Lidské zoo: Zrůdné výstavy měly ukázat kulturní „nadřazenost“ Západu nad africkými domorodci

Zoologické zahrady jsou oblíbeným místem pro výlety s rodinou, partnerem či přáteli. V dnešní době tam proudí návštěvníci, aby na vlastní oči spatřili různé druhy zvířat, ale kdysi existovaly zoologické zahrady, ve kterých jste ve výbězích mohli spatřit nejen zvířata, ale i lidi. Úplně první zoo tohoto druhu prý byly k vidění v Mexiku v 16. století, za vlády aztéckého panovníka Montezumy II. Ten měl do klecí zavírat lidi, kteří se svým vzhledem vymykali průměru. Končili zde trpaslíci, hrbáči i albíni. Ačkoliv říše Aztéků posléze zanikla, lidské zoo se objevily o několik století později.

Lidi odjakživa zajímá odlišná kultura a exotika, v 19. a počátkem 20. století Evropané přímo lačnili po pohledu na „divochy“, které znali jen z vyprávění cestovatelů a dobrodruhů. Této fascinace si povšiml i německý podnikatel obchodující se zvířaty, Carl Hagenbeck. Ten přišel s myšlenkou uspořádat výstavu, jejímiž hlavními exponáty by byli lidé, konkrétně Sámové, domorodí obyvatelé Laponska.

Napadlo jej, že by světu domorodé obyvatelstvo ukázal v jeho přirozených podmínkách, a tak nechal zhotovit expozici, kde kromě Sámů byla i zvířata typická pro danou oblast, dále také nechyběly ani domy imitující vesnice domorodců. Expozice se stalo obrovským hitem, jelikož návštěvníkům přinášela autentický zážitek. Pro velký úspěch následovala výstava zachycující život Inuitů, kteří byli také její součástí.

Postupem času začalo lidských zoo přibývat. Kromě Německa se nacházely také ve Francii, Spojených státech amerických, ve Španělsku i v Anglii. Lidé se mohli chodit dívat dokonce na celé vesnice obyvatel původem z Afriky i z dalších koutů světa. Ti zde v rámci show předváděli domorodé tance i bojová umění. Show byly dokonce součástí slavné pařížské světové výstavy. Lidské zoo na vlastní oči spatřily miliony návštěvníků, domorodci byli hlavní atrakcí. Existovaly i koloniální výstavy, kde byli „divoši“ vystavováni v klecích, polonazí, nebo úplně nazí.

Život v těchto lidských zoo nebyl žádný med. Kromě nesvobody se museli domorodí obyvatelé vypořádat i se spoustou dalších problémů. Mezi ty patřily špatné hygienické podmínky i nedostatek vody. To vedlo k výskytu nemocí, včetně úplavice. Někteří domorodci byli nucení nosit tradiční lehké oděvy, a to navzdory mrazivým teplotám. I když ve většině případů nebyli drženi v klecích nebo za mřížemi, i tak se o útěk nepokoušeli, neměli kam jít.

Snahou těchto expozic bylo ukázat evropskou kulturní nadřazenost nad africkými a dalšími „primitivními“ národy. Byl to také výnosný byznys, organizátoři výstavy Inventing the Savage, která se touto problematikou zabývá, odhadují, že nějakou formu lidské zoo mohlo navštívit celkově až 1,4 miliard lidí. Antropoložka Nanette Snoep o představeních říká: „Byly to show. Veřejná zábava. Vesničané z Afriky nebo Indie hráli svou roli. Mezi veřejností a účinkujícími byly příznačné bariéry, aby se posílila představa oddělenosti.“

Kromě lidských zoo se také dostávali domorodci jednotlivě jako atrakce do cirkusů. Známý je případ Jihoafričanky Saartjie Baartman, které se přezdívalo „Hotentotská Venuše“. Žena trpěla vzácnou genetickou poruchou, kvůli které měla extrémně vystouplé hýždě, a tak skončila jako lákadlo jednoho z londýnských kabaretů. Kromě toho ji zkoumali i rasoví antropologové, kteří její proporce měřili.

Je neuvěřitelné, že lidské zoo fungovaly až do roku 1958, kdy je oficiálně odsoudila Organizace spojených národů. Poslední zrušenou zoo tohoto druhu byla bruselská zoo, která své brány zavřela až ve výše zmíněném roce. Neuplynulo tedy ani sto let od doby, kdy tato zrůdná atrakce byla zrušena. Snad jednou provždy.

Zdroje: BBC, Short History, Rare Historical Photos, Wikipedia – heslo Human Zoo