Článek
Ale po půl roce mám pocit, že randění v roce 2025 vůbec nerozumím. Probírám svoje neuvěřitelná setkání s kamarádkami a dozvídám se stále zajímavější příběhy.
„Víš, jak jsem potkala na závodech toho Adama?“ říkám teď Tereze.
„Jj, říkala jsi mi o něm, byl tam s nějakým kamarádem. Vysoký, mladý, vtipný, krásný. Jak to vypadá?“ zeptá se kamarádka.
„No klasicky. Týden mi psal jak šílený, ráno, večer, pořád kdy se potkáme a jak se na mě těší. Domluvili jsme místo a den a dohodli se, že přesný čas si řekneme ten den ráno. To ráno poprvé nenapsal Dobré ráno, a tak jsem mu ho napsala já spolu s dotazem, kdy se vidíme. Neodpověděl. Vůbec. Po obědě jsem zkusila zavolat, ale nezvedl to. Večer jsem to vzdala. Už nikdy se neozval. Nějak tomuhle chování nerozumím,“ vyprávím svoji zkušenost a kroutím u toho hlavou.
„Já tyhle lidi taky nechápu. Ale víš co, tohle nic není, to já mám mnohem lepší příběh,“ zasměje se Tereza a začne vyprávět:
„Asi jsem ti nikdy nevyprávěla o tom chlapovi, co jsem ho potkala ve vlaku do Vídně?“ zeptá se na úvod.
„Nic mi to neříká, povídej,“ vybídnu ji k vyprávění.
„Jela jsem na služební cestu do Vídně vlakem a hned v Praze si ke mně přisedl hodně zajímavý chlap. Vysoký, charismatický, dobře oblečený, no prostě hned mě zaujal. Očividně i já jeho, protože jsem si celou cestu povídali. Byl to Čech žijící ve Vídni. Než jsem tam dojeli, měl už můj telefon a slib, že se během mého pobytu ve Vídni potkáme a dáme si spolu večeři. No co ti budu povídat, byla z toho velká láska. Já jsem jezdila každý druhý víkend do Vídně, on do Prahy. Volali jsem si každý den a protelefonovali hodiny.“
„Ty jo, tak to vůbec nevím, že jsi měla takový vztah na dálku. Pokračuj, jsem zvědavá, co tam bude za zádrhel,“ vložím se nedočkavě do vyprávění.
„No co, deset měsíců největší láska na světě a pak ze dne na den ticho. Neodpovídal na zprávy, nezvedl telefon. Neumíš si představit, co jsem zažívala. Strach o něj, že se mu něco stalo. Asi po třech dnech jsem kontaktovala jeho sestru a ta mi řekla, že je v pořádku, nic se mu nestalo. Byla jsem příšerně naštvaná, ale nechala jsem to být.“
„Proboha, tak tomu nerozumím už vůbec. Jak a proč tě může někdo takhle vyghostovat po deseti měsících vztahu?“ ptám se nevěřícně.
„Nechápala jsem to, dokud jsem ho po půl roce nepotkala na ulici. Obrovská náhoda. Přišla jsem k němu a normálně se ho zeptala. A víš, co mi řekl? Potkal svoji lásku ze školních let. Rozvedla se, byla sama, tak se dali dohromady. Dnes už spolu mají dítě, ale co vím, nevydrželo jim to a on už má zase jinou. Možná zase nějakou bývalou lásku.“
„Uff, to víš, stará láska nerezaví,“ řeknu a obě se rozesmějeme.
