Za jednu z nejhorších povodní nemohla příroda: Protržení hráze na Žluté řece mělo statisíce obětí

Žlutá řeka je se svými 5 464 km druhým nejdelším tokem Číny. Obyvatelé země jí přezdívají „Čínský smutek“ nebo „Čínské moře“, a to z důvodu, že řeka v minulosti už několikrát způsobila ničivé povodně. Obzvláště několik událostí se zapsalo černou barvou do historie země. Zmiňme například hrozivou povodeň z roku 1887, kdy vlivem silných dešťů řeka protrhla hráze nedaleko města Zhengzhou. Povodeň během krátkého času pokryla celý sever Číny, přičemž napáchala materiální škody a vyžádala si život nejméně 930 000 lidí. Škody nezpůsobil jen samotný živel, ale v důsledku povodně se pak šířily nemoci, lidé neměli základní potřeby a přišli o domov.

O 44 let později přišla ještě ničivější povodeň, zřejmě nejhorší v dosavadní historii země. Na jaře totiž začaly po tuhé zimě tát ledy a do toho ještě hustě pršelo. To vedlo k tomu, že hladina řek včetně Žluté řeky v celé zemi stoupala. Zaplaveno bylo obrovské území včetně zemědělské půdy, a po povodních tak ještě navíc následoval hladomor. Docházelo k šíření tyfu, malárie, spalniček a cholery. Lidé byli tak zbídačení, že se někteří měli v zoufalství uchylovat i ke kanibalismu. Přesný počet obětí této katastrofy není znám, ale odhaduje se na dva až čtyři miliony lidí.

O jednu z velmi ničivých čínských povodní se nepostarala příroda, ale člověk. K tragédii, která si vyžádala statisíce životů, došlo v roce 1938. Tou dobou probíhala tzv. druhá čínsko-japonská válka, která byla vyústěním roky trvajícího nepřátelství mezi oběma zeměmi. Japonský postup se Číňané snažili brzdit všemi možnými způsoby a neváhali použít „taktiku spálené země“. V rámci ní naplánovali i protržení hráze na Žluté řece. Někdy je tento nápad připisován německému poradci Alexandru von Falkenhausenovi, ale ten nebyl jediným, kdo toto řešení navrhoval. Tvůrci této taktiky si přitom moc dobře museli být vědomi toho, jaké škody protržení hráze napáchá. Cílem bylo Japonce zastavit a zabránit jim v tom, aby získali přístup k železnici. Protržení nádrže se povedlo až na třetí pokus. Nejprve se totiž snažili nádrž protrhnout dynamitem, tento pokus však selhal, stejně jako druhá snaha o odstřel.

Tato strategie se jim ale krutě vymstila a v důsledku to odneslo především civilní obyvatelstvo. Nespoutaný vodní živel ještě podpořily silné sezónní deště, a došlo tak k záplavám. Dle odhadů mělo více jak 800 000 lidí při záplavách utonout či následně podlehnout epidemii chorob či hladomoru. O domovy přišly miliony lidí. Zpočátku čínská vláda svůj podíl na katastrofě odmítala a snažila se vinit Japonce. Následky ekologické katastrofy pak inženýři a stavitelé napravovali dalších devět let, tak dlouho trvalo, než se řeka vrátila ke svému původnímu toku. Vojenská strategie protržení hráze byla úspěšná jen krátkou chvíli. Wuchan, který byl povodněmi znatelně postižen, za několik měsíců zabraly japonské síly. Rozhodnutí protrhnout hráz je každopádně z morálního hlediska neospravedlnitelné.

Zdroje: 100 + 1 , History, The China Project, Wikipedia – 1887 Yellow River Flood, 1931 China Floods, Yellow River