Článek
Psal se rok 1961, když Michel Siffre, francouzský geolog, dobrodruh a průzkumník, připravoval vědeckou expedici, jejímž cílem byl alpský ledovec. Nejprve plánoval, že by se tam zdržel 15 dní, ale pak si řekl, že je to příliš krátká doba, že lepší by bylo udělat dvouměsíční detailní průzkum místa. Jenže pak ho napadlo ještě něco dalšího – v rámci svého pobytu v jeskyni zkoumat, jaký vliv bude mít sociální izolace a pobyt v tmavé jeskyni na biorytmus jeho těla.
Pro dobro vědy strávil v jeskyni 63 dní
S pochodní v ruce tedy vstoupil do jeskyně nacházející se 130 metrů pod povrchem. Nejprve si v jeskyni zbudoval své tábořiště. Podmínky v jeskyni byly drsné, Michel Siffre byl vystaven chladu a extrémní vlhkosti. Jeho tělesná teplota klesla k 34 °C, což už značí podchlazení. U vchodu jeskyně se nalézal jeho vědecký tým, který měl za úkol zaznamenávat, kdy Michel Siffre spal, probudil se, jedl. Michel Siffre přitom neměl pojetí o čase, zajímalo ho, zda bude mít stejný biorytmus jako za běžných okolností, nebo se ukáže, že jeho přirozený biorytmus se zcela liší. Michel Siffre věděl, že dřívější experimenty na myších dokázaly, že tito savci mají vnitřní biologické hodiny, a tak jej zajímalo, jestli i v jeho případě je tomu podobně.
Michel Siffre
Zjistil, že čas tam plyne jinak
Volný čas vyplňoval čtením, psaním, filozofickými úvahami a bádáním. Když si chtěl změřit puls, zjistil, že čas tam plyne jinak. „Musel jsem počítat od 1 do 120 rychlostí jedna číslice za sekundu. S tímto testem jsme učinili skvělý objev, trvalo mi pět minut, než jsem napočítal do 120. Jinými slovy, psychologicky jsem prožil pět skutečných minut, jako by to byly dvě.“ Výzkumník v rozhovorech uvedl, že v takových to podmínkách člověk velmi rychle zapomene na to, jak čas plyne i na činnosti, které dělal například dva dny zpátky. Vědec také špatně odhadl čas, kdy se má vrátit zpět. Po uplynutí 63 dní v jeskyni byl Michel Siffre přesvědčen, že byl pod povrchem o měsíc kratší dobu.
Pobyt měl blahodárný vliv na spánek
Tehdy 23letý Michel Siffre se nesmazatelně zapsal do oboru chronobiologie, nauky zabývající se téměř cyklickými fenomény v živých organismech. Co se tehdy dozvěděl o biorytmu lidského těla a jaký měl pobyt v jeskyni vliv na jeho zdraví? Tak především si výzkumník nemohl vynachválit, jak moc se zkvalitnil jeho spánek. Aby ještě více prozkoumal biorytmy našich těl, pokračoval v experimentech. Při tom příštím strávil v izolaci v jeskyni půl roku. Také zkoumal skupiny osob vystavené těmto podmínkám.
Jeho výzkum zjistil, že se mnohem lépe jeho tělo přizpůsobilo 48hodinovému cyklu než tomu 24hodinovému, na který jsme zvyklí. „Všichni lidé v jeskyních vykazovali cykly delší než dvacet čtyři hodin. Ve skutečnosti se pro ně stalo běžné dosahovat cyklů trvajících osmačtyřicet hodin. Měli třicet šest hodin nepřetržité aktivity, po níž následovalo dvanáct až čtrnáct hodin spánku,“ uvádí Michel Siffre. Jeho poznatky posloužily i NASA, která zkoumala, proč mají její astronauti problémy s krátkodobou pamětí.
Pobyt v jeskyni měl však negativní dopady na jeho psychické zdraví. Chyběla mu socializace a kontakt s vnějším světem, a tak se dostavily pocity deprese, osamělosti a sklíčenosti. Cítil se nesvobodný, zhoršila se mu krátkodobá paměť i zrak. Dokonce se u něj objevily i myšlenky na sebevraždu. Přesto všechno se mu podařilo jeho experimenty vždy zdárně dokončit a stát se významným vědcem v oboru chronobiologie.
Zdroje: Ladbible, Cabinet Magazine, Study Smarter, Wikipedia – Michel Siffre
