Článek
Sir Nicholas Winton se narodil v londýnské čtvrti Hampstead 19. května 1909. Jeho rodina se z Německa do Velké Británie rozhodla přestěhovat v roce 1907. Ačkoliv jeho rodiče byli Židé, nelpěli tolik na své víře, a tak Nicholase nechali pokřtít. Nicholas absolvoval základní školu v Hampsteadu a následně i internátní školu ve Stowe. Ještě před dokončením studia získával praxi ve Vojenské bance. V oboru pak již zůstal, během let pracoval v několika evropských bankách jako makléř.
Namísto na dovolenou odjel do Československa
V prosinci roku 1938 měl Nicholas Winton odjet na plánovanou lyžařskou dovolenou. Náhodou se mu však zrovna ozval jeho přítel Martin Blake, který ho přesvědčil, aby zrušil plánovaný pobyt, a přijel za ním do Československa, kam Blaka vyslali jako pracovníka britského Výboru pro uprchlíky z Československa. Nicholas Winton byl požádán, aby se stal jeho spolupracovníkem. Nabídku přijal, protože měl správné tušení, že se v Evropě schyluje k válce. Nicholas Winton v Československu spatřil na vlastní oči uprchlické tábory, kam mířili lidé ze zabraných Sudet.
Zatímco Martin Blake a jeho kolegyně Doreen Warriner usilovně pracovali na tom, aby pomohli přemístit dospělé osoby, Nicholas Winton hledal řešení, jak zachránit děti, které se do dostaly do těžké životní situace. Prostě nemohl jen nečinně přihlížet.
Podařilo se mu zachránit 669 dětí
K uvolnění imigrační politiky ze strany britské vlády došlo po Křišťálové noci, která se odehrála 9. a 10. listopadu 1938 v nacistickém Německu. V těchto dnech nacisté zahájili naplno nenávistnou kampaň vůči Židům, byl ničen jejich majetek, Židé byli zatýkáni a 91 z nich bylo tu noc zabito. Britská vláda na základě informací o této hrůzné události povolila, aby do země mohlo přicestovat neomezené množství dětí z Německa a Rakouska. Programu se přezdívalo „Kindertransport“, do Británie takto přicestovalo odhadem 10 000 dětí.
Nicholas Winton chtěl, aby mohly přicestovat i děti z Československa. Povolení se mu podařilo vyřídit, ale britská vláda měla dvě podmínky. Každé dítě musí být přiřazeno k hostitelské rodině, která ho po jeho příjezdu dostane na starost, a to až do jeho 18 let. Dále zde byla podmínka finanční záruky za dítě ve výši 50 liber. Nicholas Winton se okamžitě pustil do práce. Za pomoci dobrovolníků včetně své matky neúnavně pracoval na tom, aby bylo možné z Československa odvézt co nejvíce dětí. Jednal přitom dle svého životního motta, které znělo: „Pokud něco není nemožné, pak musí existovat způsob, jak to udělat.“
První transport se uskutečnil 14. března 1939, tedy den před okupací zbytku českého území německou armádou. Během několika dalších měsíců byl Nicholas Winton schopen zajistit převoz 669 dětí převážně židovského původu do Velké Británie. Smutnou skutečností je, že poslední vlak, jehož odjezd byl naplánován na 1. září 1939 už nevyjel z důvodu vypuknutí 2. světové války, což Wintona velmi zarmoutilo. Mělo v něm do Británie vycestovat 250 dětí.
Svět se o jeho záslužných činech dozvěděl až v roce 1988
Nicholas Winton byl velmi skromný a pokorný člověk, který se záchranou dětí veřejně nechlubil. Jeho příběh by možná zůstal neznámý, kdyby jeho manželka Grete nenašla starý sešit z roku 1939 obsahující fotografie a kompletní seznam zachráněných dětí. Grete sešit ukázala historičce Elizabeth Maxwell, která následně domluvila dojemné setkání Wintona s dětmi, které zachránil. Stalo se tak v pořadu BBC, kdy moderátorka vyzvala přítomné ve studiu, aby povstali, pokud jsou jedni z Wintonem zachráněných dětí. Povstala celá řada, ve které Nicholas Winton seděl. Zachránce dětí se jen těžko bránil slzám.
Ocenění za hrdinský počin
Za svůj hrdinský počin získal během svého života Nicholas Winton několik ocenění. V roce 1998 obdržel od tehdejšího prezidenta České republiky Řád Tomáše Garrigua Masaryka, což je státní vyznamenání, které se uděluje osobám, které se zasloužily významným způsobem o rozvoj lidských práv, humanity a demokracie. Roku 2014 mu bylo propůjčeno od tehdejšího prezidenta Miloše Zemana nejvyšší státní vyznamenání České republiky, Řád Bílého lva. V Praze na Hlavním nádraží se nachází socha Nicholase Wintona, která připomíná jeho zásluhy. Za statečnost a hrdinskou záchranu dětí ho v roce 2002 královna Alžběta povýšila do šlechtického stavu. Od bývalého prezidenta státu Izrael, Ezera Weizmana, obdržel děkovný dopis. Několikrát byl navržen na Nobelovu cenu za mír.
Wintonův životní příběh zaujal i hollywoodské filmaře
Wintonův životní příběh byl rovněž popsán v knihách i natočen jako dokumentární film Síla lidskosti. Nyní si jej povšimli i hollywoodští filmaři, a tak se již brzy dočkáme nového snímku, který bude mapovat život Sira Nicholase Wintona. Premiéra by se měla uskutečnit již tento rok v září v kanadském Torontu. Sira Nicholase Wintona si zahrál brilantní hollywoodský herec a držitel několika Oscarů, Anthony Hopkins. Wintonovu matku, která rovněž asistovala při záchraně dětí, ztvární známá herečka Helena Bonham Carter.
Jeho odkaz žije dál
Nicholas Winton zemřel 1. července 2015, jeho odkaz však žije dál. Svými činy světu ukázal, jak moc je schopen změnit jeden člověk, který má vůli, odhodlání a dobrý úmysl. „Nespokojte se ve svém životě jen s tím, že neuděláte nic špatného, buďte připraveni každý den udělat něco dobrého,“ zní jeden z jeho citátů. Pokud by se každý držel jeho rady, jistě by byl svět rázem hezčím místem.
Zdroje: Holocaust Encyclopedia, Holocaust Memorial Day Trust, iRozhlas, Aktuálně.cz, Goody Awards, Wikipedia – heslo Sir Nicholas Winton
