Článek
V prvním dílu našeho seriálu jsem vám slíbila, že se s vámi budu dělit o informace, které z vás udělají náročnější zákazníky. To s sebou nese i snahu ukázat vám, v jakých oblastech má smysl věnovat výběru péče zvýšenou pozornost, a v jakých skoro vůbec. Svůj slib hodlám dodržet, tak se do toho pusťme:
Na kosmetickém trhu působí spousta lidí, ať už výrobců nebo třeba influencerů, kteří se před vámi budou tvářit, že z pohledu na obal krému, šampónu nebo pleťového séra dokáží vyvěštit, je-li to dobrá koupě, případně vás od ní budou chtít odradit. Někteří si dokáží na takovém, s prominutím, cintální pentle postavit kariéru.
Asi si nemusíme vysvětlovat, že tím, že nějaký výrobek pomluví, anebo ho naopak vychválí, většinou sledují vlastní obchodní cíle. Vzorky zdarma odteď až do smrti, anebo třeba prima měsíční paušál. Je to jednoduchá strategie, s níž se budeme setkávat opakovaně, například při legendách o „škodlivých molekulách“. Ale to předbíhám.
Zatím shrnu podstatu našeho dnešního tématu pro ty, kdo neradi čtou: k tomu, aby bylo možné posoudit, je-li nám neznámá kosmetika kvalitní, potřebuje odborník znát koncentrace jednotlivých látek, tedy poměry, v jakých se v přípravku vyskytují, a jejich kvalitu.
Pokud takové údaje nejsou k dispozici, je i mně, formulátorce s mnohaletou praxí, seznam ingrediencí v podstatě k ničemu – poznám jen, o jaký přípravek se jedná. Oproti laikům mám ale jednu podstatnou výhodu: mám přístup k takzvanému chromatografu, což je mnohamilionové laboratorní zařízení, s nímž jsem se učila několik let pracovat. (A ani ten není všemocný. Vedle chromatografu používám ještě čtyři další přístroje.) Až z výsledných analýz poznám, čeho je v krému kolik, a můžu předjímat, jaké bude mít účinky.
Podívejte se na tu parádu v praxi. Dvě stejná pleťová séra, řeklo by se. Až na to, že…
Koncentrace a kvalita účinných látek. Ta rozhoduje o tom, jestli v ruce držíte kauf roku nebo složitě namíchaný nesmysl. Jak je z obrázku patrné, kauf i nesmysl totiž můžou mít na etiketě úplně stejné složení.
Jinými slovy, nevyčítejte si, že z obalu předem nepoznáte, jestli si kupujete něco, co vás nadchne, v horším případě neurazí. Doporučuji vám, abyste na krabičce sledovali právě jeden údaj: obsahuje výrobek složku, kterou nesnáším? Čili alergen? O mnoho víc toho pro sebe udělat nemůžete.
Pokud vás téma zajímá, podíváme se na něj podrobněji. Vezmeme to přes kosmetické salóny, vaření, a skončíme u způsobů, jakým se látky na krabičkách řadí.
Lenka Průšová. Foto: Barbora Klimsz/ Oto Klempíř
Kvízovka pro odbornice z terénu
Bývají to prima akce. Jednou za čas se seberu a vyrazím školit české kosmetičky, dámy, které mají, jak mnoho z vás ví, zásadní vliv na to, jak se staráme o svou pleť. Čím ji čistíme, tonizujeme a mažeme. Drtivá většina odbornic sama nějakou značku používá, doporučuje, někdy ji i prodává – pozor, tím nemíním naznačovat, že je na tom něco špatného. Kdyby kosmetičky nesdílely své nejlepší zkušenosti, jejich salon by se nejspíš dlouho neudržel.
Jako formulátorka se jim ovšem snažím dát informační náskok a upozornit je na věci, které by jim v praxi buď příliš neposloužily, anebo by za ně mohly samy zbytečně utrácet peníze – stačilo by, aby si je vzala do parády nějaká značka, ukázala jim pár grafů, předvedla pána v bílém plášti, a nechala je s katalogem v ruce svému osudu.
Opět: toto není problém kosmetiček. Vím, že to říkám už potřetí, ale stejně to nebude stačit („Průšová pomlouvá zákazníky! A teď dokonce i kosmetičky!“). Spotřebitel – a spolu s ním i odbornice na péči o pleť – mají bez laboratorního zázemí a patřičného vzdělání v oboru mizivou šanci přípravek prověřit předem.
Hoaxy, chemikálie a cizí slova
Poté, co s kosmetičkami proberu nejrozšířenější hoaxy o „bakaných molekulách“ (nejčastěji jde o parabeny, silikony a sulfáty – projdeme si je spolu postupně), promítnu účastnicím školení fotku zadní strany obalu jistého kosmetického přípravku. Fotka je oříznutá, aby nebylo poznat, jde-li o krabičku, lahvičku nebo něco jiného. Ptám se:
„Víte, co to je, dámy? A víte, na co to je?“
Dámy ostří na latinské výrazy. První instinkt jim velí hledat zmiňované „zlé molekuly“. Já ovšem nejsem včerejší, a tak na fotce žádná není. Slova jako hyaluronic acid, squalane nebo ceramides kosmetičky poznají, jenže to k určení výrobku nestačí. Některé odbornice poznají latinské označení pro oblíbenou bylinu.
„Co myslíte – je to krém, pleťová voda nebo třeba balzám na rty? A je kvalitní?“ ptám se jich. Dámy mlčí. „Z toho si nic nedělejte,“ uklidním je. „Já na to mám školu a léta praxe, a stejně vím jen to, že je to s velkou pravděpodobností pleťové sérum.“
Experimenty francouzské kuchyně
Situaci, v níž se nachází spotřebitel-laik, bych přirovnala k okamžiku, kdy se z nějakého důvodu rozhodne doma uvařit liévre á la royale, jedno z nejsložitějších jídel francouzské kuchyně. Tuší, že má jít o zajíce na královský způsob, ale tím to hasne. Nad jídlem mu visí seznam otazníků, které by se daly shrnout třeba takto:
- Ví sice, co v jídle je, ale neví jistě, kolik se tam toho dává, a jak má vypadat výsledek.
- Neví, jak se jednotlivé suroviny upravují, a jakou mají mít jakost.
- Neví, jak spolu budou suroviny interagovat (co se srazí, co se oddělí).
- Neví, jak se pozná, kdy je jídlo hotové.
- A ani pak neví, jestli je dobré, protože ho – třeba – nikdy ve špičkové kvalitě nejedl.
Bonusem je okolnost, kdy se rozhodne vařit liévre á la royale, přestože ví, že nezvládne volské oko. Čili: dokáže pohledem na „doktorát z francouzské kuchyně“ a vytištěný seznam surovin – v latině – posoudit, jestli je jídlo dobré?
Paralela s vařením nikdy nebude přesná a nemůžu se dočkat, až mě na tuto skutečnost někdo upozorní v komentářích („Šok! Formulátorka nás záměrně mate! Výroba krému není totéž, co pečení zajíce!“). Proto se na závěr vrátíme do kosmetiky.
Jedno procento, tři procenta, jedna vráska, osm vrásek
Složení vašeho krému by výrobci měli podle zákona uvádět v sestupném pořadí podle oficiální nomenklatury INCI (International Nomenclature of Cosmetic Ingredients). Lidé se často obávají, že látky výrobci uvádějí pod jinými názvy, aby je ošálili – není to možné. Přípravek by se nedostal na trh. Orgány kontroly číhají i na překlepy, a i kvůli překlepům občas bývají schopné odvolat z trhu celou šarži.
Dále platí, že to, čeho je v krému nejvíc, najdete v seznamu na začátku a tak dále. Jenže: látky, jichž je v krému méně než jedno procento – což třeba u drahé kosmetiky, která se pyšní šíří účinných látek, není neobvyklé –, se může ve výpisu objevit v libovolném pořadí. Dávkování pod jedno procento je navíc zcela běžné u high-tech molekul jako jsou peptidy nebo některé vitamíny. Neznamená to, že vás někdo šidí a dává vám jich málo – je to tím, že látky jsou velmi účinné, a tak malé množství stačí.
Aby to nebylo tak jednoduché, občas nás výrobce konfrontuje s nějakým číslem a cizím slovem přímo na obalu. Slibuje třeba, že krém obsahuje „pět procent účinné látky proti vráskám“. Jenže znovu: co to pro naši kůži znamená? Je pět procent hodně nebo málo? A jak víme, že jedno procento kyseliny hyaluronové s nízkou molekulovou hmotností nebude účinnější než třeba i tři procenta kyseliny, ale desetkrát tak velké? A co když jedna látka funguje skvěle jen v kombinaci s jinou látkou, ale když tam ona doplňková látka není, tak ta první, vychvalovaná, je v podstatě zbytečná?
Doufám, že jsem vám věštění z jízdního řádu (pardon) otrávila natolik, že se jím nenecháte manipulovat. Až zase někdo bude na sítích hřímat, že ve výpisu ingrediencí našel slovo, kterému sice tak úplně nerozumí, ale řečená látka má pro člověka „fatální důsledky, které nám zase někdo tají“, k pocitu výlučnosti - případně smlouvě s konkurencí - mu v duchu pogratulujte.
My si v příštím díle vysvětlíme, co všechno se dá zjistit o serióznosti výrobce jen z toho, co vám o svých výrobcích slibuje. Protože i v slibech platí nějaká pravidla. Tenhle typ zákaznické sebeobrany je jednoznačně spolehlivější.
Za týden na viděnou!
L.
