Článek
Koukám se mu na ústa a na oči a připadám si, jako bych se vznášela, jako by se mě netýkalo to, co říká. Rozchod. Nebo spíš nerozchod.
„Já už tě nemiluju, moje city k tobě se změnily. Začalo to už někdy na podzim a je to čím dál horší. Momentálně je to tak, že už nevidím svoji budoucnost s tebou. Potřebuju si ujasnit, co chci a zjistit, co dál. Ale pořád tě mám rád, nedovedu si představit, že tě ve svém životě nebudu mít. Půjdeme teď každý svou cestou, ale chtěl bych s tebou zůstat kamarád. A možná se naše cesty ještě sejdou, já se ti vrátím do života a spolu zestárneme,“ říká Daniel a snaží se vypadat, že ho vše opravdu mrzí.
Koukám na něj a nejsem schopná nějak rozumně odpovědět. To mi právě opravdu řekl, že se chce rozejít, ale pro jistotu by si nechal otevřená vrátka, kdyby zjistil, že to přece jen se mnou nebylo tak špatné? Nebo si chce užít s nějakou jinou a kdyby to náhodou nevyšlo, vrátí se?
„Ty někoho máš?“ zeptám se, i když čekat od něj, že mi řekne pravdu, je dost naivní.
„Náhodou jsem potkal jednu holku, ale nic spolu nemáme, to přísahám. Jsme jenom kamarádi. A s tebou bych taky rád zůstal kamarád. Někdy si zavoláme, zajdeme na kafe, můžeme si popovídat,“ navrhuje a já mám chuť mu jednu ubalit. Nemám vůbec chuť si něco vysvětlovat, o něčem diskutovat. Jenom se zvednu, vezmu si kabelku a rozloučím se:
„Tak jo, tak budeme kamarádi. Měj se, užij si holku.“
Sotva zajdu za roh, vezmu telefon a zavolám Martině a Anně do naší společné skupiny.
„Tak Daniel mi dal kopačky. Má nějakou holku. A se mnou chce být kamarád. Prý se možná naše cesty ještě sejdou a možná spolu dokonce zestárneme,“ převyprávím jim obsah svého rozhovoru s Danielem.
„Takže si chce nechat zadní vrátka, kdyby to s tou holkou nevyšlo? To je teda slaboch, řekla bych, že tě nemiloval nikdy, když je schopný tě takto trápit. On si myslí, že ty tady budeš čekat, až se on rozmyslí, až zjistí, jestli je mu líp s tebou, nebo s ní? On si bude zkoumat nový vztah a když to nevyjde, vrátí se? A ty budeš mezitím pořád doufat? To je neuvěřitelné,“ rozčílí se Anička.
„Doporučuju ti ho nechat jít. Uzavři váš vztah. Jestli je schopný ti tohle říct a udělat, nestojíš o něj, není to chlap pro tebe. Ať si má tu holku, ty si najdi někoho, na koho se budeš moct spolehnout, kdo bude vědět, co chce,“ doplní Annu Martina.
„Takže myslíte, že se s ním nemám přátelit? Žádné kafe, telefony, nic?“ zeptám se naivně.
„Neeeee!“ zakřičí obě kamarádky najednou. „Pokud ti tohle udělal, odřízni ho. Nekomunikuj s ním, nescházej se s ním, jdi dál a jeho nech za sebou. Nebude to jednoduché, ale pokud budeš pořád čekat, jestli se ti náhodou do života nevrátí, ztratíš zbytečně čas a budeš donekonečna truchlit,“ vysvětluje Martina.
„A hlavně: chceš, aby se ti takový člověk vrátil do života?“ položí Anna zásadní otázku.
„No, asi nechci,“ nejistě odpovím.
„Ne, nechceš! Tak žádná otevřená vrátka!“ uzavře kamarádka náš rozhovor.
A já jsem rozhodnutá obě kamarádky tentokráte poslechnout.
*úryvek z knihy Sedm a půl roku
