Okultista Jiří Arvéd Smíchovský: Malostranský ďábel donášel nacistům a StB. Udat měl i svého milence

Jiří Arvéd Smíchovský přišel na svět dne 1. května 1898 v Praze. Pocházel z dobře situované českoněmecké rodiny, jeho otec byl zámožným továrníkem. Jiří měl ještě tři sestry, ale jen jedna z nich, Blanka, se dožila dospělosti. Rodina vedla své potomky ke katolicismu, Smíchovští měli velmi dobré kontakty s duchovními, například je známo, že udržovali styky se Svatým stolcem a dostalo se jim i té cti, že byli přijati na audienci k samotnému papeži. Kromě toho platila tato rodina za honoraci, v Praze bydleli v nádherné budově s bohatou historií U Zlaté lodi a také vlastnili několik dalších nemovitostí.

Díky tomu, že byli skvěle zaopatření, mohli svým dětem dopřát prvotřídní studium. Jiří Arvéd Smíchovský se po dokončení studia na Pražském německém gymnáziu zapsal na Německou univerzitu v Praze, jako obor si zvolil práva. Po vypuknutí první světové války v roce 1914 byl nucen načas studium přerušit. Jako dobrovolník vstoupil do armády, kde bojoval na ruském i italském bojišti. Právě v Itálii byl zajat, ale tuto příležitost využil ve svůj prospěch. Vstoupil do služeb italské rozvědky.

Jiří Arvéd Smíchovský už od mládí prahl po vzdělání a poznání. Po skončení první světové války dokončil započaté studium práv a současně si k tomu ještě přidal filozofii. Nakonec ho namísto práv začala lákat religionistika a toužil se stát knězem. Proto odjel studovat do Vatikánu a posléze ještě do Francie. Měl možnost studovat i na vyhlášeném Harvardu, z neznámých důvodů však nabízené stipendium odmítl. Svá studia zdárně dokončil roku 1929. Tou dobou se pyšnil tituly JUDr. a PhDr., mluvil osmi jazyky a ostatní jen žasli, jak úžasnou měl paměť. Ačkoliv byl znamenitý student, začaly se u něj projevovat také negativní rysy jeho osobnosti. Například je známo, že v roce 1921 se zapletl do slovní rozepře během plavby na pražském parníku. Namísto, aby řešil situaci diplomaticky, začal vyhrožovat se střelnou zbraní v ruce.

Jiří Arvéd Smíchovský za své pozdější činy dostal přezdívku „Malostranský ďábel“. Říkalo se o něm, že byl natolik ambiciózní, že chtěl zazářit za každou cenu, i kdyby měl vynikat v něčem špatném a zlém. „Zapsal jsem se ďáblu a musím mu sloužit,“ měl údajně prohlásit. Někdy se o něm také lidé, kteří ho znali, bavili jako o „ďáblovi s modrýma očima“. Jak k těmto nelichotivým přezdívkám přišel? Roli hrál jeho zájem o okultismus, ačkoliv Jiří Arvéd Smíchovský pocházel z katolické rodiny, vždy jej to „táhlo“ k mystickým vědám, tajemnu, magii a ezoterice. Rodiče tyto jeho aktivity odmítli financovat. To však Smíchovského neodradilo a dále se zabýval vyvoláváním démonů a ďábla, tyto okultní praktiky mimo jiné provozoval i v rodinném sídle U Zlaté lodi.

Jiří Arvéd Smíchovský se již před nástupu nacistů k moci klonil na jejich stranu. Účastnil se celé řady protižidovských útoků. Paradoxem je, že ač navenek Židy opovrhoval, zoufale se snažil zmocnit jejich okultních textů. Konkrétně měl „políčeno“ na velmi vzácné kabalistické spisy, které měly být ukryty ve Vinohradské synagoze. Po ustanovení Protektorátu Čechy a Morava vstoupil do německé tajné služby Sicherheitdienst, známé pod zkratkou SD. Stalo se tak po jeho výslechu, kdy se jej dotazovali na jeho styky s českými politiky, pobyt za první světové války v Itálii a také na jeho homosexuální orientaci. Smíchovský později tvrdil, že byl ke kolaboraci dotlačen, svědectví Waltera Jacobiho, pozdějšího vedoucího SD, však tvrdí pravý opak, Smíchovský se měl sám nabídnout, že se stane informátorem tajné německé služby.

Nacisty tehdy zajímali hlavně ostatní hermetici, dále měl přinášet bližší informace o fungování tajných uskupení a odboji. Udat měl dokonce i svého švagra, jelikož mu prý vadilo jeho „české smýšlení“. I jeho bývalý milenec, rovněž okultista Pravoslav Lexa, byl přesvědčen, že to byl právě Smíchovský, kdo jej udal. Uvedl, že „Malostranský ďábel“ měl aktivně gestapu donášet na Židy, sokoly i příslušníky svobodných zednářů. Také Smíchovského osočil z toho, že ostatní okultisty udával, aby se zmocnil jejich cenných spisů. Smíchovský u soudu posléze vytrvale odmítal Lexovo obvinění.

Po skončení druhé světové války byl Jiří Arvéd Smíchovský zatčen a obviněn z toho, že kolaboroval s nacisty. Roku 1947 nad ním soud vynesl rozsudek – Smíchovský byl odsouzen na doživotí. Ten si začal odpykávat ve věznici na Mírově. Během pobytu ve vězení „převlékl kabát“ a začal spolupracovat s StB. Konfidenti z dob protektorátu byli hojně využíváni zpravodajskou službou, historici tvrdí, že těchto informátorů mohly být stovky.

Okolnosti jeho úmrtí jsou nejasné. Zemřít měl 22. ledna 1951, ovšem už se liší informace o tom, jak k jeho smrti došlo. Dle oficiální zprávy zemřel v nemocnici na edém plic způsobený tuberkulózou. Jedna z verzí zmiňuje rituální obřízku, kterou si měl provést, začít krvácet, dostat infekci a zemřít. Hovoří se také o tom, že jej mohl zabít dozorce, protože Smíchovský věděl příliš mnoho. Někteří spekulují, že Smíchovského dohnalo špatné svědomí, a tak ve věznici spáchal sebevraždu. Přesné místo jeho posledního odpočinku není známo, a tak pověst praví, že si novodobého Fausta měl odnést samotný ďábel. Jeho životním příběhem je inspirovaný film Arvéd z roku 2022.

Zdroje: 100 + 1, Rozhlas, Životopisy online, Bernardová, Kristýna. Nacismus versus okultismus v protektorátu Čechy a Morava: Osudy Jiřího Arvéda Smíchovského a Jana Kefera. Rigorózní práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2018, dostupné zde.