraonských psů téměř k nerozeznání. To by znamenalo, že byl moderní faraonský pes vyšlechtěn přibližně před 200 lety.

Ať už je ale původ jakýkoli, povědomí o jejich existenci rozšířili až Britové, kteří si s sebou první psy přivezli v roce 1930. V roce 1969 pak založila monacká princezna Antoinetta Klub faraonských chrtů, jenž se stal základem pro to, aby plemeno v roce 1977 uznala i Mezinárodní kynologická federace. Od té doby se tito psi postupně dostali také do Ameriky a Austrálie, přičemž v České republice se objevili teprve na počátku 90. let.

Jelikož se jedná o chrty, je patrné, že faraonští psi byli zrozeni k pohybu – a toho potřebují opravdu hodně. Proto se hodí k majitelům s vášní pro cyklistiku, běh či turistiku. Na cestách je však důležité je hlídat nebo je mít na vodítku, protože v sobě mají zakořeněný silný lovecký pud. Jakmile zavětří nějaké zvíře, snadno vám zmizí z dohledu, a jelikož jsou poměrně tvrdohlaví, nezastaví je ani opakované přivolání zpět.

Jejich lovecký zápal se ale dá pozitivně využít např. v coursingu. Další disciplínou, v níž toto plemeno vyniká, jsou také klasické psí dostihy. Veškeré náročnější sportovní aktivity je však potřeba provádět v teplejších měsících, neboť faraonští psi nesnášejí zimu. Krátká srst je sice nenáročná na údržbu, nicméně v chladných a mrazivých dnech neposkytuje dostatečnou ochranu. Z toho důvodu musí přes zimu nosit oblečky a nedoporučuje se jim ani celoroční pobyt venku.

Faraonští psi tedy potřebují mít přístup do domu, nebo je lze chovat i v bytě. Tam je ale potřeba počítat s tím, že hodně štěkají, neboť jsou přirozeně ostražití. Proto se považují také za spolehlivé hlídače. Rezervovaní jsou však jen k cizím lidem a zvířatům. K vlastní rodině a k dětem jsou přátelští, zejména pokud byli vychováváni pomocí pozitivní motivace (nedoporučují se u nich tvrdé výchovné metody obnášející nátlak a dril, protože by mohly negativně poznamenat jejich psychiku).

Zajímavostí je, že snad jako jediné plemeno mají schopnost se červenat. Jsou-li vzrušení, zčervenají jim uši a nos. Pozornost na sebe umí upoutat rovněž celou škálou zvuků, což jen podtrhuje fakt, že je nezbytné je dostatečně unavit, jinak se mohou pustit i do ničení věcí v domácnosti.

Faraonský pes je nejen krásný společník, ale také fascinující plemeno s pestrou historií a osobností. Jedná se převážně o zdravé a aktivní psy vhodné pro zkušené majitele, kteří jim mohou dopřát dostatek pohybu a stimulace.

Pokud vás téma zaujalo, neváhejte se podělit o své názory v anketě nebo v diskuzi a sdílejte článek na sociálních sítích.

Zdroj: