Muslimský kmen Tuaregů: Ženy rozvod oslavují na večírku, muži zbude jen velbloud, na kterém přijel

Tuaregové etnicky spadají do skupiny Berberů, původních obyvatel severní Afriky. Obývají oblast Sahelu a Sahary a jejich tradiční obživou je pastevectví. Jedná se o kočovný kmen, který hovoří tzv. jazykem tamašek, který spadá do skupiny afroasijských jazyků a je považován za jeden z dialektů berberštiny. Tamašek není úředním jazykem ani jednoho ze států, kde Tuaregové žijí, a tak do budoucna hrozí, že se ze světa vytratí, jelikož mladá generace jednou možná dá přednost jednomu z úředních jazyků.

Ačkoliv je totiž Sahara už dlouhá staletí jejich domovem, oficiálně jim v 60. letech 20. století, kdy vznikaly jednotlivé nezávislé africké státy, nepřipadlo žádné území. A tak dnes kočují v Alžírsku, Libyi, Mali, Nigeru a Burikně Faso, ale mnohdy v některých lokalitách nejsou vítáni kvůli historickým sporům. V současnosti se zdržují hlavně v oblasti Nigeru a Mali a dle odhadů má jejich národ čítat 2 až 3 miliony osob (zdroje se v konkrétních číslech různí, pozn. red.). Vzhledově se Tuaregové liší dle toho, jakou konkrétní lokalitu obývají. Na severu mají světlejší pleť a jejich vzhled se podobá evropskému obyvatelstvu, na jihu jsou zase Tuaregové snědší. Jedním z jejich poznávacích znamení jsou modré šátky, právě díky nim se jim někdy přezdívá „modří muži“.

Muži z kmene Tuaregů modrý šátek začínají nosit ve věku 25 let, mnohdy jim zakrývá téměř celý obličej, vidět jsou jen jejich pronikavé oči. Často si jej nesundávají ani před rodinou. Šál je má chránit před pískem, ale někteří věří, že jej Tuaregové nosí i se záměrem skrýt své emoce, zejména před cizinci. Zajímavostí je, že ač Tuaregové vyznávají islám, ženy se mnohdy na rozdíl od mužů nezahalují, protože by to prý zbytečně zakrylo pohled na jejich krásné tváře. Neplatí to však ve všech případech, protože i mezi Tuaregy „prosákl“ vliv extremistických islámských skupin, které trvají na zahalování žen.

Společnost Tuaregů se dělí jednak dle místní příslušnosti na tzv. ettebely, z nichž většina dostává název dle pohoří. Dále se rozlišují na jednotlivé skupiny dle společenského postavení, kdy kupříkladu „imrad“ jsou pastevci, „imažiren“ válečníci a ochránci kmene a stád a „inaden“ řemeslníci. Tuaregové jsou pouštní nomádi, kteří kočují, a proto nikoho nepřekvapí, že jejich tradičním obydlím jsou látkové stany. Ty umí za pomoci slámy dobře zaizolovat, aby se dovnitř nedostal písek. V současné sobě se živí pastevectvím i uměleckou výrobou. Pastvu velbloudů a dalšího zvířectva obstarávají muži, a to i přestože zvířata vlastní ženy. Karavanní obchod rovněž provozují muži, ženy zase sklízejí úrodu a starají se o zalévání rostlin. Zbytek péče o rostliny je ale už opět úlohou mužů.

Tuaregové také zhotovují krásné šperky, ale i zdobené zbraně a kožené a kovové dekorace. Za největší vzácnost považují svůj dobytek, a tak maso jedí jen výjimečně, například na slavnostech a svatbách. Oslavou jejich kultury je například každoročně konaný festival Festival de l’Aïr, na kterém se tančí, hraje a recituje. V kmeni platí i z našeho pohledu poněkud bizarní pravidla, například muži není dovoleno jíst před ženou, se kterou nemůže mít sexuální styk. Za obzvlášť velkou ostudu se považuje, když muž hoduje před tchyní. V kmeni také pro mladé platí další z našeho pohledu zvláštní zákaz – nesmí vyslovit jména zesnulých předků.

Tuaregové věří na věci mezi nebem a zemí, a tak jejich rituály zahrnují i exorcismus. Vymítání zlých duchů mají na starost bubeníci. Co se týče léčby, Tuaregové vědí o západní medicíně a neodmítají moderní léčbu, mnohdy však pro ně není dostupná, a tak se léčí za pomoci bylinkářek či naslouchání veršům z Koránu. Někdy se nemocného snaží uzdravit za pomoci dalších zaříkávadel a přikládání rukou. Tuaregové jsou přesvědčeni, že posmrtný život existuje a duše zesnulých se dle jejich víry obvykle zdržují v blízkosti hrobů. Traduje se, že pokud ke spánku ulehnou na některém z hrobů, mohou ve snech spatřit budoucnost.

Tuaregové jsou kmenem vyznávajícím převážně islám, mnohé asi překvapí, jak fungují, pokud jde o partnerské soužití. Neprovdané ženy si mohou svobodně užívat s různými sexuálními partnery. Má to ale svá pravidla. Muži přijedou na velbloudovi, následně se „vkradou“ do stanu své milované, odkud také před svítáním odcházejí a opět odjíždějí na velbloudovi. Předmanželský sex zde není tabu a rodina takovým stykům nebrání. Kromě romantických schůzek ve stanech píšou v rámci námluv Tuaregové i milostné básně, a to muži i ženy.

Pro Tuaregy není tabu ani rozvod. Tuaregové se rozvádějí běžně, a dokonce se pořádají i jakési „rozvodové večírky“, kterými rodiče dcer dávají na odiv, že je jejich dcera opět k mání. Rozvod má však i své důsledky, se kterými je třeba počítat, a to zejména pro muže. Stan a dobytek totiž zůstávají manželce, a muž putuje zpátky do obydlí rodičů, je mu alespoň ponechán velbloud, který ho tam odveze. Děti zůstávají v péči matky. Ačkoliv by se mohlo zdát, že ve všech oblastech hrají ženy z kmene prim, není tomu tak. Například oblast politiky patří mužům, i když se věří, že ženy doma mohou „tahat za nitky“, a ovlivňovat tak dění.

Zdroje: Yale – eHraf, Homegrown, Reflex, Daily Mail, Ootlah Blog, Wikipedia – heslo Tuaregové

Nová, Adéla. Tuaregové. Bakalářská práce. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2011, dostupné zde.