Poznejte tvář, která změnila české dějiny: Vědci po 600 letech rekonstruovali podobu Jana Žižky

Jan Žižka se narodil kolem roku 1360 v Trocnově, pouhých 10 kilometrů od Českých Budějovic. Jeho život nabral zásadní obrat po upálení mistra Jana Husa v roce 1415, kdy se stal jedním z klíčových vůdců husitského hnutí.

Do historie se zapsal zejména jako vojenský génius – jeho strategické myšlení bylo natolik průlomové, že navzdory částečné ztrátě zraku (a po obléhání hradu Rabí úplné slepotě) neprohrál jedinou bitvu. Proslul zejména inovativní taktikou využívající bojové vozy a organizací mobilních jednotek, čímž předběhl svou dobu o několik staletí.

Přesto je jeho život dodnes obestřen mnoha legendami a kontroverzemi, které mezi historiky i veřejností vyvolávají vášnivé debaty.

Asi netřeba rozebírat, že období, v němž Žižka žil, bylo kruté a na hony vzdálené poměrům, na něž jsme dnes zvyklí. Zároveň je patrné, že budoucí vojevůdce schopný likvidovat své protivníky palcátem pravděpodobně nebyl žádný svatoušek – než se stal žoldnéřem, živil se totiž jako lapka.

O dramatičnosti jeho života svědčí i fakt, že o své první oko přišel po úderu sečnou zbraní již v útlém věku 10 či 12 let. S násilím se tedy musel potýkat od dětství, což nepochybně formovalo jeho osobnost.

Renomovaný historik Petr Čornej v monografii „Jan Žižka: Život a doba husitského válečníka“ o něm proto hovoří jako o člověku, který „neměl psychické ani mravní zábrany a zápas o přežití vnímal jako realitu.“

Je nesporné, že se Žižka neštítil krást ani zabíjet. Paradoxně je však současně vnímán jako ochránce utlačovaných a bojovník proti teroru ze strany katolické církve a šlechty. Tento obraz posílila zejména jeho účast na první pražské defenestraci v roce 1419, jež odstartovala éru husitských válek.

Z tohoto úhlu pohledu je Jan Žižka považován za rebela a revolucionáře – muže, který se nebál postavit vrchnosti a byl schopen vést k vítězství každého, kdo sdílel jeho přesvědčení.

Možnost pohlédnout do tváře slavných historických osobností fascinuje v současnosti miliony lidí po celém světě a je jen dobře, že se tento trend konečně rozvíjí i u nás. Díky moderním technologiím získávají Jan Žižka a další ikony našich dějin zcela nový rozměr – už nejsou jen beztvarými postavami z učebnic, ale stávají se skutečnými lidmi s osobitými rysy a výrazem.

Základem pro vytvoření Žižkova obličeje se stala digitální kopie takzvané čáslavské kalvy - části lebky, jež je považována za autentický ostatek slavného vojevůdce. Během pouhých čtrnácti dnů dokázal mezinárodní tým složený z řad archeologů, antropologů, chirurgů a 3D designerů vytvořit pomocí strukturální aproximace dva modely obličeje: 

Historici se shodují v tom, že vizuální reprezentace nám umožňuje lépe se ztotožnit s historickými osobnostmi a pochopit jejich motivaci. Digitální rekonstrukce Žižkovy tváře proto není jen fascinující ukázkou technologického pokroku, ale také významným prvkem ovlivňujícím náš pohled na tuto kontroverzní postavu českých dějin.

Ať už vnímáme Jana Žižku jako kladnou či zápornou postavu, jedno je jisté – každý národ, každá doba a každý člověk potřebuje své hrdiny. A možná ani nezáleží na tom, do jaké míry je jejich pověst zkreslená legendami a mýty.

Jak trefně poznamenal spisovatel Terry Pratchett ve svém díle „Poslední hrdina“:

„Nikdy hrdiny neměl zvláště v lásce. Ale teď si uvědomil, že je potřebuje, že je chce, že si přeje, aby existovali, jako prales nebo hory… Možná, že je dobře nezná, ale vyplňovali určitou mezeru v jeho myšlenkách. Mezeru v myšlenkách každého z nás.“

Pokud vás téma zaujalo, neváhejte se podělit o své názory v anketě nebo v diskuzi a sdílejte článek na sociálních sítích.

Zdroje: