Článek
S Petrem se stále hádáme. Nejsme schopni spolu normálně mluvit. Navzájem se obviňujeme, kdo může za současnou situaci, kdo zradil, kdo rozbil rodinu.
„Ty seš to největší zlo. Jenom kolem sebe kopeš. Šíříš na všechny temnotu, nikdo už s tebou nechce být. Štveš proti Marianě děti, aby ji neměly rády. Přitom za náš rozchod můžeš jen a pouze ty. Natlačila jsi mě do toho a teď jsi naštvaná a zlá,“ říká mi už asi po sté. Neslyším už nic jiného, než že jsem zlá, učiněné zlo a temno.
„Jsem na všechno sama, nikdo mi nepomůže, ty si jenom užíváš s tou svou špínou a já se celé dny starám o děti. Ani mi na ně nedáš pořádné peníze. Jak se mám potom cítit? Jak mám být v pohodě?“ zaútočím i já. Nesnáší, když jeho nové přítelkyni nadávám, ale já si nemůžu pomoct. Pro mě je to prostě špína, co rozbila rodinu.
„Neříkej jí špína, přestaň na ni nadávat, sama jsi špína. Za to, jak na tom teď jsi, si můžeš sama. Odešla jsi, tak se teď starej a přestaň pořád fňukat,“ řekne a chystá se k odchodu.
„Chci střídavou péči. Chci, aby sis k sobě bral Elišku vždycky na týden a Dominika aspoň každý druhý víkend, dokud nebude větší,“ představím mu svoje požadavky, na které mě navedla psychoterapeutka.
„O tom si promluvíme později, teď už musím běžet,“ odpoví a snaží se zmizet. Vždycky se nějak vyhne diskuzi o péči o děti. Samozřejmě mu vyhovuje, že má úplnou volnost a přijde si za nimi, kdy se mu zachce.
„Kam musíš běžet? Za tou svojí běhnou?“ neudržím se.
„Seš fakt hrozná kráva,“ utrousí, když už za sebou zavírá dveře.
Má pravdu, jsem, ale nemůžu si pomoct.
Snažím se být na okolí milá, chci se zlepšit, hlavně kvůli dětem. Bolí mě pohled na ně, těžko snášejí náš rozchod, jsou z něj zmatení. Dominik pořád hledá tátu, chce být s ním. Chci jim dát naději a pozitivní přístup. Ale nejde to. Jsem v úplné tmě. Do ještě větší deprese se propadnu, když najdu v Eliščině pokoji dopis, který napsala „nové tetě“. Rodiče její spolužačky se rozvedli a táta si našel novou ženu, se kterou se její spolužačka nesnáší. Eliška se bojí, že i ona bude mít s tátovou novou partnerkou špatné vztahy a chce tomu předejít. S Petrem se chystá v březnu na pár dní do termálů, poprvé oficiálně s jeho novou přítelkyní a Eliška se snaží si zajistit její přízeň. Pokouším se pochopit její přístup, ale příšerně to bolí. Moje dítě se podbízí té bezcharakterní koze, která mě zradila.
Ahoj teto,
chtěla jsem ti napsat, protože s tátou pojedeme do termálů a já se na to fakt těším. Myslím, že to bude super. Je fajn, že pojedeš s námi, protože aspoň se líp poznáme. Ráda bych, abychom spolu byly zadobře. Já vím, že to asi není hned jednoduchý, ale myslím, že to může být hezký. Mám ráda, když je pohoda a když se lidi smějou, tak doufám, že si to spolu užijeme. Jestli máš třeba taky ráda blbnutí ve vodě, tak to bude ještě větší sranda! Těším se na výlet a na to, že si to všichni společně užijeme.
Měj se hezky!
Eliška
Sedím u stolu a brečím. Beru to jako zradu a zároveň mě hrozně bolí, že Eliška musí dělat takové věci. O čem asi večer přemýšlí? Musí být úplně zmatená a asi i nešťastná. A můžu za to já. Ani nedokážu udržet rodinu, abych měla šťastné a spokojené děti.
