Eva Zupančič je spisovatelka, která ve svých příbězích zkoumá nejtemnější zákoutí lidských vztahů. Píše o lásce – té naplněné i ztracené, o tichých touhách, o rozhodnutích, která mění život, a o setkáních, jež zanechávají stopu.

Skrze zdánlivě obyčejné situace odhaluje složitost emocí, hloubku lidského prožívání i krásu okamžiků, které často přehlížíme. Eva věří, že příběhy mají sílu nás spojovat – připomínat nám, že v radosti i bolesti nejsme nikdy úplně sami. Každou knihou otevírá prostor pro zastavení, zamyšlení a možná i poznání sebe sama.

Její příběhy se točí kolem lásky ve všech podobách – té velké, nečekané, zraňující i komické. A protože realita má často lepší fantazii než fikce, čerpá inspiraci z běžného života. Ve svých knihách kombinuje cit pro emoce s jemnou ironií – protože někdy je potřeba se smát, i když nám do smíchu moc není. Věří, že dobrý příběh má bolet i hřát.

Když zrovna nepíše, učí na vysoké škole, jezdí na koni, chodí na procházky se psy a kam přijde, tam si povídá s lidmi. Zajímají ji všechny příběhy, které jí jsou lidé ochotni vyprávět. Protože právě ze zlomků těchto příběhů vznikají její knihy.