Článek
V ideálním světě (a možná také v 80. letech toho neideálního) by zdravější jídlo v jídelně automaticky také znamenalo zdravější jídlo v žaludcích dětí. Za socialismu jsme ty žilnaté flaksy s UHO do sebe nějak dostat museli, protože nám u okýnka přísná soudružka s ukazovátkem kontrolovala talíře a když nebyly prázdné jako sliby politiků, nemohli jsme domů. Dnes už něco takového ale nehrozí, a tak dítě sní jen to, co mu chutná. A v tom je právě ten zakopaný pes!
První problém začíná už ve velké spoustě rodin, kde se rozhodně zdravě nejí. Nepotřebuji na to žádný statistický průzkum, stačí mi pohled na rodiny v restauracích pokaždé, když jsme někde na výletě. Všechny menší děti mají k obědu smažák a hranolky anebo hranolky s kečupem. Batoleti v kočárku se dá do ruky párek v rohlíku a sotva se naučí chodit, už líže šmoulovou zmrzlinu s barvivem z uhelného dehtu. Mladší syn nedávno přinesl z jídelny asi osm jablek od spolužáků. Ostatní mu je klidně dali, protože na rozdíl od něj nemají jablka rádi. Proto raději nechci vědět, kde všude skončí to plánové ovoce navíc. Také se mně párkrát zeptal: „Mami, a proč mám na svačinu chleba, když mají ostatní donuty, sušenky a bonbony?“ Co k tomu dodat.
Druhý problém tkví v tom, že školní jídelny jednoduše neumí přetvořit nepopulární suroviny v jídlo, které by většině dětí chutnalo. Ano, jistě jsou některé jídelny, co pečou skvělé pohankové muffiny nebo udělají z brokolice jídlo oblíbenější než hamburger, ale ty jdou nejspíš spočítat na prstech jedné ruky. Ty ostatní jídelny prostě jen splní, co musí, a celé to bude připomínat cestu do pekel dlážděnou dobrými úmysly. Ovoce navíc se bude válet někde u popelnic, vzroste množství zbytečného odpadu z nedojedených jídel a děti budou zahánět hlad ve fastfoodech a cukrárnách. Bohužel.
