Článek
David Sharp se narodil 15. února 1972 v anglickém městečku Harpenden. Vystudoval na univerzitě v Nottinghamu strojní inženýrství a posléze pracoval pro společnost zabývající se bezpečností. V roce 2005 se ale rozhodl pro jiný kariérní směr, absolvoval učitelský kurz a připravoval se intenzivně na výkon této profese. Také se v té době věnoval svému velkému hobby – horolezectví. V tomto směru vynikal, v té době už patřil mezi zkušené horolezce. Měl už za sebou několik náročných expedic. Například vystoupal na šestou nejvyšší horu světa Čo Oju, která se nachází poblíž Everestu, dále zdolal jedenáctou nejvyšší horu světa Gašerbrum.
Osudným se mu stal výstup na Everest
Osudnou se mu stala nejvyšší hora světa, Mount Everest. Tu se snažil David Sharp pokořit již od roku 2003. Prvně se zúčastnil expedice vedené Richardem Douganem. Ačkoliv se Davidovi nepodařilo vystoupat až na samotný vrchol, vedoucí výpravy jej hodnotil jako „nejsilnějšího člena týmu“, který má talent na lezení. Bohužel výstup se Davidovi nezdařil kvůli omrzlinám na nohou, horolezec se raději vrátil zpátky. Kvůli této výpravě mu pak musely být některé prsty amputovány. David se však svého snu nevzdával. V roce 2004 se horu pokusil pokořit znovu. Skupinu tentokrát vedl francouzský horolezec Hugues d'Aubarede. S tím měl David Sharp spory ohledně používání doplňkového kyslíku, kdy David byl proti jeho využívání. Sharp nakonec výstup opět nedokončil.
Příště už se rozhodl pro sólový výstup bez použití doplňkového kyslíku. Tato varianta je riskantní a do takových výstupů na Everestu se pouštějí jen velmi zkušení horolezci zvyklí na tamní prostředí, například Šerpové obývající vysokohorské oblasti Nepálu. David Sharp však považoval za výzvu pouze variantu výstupu bez využití kyslíku. Chtěl dokázat, že na to má. Balíček základních služeb zakoupil od společnosti Asian Trekking a extra služby navíc za příplatek, jako je například doprovod znalého Šerpy, odmítl. Na místo přijel s 13 dalšími sólovými horolezci, tuto výjezdní skupinu osob nikdo nevedl. Na druhou stranu zde bývá zvykem, že jeden dává pozor na druhého. V základním táboře zůstal 5 dní, aby se aklimatizoval.
Dne 13. května 2006 započal David Sharp svůj třetí pokus o zdolání nejvyšší hory světa. S sebou si pro případ krajní nouze vzal prý jen dvě láhve kyslíku. Dodnes nevíme, zda vrcholu dosáhl, ale zřejmě se k němu dostal velmi blízko. Dne 14. května 2006 v pozdních hodinách započal svůj sestup. Bohužel tou dobou panovalo velmi špatné počasí, a tak vyhledal úkryt, kterým se stala jeskyně, které se dnes říká Green Boots. Toto pojmenování je odvozeno od limetkově zelených bot indického horolezce, který zde umrzl v 90. letech. Zde se ocitl v nezáviděníhodné situaci, měl jen omezené množství kyslíku a žádnou vysílačku. Navíc o něj zbytek sólových horolezců nejdříve neměl žádné obavy. Věděli, že je David zkušeným horolezcem a věřili, že se v pořádku vrátí do jednoho z táborů.
Marné čekání na pomoc
Mezitím David Sharp marně čekal na svou záchranu ve tmě, extrémním mrazu, s minimem kyslíku. V noci na 15. května ho zde objevila první skupina horolezců. David Sharp byl tou dobou již promrzlý na kost, rukama křečovitě svíral kolena a na křik nereagoval. Namísto aby daní horolezci přivolali pomoc, předpokládali, že je David již v kómatu a nechali jej napospas osudu. Bohužel pro Davida se podobné situace opakovaly ještě několikrát. Celkem přes 40 osob o jeho tíživé situaci vědělo, ale nikdo z horolezců ho nedokázal zachránit. Roli mohl hrát i Davidův špatný zdravotní stav, který popsaly různé skupiny horolezců. Dle turecké expedice opakoval, že chce spát a měl strašlivé omrzliny. Tato skupina mu dala trochu napít a najíst, ale záchranu museli vzdát, protože jim samotným kyslík docházel. Skupina Himex zase zjistila, že nereaguje na světlo čelovky a záchrannou akci v extrémních mrazech vzdali horolezci kvůli strachu o vlastní život.
Je však nutno podotknout, že vyproštění a záchrana osob v podobných situacích je velmi náročná a obtížná, proto jsou mnohdy i mrtvá těla na Everestu ponechána. Dodnes se vedou debaty o tom, zda Davidovi Sharpovi bylo v dané situaci možno pomoci a mohl přežít. Různé postoje zaujali i zkušení horolezci. Například Edmund Hillary, který jako první vylezl na vrchol Everestu, velmi odsoudil horolezce, kteří Davidovi nepomohli. Prohlásil, že by nedopustil, aby jeho výprava nechala takového člověka napospas osudu.
Horolezec Bill Burke to vidí jinak. Podle něj je povinností horolezce zajistit si dostatek kyslíku a také David Sharp udělal chybu v tom, že zřejmě začal stoupat na vrchol v již příliš pozdních hodinách, což je podle něj nebezpečné i za lepších povětrnostních podmínek. „Podle mého názoru není nikdo vinen za to, co se stalo Davidu Sharpovi, kromě samotného pana Sharpa. Předpokládám, že by s tímto hodnocením souhlasil,“ napsal Burke na svém blogu. Linda Sharp, matka Davida, ostatní horolezce ze smrti svého syna neviní. „Vaší odpovědností je zachránit se – ne snažit se zachránit někoho jiného,“ prohlásila pro Sunday Times.
Zdroje: All That's Interesting, Eight Summits, Tranquil Kilimanjaro, Wikipedia – David Sharp
