Článek
Příprava na zdolání Everestu byla náročná
Hannelore Schmatz byla zkušená německá horolezkyně, která měla stejný sen jako mnozí další lidé – pokořit zrádný Everest. Svůj plán začala realizovat v roce 1979, společně se svým manželem Gerhardem, který byl rovněž „ostřílený“ horolezec. Společně už zdolali nejednu horu, přičemž si troufli i na ty nejtěžší výstupy. Everest se měl stát jejich největším společným úspěchem. Na náročnou výzvu se poctivě dopředu připravovali a čekali, až jim nepálská vláda vydá povolení.
„Zelenou“ dostali již v roce 1977, ale ještě bylo potřeba dopravit na místo veškeré vybavení, a tak se přípravy protáhly. Hannelore Schmatz si v logistickém procesu počínala velmi dobře, a tak si od manžela vysloužila přezdívku „génius přepravy“. Tehdy totiž nebylo vůbec snadné do Nepálu z Evropy transportovat takové množství vybavení. Celkový náklad vážil několik tun. Nakonec se ale povedlo veškerý materiál na výpravu přepravit na místo. Na plánovanou expedici nevyráželi sami ve dvojici, ale připojilo se k nim dalších 6 horolezců. Hannelore Schmatz však byla jedinou ženou ve skupině, která aspirovala na to, aby se stala v celkovém pořadí čtvrtou ženou světa, která pokořila nejvyšší horu světa.
Hannelore Schmatz pokořila Everest
V roce 1979 skupina zkušených horolezců dorazila do Nepálu a začala si plnit svůj sen o Everestu. Vedoucím skupiny byl Gerhard Schmatz a společnost jim dělali i šerpové (etnikum, jehož příslušníci jsou známí jako vysokohorští průvodci v pohoří Himaláj) znalí terénu. Nejprve prošli oblastí zvanou Žlutý pás, pak následoval Ženevský výběžek a 24. září se utábořili na South Col. Vlivem hustého sněžení se ale byli nuceni stáhnout zpět do základního tábora. Ani špatné počasí je ale neodradilo od dalšího pokračování ve zdolávání Everestu.
Rozdělily se na dvě skupiny, přičemž Gerhard byl v jednom týmu, kdežto Hannelore v druhém. Přibližně ve dvě hodiny odpoledne měla Gerhardova skupina důvod k oslavě – podařilo se jim zdolat nejvyšší horu světa. Gerhard Schmatz se stal v dané době nejstarším horolezcem, kterému se to povedlo. Po chvíli si však jako zkušený horolezec povšiml, že není tak docela vyhráno. Při pohledu na sněhové závěje mu bylo jasné, že cesta dolů nebude vůbec jednoduchá. Nakonec se však i přes náročný sestup dostali v pořádku do tábora. Zde už čekal tým, jehož součástí byla i Hannelore Schmatz. Její skupina se na výstup na Everest teprve chystala. Gerhard ji varoval před špatným počasím, ale Hannelore byla neoblomná. Velmi toužila nejvyšší horu světa zdolat, a tak si Gerhardova slova nebrala k srdci. Hannelore Schmatz pokračovala ve výstupu na vrchol hory, a nakonec se dokázala stát čtvrtou ženou světa, která Everest pokořila. Prostřednictvím vysílačky tuto radostnou zprávu sdělila manželovi a zbytku jeho skupiny.
Horolezkyni se stala osudná cesta zpět
Jenže náročný výstup Hannelore a dalšího člena výpravy, Raye Geneta vyčerpal natolik, že jim nezbývaly síly na absolvování cesty dolů. Proto se rozhodli zůstat na místě, což jim šerpové rozmlouvali. Nacházeli se totiž v tzv. zóně smrti, kde jsou podmínky velmi nehostinné a je zde vyšší pravděpodobnost, že horolezce mohou ohrozit zdravotní potíže, jakými jsou například ztížené dýchání, otok plic či infarkt. Přesto se Hannelore i Ray rozhodli zůstat.
Krátce nato se toto rozhodnutí stalo osudným Rayovi, který zemřel na podchlazení. Vyděšená Hannelore se až poté rozhodla pokračovat dolů v doprovodu dvou šerpů. Jenže svůj boj s časem prohrála, její tělo bylo „zóně smrti“ vystaveno příliš dlouho. Jeden z šerpů později vypověděl, že těsně před smrtí žádala o vodu. Poté, co zemřela, s ní na místě zůstal jeden z šerpů, za což pak „zaplatil“ amputací prstů, o které přišel kvůli omrzlinám. Extrémní mráz její tělo, které zůstalo na místě, mumifikoval. Její příběh je připomínkou toho, že nebezpečnost zdolávání zrádného Everestu by nikdo neměl podceňovat.
Zdroje: All That's Interesting, Reflex, 100 + 1, Tranquil Kilimanjaro, Wikipedia – heslo Hannelore Schmatz
