Článek
Cermat se stal oblíbeným boxovacím pytlem rodičů deváťáků. Ale skutečně by bylo lepší, kdyby si každá škola vytvářela vlastní přijímací zkoušky? Pojďme se na to podívat bez růžových brýlí.
Představte si elitní pražské gymnázium, kde se na jedno místo hlásí dvacet ambiciózních teenagerů. Jak by asi vypadaly jejich vlastní testy bez Cermatu?
Prvně by byly pekelně těžké. Když potřebujete oddělit zrno od plev a máte dvacet téměř identických přihlášek s vyznamenáním, nemůžete dát test, který by zvládl průměrný žák. Potřebujete najít ty nejlepší z nejlepších. Nebo spíš ty, kteří nejlépe zvládají testy.
A tady přichází na řadu druhý problém. Pokud by každá škola měla svůj vlastní test, rodiny s dostatečnými prostředky by jednoduše najaly speciální lektory zaměřené na konkrétní školy. „Náš Matýsek chce na Gympl Na Zatlance? Skvělé, máme učitele, který se specializuje přesně na jejich typ testů!“
Sociální nůžky by se rozevřely ještě víc než dnes. Místo jednoho typu testů by děti trénovaly tři různé styly podle škol, na které se hlásí. Tři různé přípravy, tři různé metodiky, tři různá nervová zhroucení.
A představte si logistiku. Uchazeč se hlásí na tři školy? Super, absolvuje tři různé testy v různých termínech. Rodič si bere tři dny volna. Dítě prochází trojnásobným stresem.
Cermat má své mouchy, to bezpochyby. Ale systém, kde má každá škola absolutní volnost, by mohl vytvořit chaos, který by paradoxně nejvíc poškodil ty, jež kritici Cermatu chtějí chránit. Děti ze znevýhodněného prostředí a jejich šance na kvalitní vzdělání.
Anebo by přijímací zkoušky neexistovaly a každý žák by se dostal na požadovanou školu. To by znamenalo, že v některých regionech by musel radikálně narůst počet škol. Zejména v Praze a dalších velkých městech, kde o jedno místo na gymnáziu bojují i tři uchazeči. Naopak v některých krajích, jako Karlovarském nebo Moravskoslezském, by mohly školy zůstat poloprázdné.
Celá problematika totiž vězí v nerovnoměrném rozložení škol a žáků. V Praze by kvůli enormnímu zájmu o gymnázia musely vzniknout desítky nových tříd. Data ukazují, že zatímco v hlavním městě se na osmiletá gymnázia hlásí více než pět tisíc žáků, kapacita je jen 1816 míst. Zcela opačně je tomu v regionech s nižší hustotou obyvatelstva.
A nejde jen o geografické rozložení. Mezi regiony existují propastné rozdíly v nabídce gymnázií a lyceí. Zatímco v Praze je podíl gymnazistů 28 %, v Libereckém kraji je to pouhých 16,3 %. Tato disproporce není náhodná a souvisí s ekonomickou situací a sociálním statusem obyvatel v jednotlivých oblastech. Některé kraje preferují odborné školy před všeobecným vzděláváním, přestože preference rodičů a žáků se ubírají opačným směrem.
Co více, demografické predikce ukazují, že až do roku 2026 se bude do prvních ročníků středních škol zapisovat přibližně 120 tisíc dětí ročně. To znamená, že bez systémového řešení budeme podobnou krizi s nedostatkem míst prožívat každý rok.
Cermat je snadný terč. Ale odstranění jednotných přijímaček by samo o sobě problém nedostatku míst na preferovaných školách nevyřešilo. Skutečný problém je v geografickém a strukturálním uspořádání školské sítě, která nereflektuje současnou poptávku ani demografické trendy.
Zdroje:
