Článek
Problém rozhodně není jen v rodičích, ale v celé dnešní přecitlivělé a zhýčkané době. Je sice hezké, že děti do vyčerpání nepracují v továrnách nebo na poli, že nestrádají hlady nebo nemusí do války, ale to naší armádě odborníků a elit na rozhodujících místech očividně nestačí. A tak tu máme různé na hlavu postavené návrhy, jak ochránit naše nebohé děti, aby náhodou nebyly příliš přetěžované nebo neutrpěly nějakou psychickou újmu z neúspěchu. Učitelka našeho staršího syna se například po mediální masáži rozhodla úplně zrušit domácí úkoly. Vedlo to akorát k tomu, že jako rodiče úplně ztrácíme přehled o tom, co se zrovna probírá, a v čem má syn slabiny zjistíme až se špatnou známkou. Takže děkujeme! No a známky samotné a jejich nahrazování slovním hodnocením, tak to je kapitola sama pro sebe. Příklad: Kryštůfek bude několik let dostávat jen slovní hodnocení o tom, jak krásně se snaží, aby neměl trauma z toho, že mu nejde matematika, ale pak na něj z ničeho nic vybafnou na vysvědčení čtyřky?? Nebude to pak náhodou větší trauma? Jak se říká, cesta do pekel bývá dlážděna těmi nejlepšími úmysly…
Je to až k neuvěření, jak moc se lišilo dětství mé generace (80./90. léta) od dětství generace mých dětí. Všechno bylo tehdy mnohem tvrdší. Pochvaly se na rozdíl od trestů moc nenosily (mého muže ve škole učitelky pravidelně mlátily!). O přestávkách jsme často museli nehybně sedět s rukama za zády a na oběd jsme čekali v hodinové frontě, kde hlídkovala nenáviděná učitelka s ukazovátkem v ruce, co nepustila domů nikoho s nedojedeným ‚obědem‘. Uvozovky jsou tam proto, že jedna tlustá žíla zalitá odporným UHO se obědem ani nazývat nedá.
Ne, neříkám, že chci, aby se tohle vrátilo. Jen si myslím, že už se to s tou úpornou snahou, aby děti nezažily vůbec nic negativního, jednoduše přehání. Nejsem žádný psycholog, ale když se člověk v dětství nenaučí překonávat překážky a vše dostane na stříbrném podnose, jak se pak asi v dospělosti vyrovná s něčím opravdu těžkým (rozchod/rozvod, vyhazov z práce…)?
Takže za mě plnou parou proti proudu! Namísto flákání bez úkolů příprava do školy, namísto nekonečného sezení u počítače pomáhání s domácími pracemi, namísto pochlebování upřímnost, namísto milionu dárků jen dva až tři. A jestli z toho mají mít moje děti ‚trauma‘, tak ať! Může je to jenom posílit.
