Článek
Bylo 20:34, když knírač Terezka začala hlasitě štěkat. V prachu a tmě tureckého města Adıyaman prohledávala sutiny šestipatrového domu, který se po ničivém zemětřesení zhroutil jako domeček z karet. Kapitán Petr Klega, její psovod ze Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR, okamžitě věděl, co to znamená. Terezka našla živého člověka.
Po několika hodinách vyprošťovacích prací turecké týmy skutečně vytáhly ze sutin čtyřiatřicetiletou ženu. Pod troskami přežila téměř čtyři dny. Pro český tým šlo o jeden z mála úspěchů mise po zemětřesení v únoru 2023. Během deseti dnů vyprostili z trosek 76 mrtvých těl a zachránili dvě živé ženy.
Právě tento nepoměr skrývá otázku, o které se v souvislosti se záchranářskými psy příliš nemluví: co se děje s psy, kteří jsou celý život vychováváni k záchraně živých lidí, ale v ostrém nasazení nacházejí především smrt?
„Vnímáme, že to týmu psychicky výrazně pomohlo, že jejich práce dostala jiný smysl,“ řekl po nalezení přeživší mluvčí hasičů Jakub Kozák. „Zažehla se jiskřička naděje, že mají pořád šanci někoho zachránit.“
Pomohlo to lidem. Ale pomohlo to i psům.
Hra na schovávanou, při které jde o život
Záchranářský pes není stroj. Je to živý tvor, jehož výcvik je postavený na hře a pozitivní motivaci. Od štěněte se učí, že nález člověka znamená největší možnou odměnu: pochvalu, hru, radost.
„Motivace je alfou a omegou práce se psy,“ vysvětluje kynoložka Michaela Martinů. Vybírají se sebevědomá, nebojácná štěňata s chutí do práce. Postupně se hra komplikuje: figurant se nejprve schovává viditelně, později nepozorovaně, až pes vůbec netuší, kde člověk je. Musí ho najít čichem, označit štěkáním a vytrvat, dokud nepřijde psovod.
Výcvik trvá dva až pět let. Psi se učí pohybovat po nestabilních sutinách, nebát se hluku motorových pil ani tmy. Po složení atestací Ministerstva vnitra mohou vyrazit i na mezinárodní mise, jako byla ta do Turecka.
„Záchranářský pes se učí celý život. Čím víc situací potká, tím menší je šance, že ho v praxi něco zaskočí,“ říká kynoložka Judita Vyskočilová.
Katastrofa, kde živí už téměř nebyli
Když čeští záchranáři dorazili do Adıyamanu, začali prohledávat dvě zřícené budovy o rozloze přibližně 40 × 40 metrů. První den vyprostili 20 těl, z toho 11 dětí. Žádný živý.
„Naši psi jsou certifikovaní na vyhledávání živých lidí. Pokud je oběť po smrti, pes by místo označit neměl,“ vysvětloval Kozák. Realita katastrof je ale často jiná než výcvik.
Právě dlouhé série neúspěšných hledání představují pro psy psychickou zátěž.
Ground Zero a stres, který šel „dolů vodítkem“
Zlom v chápání této problematiky přišel po 11. září 2001. Na Ground Zero v New Yorku pracovalo přibližně 350 záchranářských psů. Byli vycvičeni hledat přeživší. Jenže ti už tam téměř nebyli.
„Všichni ti psi byli trénovaní najít živé a živí tam nebyli,“ popisuje trenérka Nan Waltonová. Psovodi i veterináři začali pozorovat pokles motivace, váhavost a známky stresu.
Zpočátku se řešilo, zda psi skutečně prožívají „depresi“, nebo jen přejímají stres svých lidí. Novější výzkumy ale ukázaly, že opakované neúspěchy vedou ke změnám chování i fyziologickým reakcím, například zpomalení vyhledávací práce či změnám srdečního tepu.
Psi odpočívající mezi hledáním obětí v New Yorku 2001
Malá lež jako návrat k motivaci
Právě po zkušenostech z Ground Zero se v kynologii začaly systematicky používat tzv. inscenované nálezy. Pokud pes celý den v sutinách nikoho nenajde, dostane na konci směny „malý úspěch“.
Psovod ho odvede na bezpečné místo, kde se schová kolega. Pes dostane povel „Hledej!“, figuranta rychle najde a následuje oslava - hra, pochvala, odměna.
„Po neúspěšném hledání obvykle trvá jejich problém jen pár minut. Pak slavíme a psi se znovu nastartují,“ říká Penny Peabodyová z California Rescue Dog Association.
Ne vždy je možné tento postup uplatnit přímo v ostrém zásahu. Záleží na bezpečnosti, čase i rozhodnutí velitele. Přesto se stal součástí standardních protokolů práce se záchranářskými psy.
Ajax, který pracoval na hraně sil
Podobně silný příběh se odehrál i kolem slovenského záchranářského psa Ajaxe, oceněného cenou Statečné psí srdce. Spolu se svým psovodem Júliem Janigou pracoval v Turecku v extrémních podmínkách.
Během šestidenního pátrání měli jen čtyři hodiny spánku denně. Zbytek času trávili v sutinách nebo přesuny mezi lokalitami. V noci panoval osmistupňový mráz, přes den teploty stoupaly až k patnácti stupňům nad nulou.
Třetí den pátrání obdrželi informaci, že z trosek jednoho domu je slyšet lidský hlas. Situace byla vysoce riziková, protože tři horní patra se sesula na dvě spodní a vstup pro lidi byl příliš nebezpečný. Do úzké skuliny proto vyslali Ajaxe.
Pes se po chvíli rozštěkal. Když se za ním psovod vtěsnal do trosek, uviděl, jak se Ajax propadá skleněnou stěnou. Naštěstí se nezranil a okamžitě začal intenzivně hrabat. Bylo jasné, že dole je někdo živý.
Slovenští hasiči s echolokátorem Ajaxovo označení potvrdili. Vyproštění převzal francouzský těžký USAR tým, kterému se podařilo ze sutin zachránit pět živých lidí.
Krátce nato byli Janiga s Ajaxem přesunuti jinam. V úzké uličce mezi dvěma zřícenými domy se Ajax náhle zastavil, zachytil pach a rozběhl se k nízkému okénku, kde začal štěkat. Psovod vzápětí uslyšel bouchání, uvězněný člověk reagoval na psí hlas. Společně se slovenskými hasiči a místními dobrovolníky se jim podařilo zachránit maminku s malou dcerou.
Terezka a smysl práce
O rok později, v dubnu 2024, stála fenka Terezka v Kaiserštejnském paláci v Praze jako laureátka ceny Statečné psí srdce za rok 2023. Její psovod Petr Klega se záchranářské kynologii věnuje více než 25 let.
„Terezka je velmi pracovitou, pevnou a přitom citlivou fenou,“ stojí v laudatiu. Její úspěch v Turecku nebyl náhodou, ale výsledkem let výcviku, důvěry a partnerství s člověkem.
„Psovod a pes tvoří nedílnou dvojici. Při indispozici jednoho je nevyužitelný i druhý,“ říkají hasiči.
Pro záchranářské psy není práce v sutinách jen výkonem. Je to hra, která se stala jejich posláním. A když se dlouho nedaří, potřebují pomoc svého parťáka. Někdy i v podobě malé, dobře míněné lži.
Protože i ten nejstatečnější pes občas potřebuje zažít úspěch, aby mohl jít dál.
Zdroje:
