Čínský císařský harém: Tisíce žen vládce střídal dle rozvrhu. Mnohé z nich nakonec čekal krutý osud

Čínské císařské harémy sloužily jako domov pro urozené ženy, císařovny a princezny, ale také pro císařovy další manželky a konkubíny. Jedním z nejdůležitějších úkolů císaře totiž bylo zajistit pro svou dynastii dědice. Proto čínští císaři zřizovali a provozovali obrovské harémy plné žen. Bylo zjištěno, že počet žen v císařském harému v průběhu let vystoupal až na cca 20 000.

Harém obývali i muži, byla zde ovšem podmínka, že musí být před službou v harému vykastrováni. Jen tak mohlo být zaručeno, že děti, které zde budou zplozeny, budou všechny císařovy. Eunuši nebyli pouhými služebníky, mohli i usilovat o mocenské postavení. Harémy rozhodně nesloužily jen k zajištění pokračování rodové linie, ve starověku byly i centrem kultury a místem, kde se potkávali mocní lidé. Také zde byli vychováváni budoucí vládci Číny.

Císařské harémy v Číně začaly vznikat v období vlády dynastie Čchin, má se za to, že první byly zbudovány kolem roku 221 př. n. l. Ačkoliv zde žili všichni pospolu, existovala jasná hierarchie mezi jednotlivými obyvateli harému. Na pomyslném vrcholu byla císařovna, jakožto „oficiální manželka“ císaře. Rozhodně zde platila za osobu, které se dostávalo nejvíce úcty. Nad ní stál v hierarchii už jen císař samotný a matka císaře.

Existovala zde i tzv. císařovna vdova, tato hodnost se udělovala těm císařovnám, které přežily své manžele. Ve společenském žebříčku byly hned za císařovnou další manželky, jejich počet byl v jednotkách, lišil se dle císaře, který zrovna vládl. V hierarchii pod nimi se nacházely konkubíny, které se ještě dále dělily na vysoce a nízce postavené.

Nejnižší vrstvu tvořily služebné, které se staraly o každodenní chod harému a potřeby císařovny, manželek a konkubín. Mnohdy s nimi bylo zacházeno velmi špatně, musely čelit ponižování a tvrdým trestům, které zahrnovaly i popravu. Kromě služek se v harému nacházely i kojné, jelikož manželky a konkubíny se obávaly, že by se vzhled jejich poprsí mohl kvůli kojení změnit, a tak si raději na tuto činnost najaly kojné.

Opět platí, že výběr žen se lišil dle dané éry, například za dynastie Ming byly vybírány ženy ze všech čínských domácností bez výjimky, zato například za císaře Šun-čiho byly výběry omezeny na určité rodiny. Rozhodně se ale do harému nedostala jen tak nějaká žena. Základem byl atraktivní vzhled a dobré zdraví.

Do užšího výběru postupovalo méně než sto kandidátek, které strávily několik nocí se ženami, které posléze císařovy společnice školily. Ty kontrolovaly, zda příchozí ženy nevykazují známky kožní infekce, nezapáchají a nemají případné vady na kráse. Po důsledné kontrole se finalistky začaly učit etiketě a dalším dovednostem. Ženy malovaly, předčítaly, tančily, trénovaly ladnou chůzi a také konverzovaly.

Tím ale klání o místo v harému nekončilo, jeho „zlatým hřebem“ byla praktická zkouška, kdy finalistky musely sloužit císařově matce. V tuto dobu již byly finalistky kontrolovány i ve spánku, aby se zjistilo, zda třeba nechrápou nebo nejsou náměsíčné. Tímto sítem prošlo jen opravdu malé procento dívek.

Ačkoliv byl výběr žen do harému velmi náročný, život v něm nebyl žádný med. Jednalo se o vysoce konkurenční prostředí, kde si ženy navzájem záviděly, pomlouvaly se a intrikovaly proti sobě. Žárlivost však byla považována za nežádoucí, ženy se měly povznést nad své pocity a snažit se nevraživost vytěsnit. Císař konkubíny pravidelně střídal, dokonce k tomuto účelu bývaly vypracovávány harmonogramy. V úvahu se brala i měsíční fáze, věřilo se, že nejsnáze žena otěhotní v době úplňku, to tedy císař spal s císařovnou a dalšími manželkami, zatímco s nižšími konkubínami spal v době novoluní.

Získat císařovu přízeň v konkurenci tolika krásných žen bylo velmi těžké, a tak se některé obyvatelky harému dost často paradoxně mohly cítit velmi osaměle. Každý den měl svůj řád. Vstávalo se brzy, následovaly ranní rituály, které měly za úkol získat přízeň bohů. Po snídani bylo volno. Konkubíny měly své vlastní pokoje, volný čas si krátily vyšíváním, zkrášlováním se a také se mohly vzájemně navštěvovat s dalšími společnicemi. Po smrti císaře mnohé konkubíny potkal tragický osud. Stávalo se, že byly obětovány, dokonce pohřbeny zaživa, aby tak mohly následovat vládce na onen svět.

V roce 1912 došlo ke zrušení císařského harému vlivem několika faktorů. Tím prvním byla politická nestabilita, povstání a boj s korupcí oslabily moc dvora. Harém byl vždy centrem politických bojů o moc a intrik, a tak začal být ve světle těchto událostí vnímán negativně. Navíc obyčejný lid čelil útrapám, a tak byl lidem okázale luxusní život v harému trnem v oku více, než kdy dříve. Také tou dobou narůstala kritika týkající se zacházení s ženami v harému. Vliv hnutí za práva žen byl patrný i zde, navíc se sem dostávaly prostřednictvím misionářů a obchodníků západní ideje a hodnoty. Vlivem těchto všech faktorů došlo k tomu, že harém už neměl v modernizující se Číně místo.

Zdroje: Ancient Orgins, South China Morning Post, History Skills