Smutný osud kanadských paterčat: Sestry Dionne byly pro rodiče jen přítěž a stroj na peníze

Ve 20. století žila v kanadském Corbeilu rodina Dionne, která se zpočátku ničím nevymykala průměru. Hlavou rodiny byl Oliva-Édouard, který se staral i o chod jejich farmy. Matka Elzire Dionne pečovala celkem o pět dětí, syny Ernesta a Daniela a dcery Rose Marie, Thérèse a Pauline. Osud rodiny se ale změnil 28. května 1934, když se tehdy čtyřiadvacetileté Elzire k jejímu překvapení narodila paterčata. Ta přišla na svět předčasně, o dva měsíce dříve, než se očekávalo. Vlivem toho byla miminka malá, vešla se do dlaně a dohromady vážila jen něco málo přes 6 kilogramů. Dnes, když už medicína pokročila, by se nad tím málokdo pozastavil, ale tehdy to bylo vnímáno skoro jako zázrak, že děti dokázaly s dopomocí lékařů přežít.

Jednalo se o jednovaječná paterčata, dívky dostaly jména Yvonne Édouilda Marie, Annette Lillianne Marie, Cécile Marie Émilda, Émilie Marie Jeanne a Marie Reine Alma. Narozením pěti dívek byli zaskočeni i lékaři, kteří se původně domnívali, že Elzire porodí dítě s fetální abnormalitou, kam se řadí například vývojové vady nebo poruchy růstu. Spekuluje se, že původně Elzire čekala dokonce šesterčata, ale jedno z dětí potratila. Po porodu byla Elzire v šoku a musela celou věc zpracovat. Mezitím se paterčata ohřívala v kuchyni kousek od dvířek sporáku. Dokrm děti dostávaly nejprve v podobě slazené vody a kravského mléka.

Událost to byla pozoruhodná i tím, že se tehdy jednalo o první zdokumentovaný případ, kdy paterčata dovedla přežít kojenecký věk. To logicky přitáhlo i pozornost médií a veřejnosti. Do té doby neznámá rodina Dionne se stala senzací pro tisk. Navíc nezapomínejme na to, do jaké doby se paterčata narodila. Akorát v tu chvíli doznívala velká hospodářská krize, a tak nálada ve společnosti byla na bodu mrazu. Narození a přežití paterčat se tak stalo symbolem radosti a naděje v lepší zítřky. Celá řada lidí nabízela rodině pomoc, ať už materiální nebo v podobě poradenství. Pro děti se podařilo sehnat inkubátory i mateřské mléko.

Bohužel se brzy našli lidé, kteří se na nevídané senzaci chtěli přiživit a učinit z paterčat vyhledávanou atrakci. Vystavovatelé z veletrhu Century of Progress oslovili otce, Olivu- Édouarda Dionne, s nabídkou na to, aby byla paterčara ukázána veřejnosti. V dnešní době by to byl skandální počin, ale ve 30. letech 20. století existovaly lidské zoo a cirkusy a výstavy, kde byli prezentováni lidé s různými zvláštnostmi. Takže taková nabídka v té době nebudila pobouření. Nicméně i tak rodina Dionne váhala. Přesvědčilo je až doporučení lékaře Dr. Dafoe, který byl u porodu paterčat a místního kněze Daniela Routhiera. Roli hrály i peníze, protože bylo třeba uhradit nákladnou lékařskou péči.

Proto se nakonec Oliva Dionne rozhodl na nabídku kývnout. Jenže už po pár dnech svého rozhodnutí litoval, jelikož miminka začala trochu hubnout a objevily se obavy o jejich zdraví. Jenže ze smlouvy nebylo snadné se vyvléct. Celá záležitost byla nakonec vyřešena tak, že se do věci vložil stát, a bylo rozhodnuto, že sestry Dionne budou na 2 roky svěřeny do péče Červeného kříže a bude vybudováno lékařské zazíření, kde budou mít zázemí.

Pokud si myslíte, že to paterčata uchránilo před zvídavými zraky lidí, jste na omylu – právě naopak. Už od raného dětství se sestry Dionne staly vyhledávanou „turistickou atrakcí“, za kterou proudily doslova davy. V návštěvnosti prý měly předčit dokonce i Niagarské vodopády. K vidění byly v tzv. Quintlandu, speciálně vybudovaném lékařském středisku, kde žily, byly vystavovány a podrobovány různým testům a zkoumání. Zdravotní sestry je hrdě ukazovaly příchozím návštěvníkům z balkonu a téměř od narození si tak dívky zvykaly na pozornost. Návštevníci si museli zaplatit, pokud chtěli paterčata spatřit na vlastní oči, a tak se z toho stal velmi výnosný byznys. Když sestry povyrostly, chodili se na ně lidé dívat a sledovat je například při hraní na hřišti.

Není přehnané tvrdit, že se staly jednou z nejoblíbenějších kanadských „atrakcí“ té doby. Nakonec bylo opatrovnictví dívek prodlouženo na dlouhých 18 let, alespoň to tak bylo plánováno. O uzavřených smlouvách a dalších obchodních věcech týkajících se paterčat rozhodoval Dr. Dafoe, soudce Joseph Valin a ministr sociálních věcí David Croll. Oficiálně měli dívky chránit před vykořisťováním, ve skutečnosti ale paterčata také zaprodali. Odhaduje se, že do kasy provincie Ontario mohly sestry Dionne přinést za devět let až 500 milionů dolarů. Staly se totiž tváří několika reklamních kampaní, prodávaly se suvenýry jako například pohlednice s jejich fotografií a rovněž například „kameny plodnosti“ odvezené z farmy rodiny Dionne.

Ačkoliv měl stát zajišťovat opatrovnictví dívek původně až do jejich 18 let, nakonec se jejich otec domohl toho, aby mu paterčata byla navrácena do péče, když bylo dívkám 9 let. Přestože by se mohlo zdát, že tímto by mohla noční můra pro dívky skončit, a konečně by mohly žít šťastně spolu se svou biologickou rodinou, čekalo je velké rozčarování, které posléze nazývaly „nejsmutnějším domovem, jakým kdy poznaly“. Matku popisovaly jako nemilující a otce vykresily jako panovačného tyrana.

Sestry od rodičů od malička slýchaly, že jsou nechtěné a že se jejich rodiče měli lépe předtím, než se narodily. Ačkoliv měl manželský pár Dionne několik dalších potomků, tíha povinností padala hlavně na paterčata, která musela zastat většinu domácích prací a obsluhovat zbytek rodiny. Později sestry Anette, Cecile a Yvonne ve své knize tvrdily, že je otec dokonce zneužíval. Špatný vztah měly sestry i se zbylými sourozenci, částečně to mohlo být dáno i jazykovou bariérou, kdy paterčata upřednostňovala francouzštinu, naproti tomu ostatní sourozenci preferovali angličtinu.

Není se co divit, že paterčata chtěla co nejdříve pryč z farmy, osamostatnit se a žít konečně dle svého. Jakmile dovršily sestry 18 let, sbalily si kufry a rodičům daly sbohem. Kontakt s nimi přerušily už nadobro. Dva roky poté, co se od rodičů odstěhovaly, zemřela jedna ze sester, Émilie. Ta celý život trpěla epileptickými záchvaty, a jeden z nich se jí stal osudným, když jí bylo pouhých 20 let. Pohřbena byla na farmě, kde přišla na svět. Mladá zemřela i Marie, která podlehla ve svých 35 letech nádoru na mozku.

Ačkoliv za svého dětství vydělaly na tehdejší poměry astronomickou sumu, ve svěřeneckém fondu jim zbyl nakonec jen zlomek – 800 000 dolarů. Hodnotu peněz dívky neznaly, nikdo je nenaučil finanční gramotnosti. Je známo, že když bylo sestrám Anette, Cecile a Yvonne přes šedesát, činil jejich sdílený příjem jen 746 dolarů měsíčně. Další peníze chtěly získat tím, že kanadskou vládu žádaly o kompenzaci ze svěřeneckého fondu, ze kterého se velká část peněz „vypařila“. Nakonec jim bylo přiznány 4 miliony dolarů jako vyrovnání.

V roce 2001 média zveřejnila smutnou zprávu, jedna ze sester, Yvonne, zemřela na rakovinu. V roce 2017 se objevily v tisku informace o tom, že by jediné dvě ze sester, které ještě žijí – Anette a Cecile, požádaly vládu o pomoc se zachováním původního domu rodiny Dionne. Ten léta sloužil jako muzeum, které však bylo v roce 2015 pro nezájem návštěvníků uzavřeno. V roce 2017 se muzeum přestěhovalo na novou adresu a v roce 2019 bylo znovuotevřeno.

Zdroje: PBS, Wikipedia – Dionne quintuplets, Life, Calgary Herald, CBC, National Library of Australia, Find a Grave