Stalinův „Ostrov kanibalů“: Pokus o soběstačnost v drsných podmínkách Sibiře skončil katastrofou

„Ostrov kanibalů“ či „Ostrov smrti“ – tak se říká sibiřskému ostrovu Nazino v Tomské oblasti. Svou přezdívku získal poté, co sem byly za Stalinovy vlády deportovány tisíce lidí nepohodlných tehdejšímu režimu a ti zde museli přežívat v naprosto příšerných podmínkách. V květnu roku 1933 sem dorazilo přes 6000 sovětských vězňů. Ostrov Nazino byl součástí tehdejší sítě gulagů – koncentračních a nápravně-pracovních táborů SSSR. Končili zde nejenom zločinci, ale i lidé, kteří vůbec nic špatného neprovedli, stačilo, že se znelíbili režimu. V sovětských gulazích panovaly drsné podmínky, šířily se zde nemoci, vězni hladověli a byli nuceni velmi těžce pracovat. Ani „ostrov kanibalů“ Nazino nebyl výjimkou.

Ostrov Nazino byl vybrán jako jeden z gulagů nejenom jako místo, kam přemístit lidi nepohodlné režimu, ale také bylo cílem zde vytvořit soběstačnou komunitu, jelikož tato lokalita nebyla zalidněná. Do odlehlého koutu Sovětského svazu dorazila po strastiplné a vyčerpávající cestě různorodá směsice lidí, od zločinců přes nezaměstnané až po úplně nevinné lidi, kteří sem byli deportováni třeba i kvůli takové maličkosti, jakou byl chybějící pas. Během cesty zemřelo 27 lidí, peklo ovšem čekalo i nové osadníky. Ostrov byl skutečně nehostinný. Nacházely se zde bažiny pokryté sněhem a zcela chybělo přístřeší.

Když noví obyvatelé dorazili na ostrov Nazino, bylo jim řečeno, že si mají postavit chatrče ze dřeva. Háček byl v tom, že už jim jaksi úředníci z Tomské oblasti zapomněli dát vhodné náčiní. Mrazivá noc z 18. května na 19. května 1933 venku bez možnosti se schovat před všudypřítomným chladem a sněhem se tak stala osudnou dalším 295 vězňům.

Přeživší čekal krutý boj o přežití. Dozorci vězňům během cesty dávali chleba na příděl, aby je udrželi naživu, na ostrově už však žádné pečivo na příděl vězni nedostávali. Namísto toho každý z nich obdržel 200 gramů mouky. Vězni se ocitli v beznadějné situaci, a tak ze zoufalství míchali mouku s vodou z řeky a směs následně jedli. Jenže místní voda rozhodně nebyla čistá, a toto počínání nakonec vedlo k vypuknutí úplavice v gulagu.

Situace se začala prudce zhoršovat už čtvrtý den pobytu na ostrově. V noci se lidé tak moc snažili ohřát se, že někteří od plápolajícího ohně chytili a uhořeli. Na ty, kteří přežili mrazivou noc, čekalo ráno nemilé překvapení. Už nedostali od dozorců ani oněch 200 gramů mouky. Nastal bod zlomu, kdy se noví osadníci rozhodli pro vzpouru, protože jim bylo jasné, že v takto bezútěšných podmínkách lze přežívat jen těžko. Ta byla nakonec rychle zažehnána, vězni se s dozorci domluvili na obnovení přídělů mouky. Nově byli osadníci rozděleni do skupin po přibližně 150 osobách, kdy každá z nich měla svého velitele, který měl mouku dál distribuovat. Brzy se však mezi vězni začali vést potyčky o mouku a řada vězňů se i za pomoci lsti, kdy se vydávali za velitele skupiny, snažila získat co nejvíce mouky pro sebe.

Podmínky na ostrově se s každým dalším dnem horšily. Dle webu History Defined dozorci brzy začali zneužívat své privilegované pozice. Jídlo vyměňovali za sex s mladými vězeňkyněmi či za zlaté zuby. Po vězních, kteří se z tohoto pekla snažili utéct, stříleli a lovili je jako divou zvěř. Někteří z vězňů se také uchýlili ke kanibalismu. Zpočátku pojídali kusy mrtvých těl, ale pak se objevily i případy, kdy zabili živého člověka a následně jej snědli. To, že se situace zcela vymkla kontrole, začalo být jasné i tehdejšímu režimu.

Do oblasti byl vyslán Vasilij Velichko, aby celou situaci prošetřil. Jeho jedenáctistránková zpráva dokumentující podmínky na ostrově Nazino byla odtajněna až v roce 1994. Na základě tohoto spisu sem byla vyslána speciální komise, která si ověřila, že zpráva odpovídá skutečnosti. Nakonec bylo rozhodnuto o zrušení tohoto gulagu. Celkově sem bylo posláno více jak 6700 osob, pouze 2200 z nich přežilo pobyt na „Ostrově smrti“. Zbývající vězni byli posláni pracovat jinam. Dnes je ostrov Nazino poklidným místem a strašlivou tragédii připomíná už jen pomníček, ke kterému lidé každý rok přinášejí květiny.

Zdroje: Radio Free Europe, History Defined, All That's Interesting, Gulag online, Wikipedia – Nazino tragedy