Poznejte největšího obojživelníka na světě: Stal se chloubou pražské zoo a inspirací Karla Čapka

Velemlok čínský může dorůst do délky až 1,8 metru a vážit mezi 25 a 30 kilogramy. Zároveň se jedná se o jednoho z nejstarších žijících obojživelníků na naší planetě, neboť má za sebou úctyhodnou evoluční cestu trvající více než 170 milionů let.

Nejraději obývá čisté horské potoky a jezírka. Vyhovují mu místa, kde se může ukrýt pod kameny, kořeny stromů nebo v podvodních dutinách. Čistota prostředí je pro něj zásadní, protože kyslík přijímá převážně kůží. Ta je také pokryta speciálními senzory, které mu umožňují zachycovat vibrace – bez toho by si nedokázal vyhledat potravu ani komunikovat s ostatními jedinci, jelikož je téměř slepý.

Velemloci jsou masožraví a jejich jídelníček zahrnuje různé bezobratlé, ryby, a dokonce i malé obratlovce. Kořist loví pomocí techniky „otevři a nasaj“, při níž nehybně čekají na dně, dokud se potrava nepřiblíží. Poté prudce otevřou svou mohutnou tlamu, čímž vytvoří podtlak a kořist doslova vtáhnou dovnitř.

Bohužel jsou známí i svou kanibalistickou povahou – až 27 % potravy tvoří jedinci téhož druhu.

Velemlok čínský je aktivní během večerních a nočních hodin, kdy se pohybuje po teritoriu o rozloze kolem 1 150 m². V období páření se samci chovají obzvlášť agresivně a brání své území před konkurenty. Samice po spáření naklade 400 až 500 vajíček do připravené skrýše, kde je samec pečlivě hlídá po dobu 50 až 60 dnů, dokud se nevylíhnou mláďata.

Zajímavý je i způsob komunikace těchto obojživelníků – štěkají, syčí, pískají a křičí, a podle Číňanů dokonce umí napodobit dětský pláč. Pokud se cítí ohrožení, produkují z kůže také nepříjemnou bílou tekutinu s pepřovým zápachem, která má odradit potenciální predátory.

Tyto jedinečné obojživelníky lze mimo jejich domovinu spatřit jen výjimečně. V Evropě je chová 11 zoologických zahrad, přičemž v Česku je to pouze zoologická zahrada v Praze. Velemloci v ní mají svůj vlastní pavilon nazvaný Velemlokárium, jehož stavba proběhla v letech 2012–2014. Na počest vybudování pavilonu a jako hold těmto ohroženým živočichům se stopa velemloka stala rovněž součástí loga pražské zoo:

Expozice je také spojená s odkazem Karla Čapka, jehož velemloci inspirovali k sepsání sci-fi románu Válka s Mloky. Podle ředitele zoo Miroslava Bobka spatřil Čapek tato zvířata v pražské Grébovce, kde je chovali už ve 30. letech minulého století.

Zdrojem inspirace byl však i vyhynulý velemlok rodu Andrias Scheuchzeri, kterého Čapek ve své knize několikrát zmiňuje. K fosilii se váže zajímavá historie: její objevitel Johann Jacob Scheuchzer ji totiž v roce 1726 mylně považoval za kostru člověka, jenž zemřel při biblické potopě světa. Ať už ale Čapek čerpal odkudkoli, oba druhy velemloků se co do velikosti téměř neliší (vyhynulý exemplář dorůstal do délky cca 1,5 metru).

Velemlok čínský patří mezi kriticky ohrožené druhy. Od roku 1980 jeho populace dramaticky klesá kvůli úbytku přirozeného prostředí, znečištění a nadměrného lovu, protože je stále oblíbenou pochoutkou v luxusních čínských restauracích. Ochránci přírody se sice snaží udržet jeho habitaty a potlačovat nelegální obchodování s tímto druhem, přesto už bylo do roku 2000 vyhubeno přibližně 80 % populace. Nyní se odhaduje, že ve volné přírodě zbývá méně než 50 tisíc jedinců.

Velemlok čínský je fascinující živočich, který svým bizarním vzhledem upoutal pozornost lidí po celém světě. Jeho zvláštní přitažlivost možná tkví v tom, že mloci neboli salamandři okouzlovali i naše předky. Ti je považovali za tvory tak chladné, že je nespálí ani oheň. Své myšlenky zaznamenali do starobylých bestiářů, podle nichž se na mloky nahlíželo také jako na symbol spravedlivých lidí, kteří dokážou „odolat ohni“ podobně jako biblický prorok Daniel a jeho přátelé.

Pokud vás téma zaujalo, neváhejte se podělit o své názory v anketě nebo v diskuzi a sdílejte článek na sociálních sítích.

Zdroje: