Článek
Zatímco Si Ťin-pching ve svém novoročním projevu zopakoval prohlášení o „nevyhnutelnosti“ (znovu)sjednocení obou stran Tchajwanského průlivu, Tchajwanci nemají vůbec chuť vytvářet unii s autokratickou Čínskou lidovou republikou (ČLR). Počáteční reakce Pekingu na svobodné a rovné volby na Tchaj-wanu byla poměrně utlumená – zejména ve srovnání s napětím v průlivu kolem prvních svobodných prezidentských voleb na Tchaj-wanu v roce 1996 nebo nedávné návštěvy předsedkyně Sněmovny reprezentantů Spojených států Nancy Pelosi. Nicméně ČLR pokračuje ve své agresivní rétorice a snaze omezit tchajwanský mezinárodní prostor. Je proto důležité sledovat, zda se v klíčových příštích čtyřech měsících před inaugurací Williama Laje (Lai Ching-te; 賴清德) v otázce Tchaj-wanu znovu objeví „diplomacie vlčích válečníků“.
Jaké jsou širší souvislosti?
Bezprecedentní třetí prezidentské období pro Demokratickou pokrokovou stranu (DPP) nebylo pozitivní zprávou pro Čínu, která se snažila ovlivnit výsledek několik měsíců před samotnými volbami.
První oficiální komentář k výsledkům tchajwanských voleb přišel 13. ledna, kdy mluvčí Státní rady pro záležitosti Tchaj-wanu Čchen Pin-chua (陳斌華) prohlásil, že navzdory svému vítězství „Demokratická pokroková strana nereprezentuje mainstreamové veřejné mínění na ostrově.“ Čchen poukázal na skutečnost, že Kuomintang, který podporuje „normalizaci“ vazeb na obou stranách úžiny, získal více křesel v Legislativním Jüanu, tchajwanském jednokomorovém zákonodárném sboru. Peking vnímá DPP jako „tchajwanské separatisty usilující o nezávislost“ a odmítá dialog s politiky přidruženými k této straně. Ve stejném prohlášení Čchen Pin-chua vyjádřil ochotu čínské strany „pracovat s relevantními politickými stranami“ odkazuje se znovu na KMT.
Různí aktéři v ČLR hovoří jednohlasně, pokud jde o „tchajwanský problém“. Čínský ministr zahraničí Wang I (王毅) na tiskové konferenci v Egyptě prohlásil, že „volby v tchajwanském regionu jsou záležitostí Číny.“ Dále tvrdil, že „Tchaj-wan nikdy nebyl zemí, nebyl v minulosti a nikdy nebude ani v budoucnosti!“ a pokračoval výhružkami občanům Tchaj-wanu i mezinárodnímu společenství:
„Kdokoli na ostrově Tchaj-wan, kdo chce usilovat o ‚nezávislost Tchaj-wanu‘, má rozdělit území Číny a bude tvrdě potrestán historií a zákonem. Kdokoliv, kdo v mezinárodním společenství porušuje princip jedné Číny, zasahuje do vnitřních záležitostí Číny a narušuje čínskou suverenitu, se dozajista setká s odporem čínského lidu i mezinárodního společenství.“ … a že „Čína nakonec dosáhne úplného znovusjednocení a Tchaj-wan se vrátí do náruče své vlasti.“
Zatímco čínská vláda je ohledně tchajwanské otázky jednoznačná, sledování čínského veřejného mínění je náročnější. Čínským uživatelům internetu nebylo umožněno diskutovat tuto „vnitřní záležitost ČLR“ online. Podle WhatsonWeibo byly hashtagy odkazující na tchajwanské volby, jako „volby na Tchaj-wanu“ (#台灣選舉) nebo „Laj Čching-te vítězí ve volbách do vedení v tchajwanském regionu v roce 2024“ (#賴清德赢得2024年台灣地區領導人選舉) na čínských sociálních sítích blokovány. Později, když státní média vydala oficiální prohlášení k volbám, se na sociální síti Weibo objevil hashtag „Tchaj-wan je součástí Číny, tento základní fakt je neměnný“ (#台灣是中國一部分的基本事實不會改變), ale pouze komentáře říkající, že „existuje pouze jedna Čína“, byly viditelné.
Nejenže čínská vláda diktuje svým občanům, co si (ne)mají myslet nebo (ne)říkat, ale snaží se také uplatnit svou diskurzivní moc nad klíčovými zainteresovanými stranami v jiných zemích. V čínské nomenklatuře je toto úsilí známé jako „moc diskursu“ nebo „právo mluvit“ (話語權) a úzce souvisí s úsilím čínské vlády a mediálního diskursu „vyprávět dobře čínský příběh“ (講好中國故事). V důsledku toho zaujalo nemálo státních představitelů a diplomatů k výsledku tchajwanských voleb velmi vágní stanovisko a ve svých blahopřejných zprávách nezmiňovali přímo nově zvoleného prezidenta Williama Laje.
Francie a Německo zdůraznily demokratické zásady a hodnoty zakořeněné na Tchaj-wanu a poblahopřály „těm zvoleným“. Evropská služba pro vnější činnost své blahopřání adresovala pouze voličům. Český prezident Petr Pavel byl první evropskou hlavou státu, která poblahopřála tchajwanskému lidu k demokratickým volbám, ale také se vyhnul jmenování vítěze. Vyjádřil přesvědčení, že české vztahy s Tchaj-wanem se budou nadále úspěšně rozvíjet „v mnoha různých oblastech … i s novým tchajwanským vedením“. Pavlovo opatrné poselství lze porovnat s prohlášením litevského ministra zahraničí Gabrieliuse Landsbergise, který zmínil přímo Laje. Česko a Litva jsou obecně považovány za země s nejpřátelštějším přístupem k Tchaj-wanu v Evropě.
ČLR směřovala své nejtvrdší reakce na ty, kteří přímo blahopřáli Williamu Lajovi k vítězství v prezidentských volbách.
V prohlášení USA k tchajwanským volbám, které výslovně jmenovalo Laje, Washington potvrdil, že budoucí spolupráce s tchajwanskou vládou bude nadále „v souladu s americkou politikou jedné Číny“, což ale ke spokojenosti čínského ministerstva zahraničí nestačilo. Jeho mluvčí ve své odpovědi obvinila USA z toho, že vyslaly „opravdu špatný signál separatistickým silám usilujícím o ‚tchajwanskou nezávislost.‘“
Když britský ministr zahraničí David Cameron uvedl, že tyto volby „jsou důkazem pulzující demokracie na Tchaj-wanu“ a poblahopřál „lidu Tchaj-wanu k hladkému průběhu těchto voleb a doktoru Laj Čching-temu a jeho straně ke zvolení,“ rozzlobil čínskou ambasádu ve Velké Británii, která se ostře ohradila proti prohlášení, a vyzvala Londýn, aby se „zdržel jakýchkoli slov nebo činů, které zasahují do vnitřních záležitostí Číny.“
V reakci na blahopřání filipínského prezidenta Ferdinanda Marcose Jr. „zvolenému prezidentovi Laj Čching-temu k jeho zvolení příštím tchajwanským prezidentem“, mluvčí MZV ČLR varovala Filipíny před „zahráváním si s ohněm v tchajwanské otázce“ a doporučila prezidentu Marcosovi, aby „více četl pro správné pochopení komplikované tchajwanské otázky a došel tak ke správnému závěru“.
Mezi dalšími slovně napadenými stranami se ocitla Austrálie, Singapur nebo Japonsko. Na druhou stranu těm, kteří odsoudili „nezávislost Tchaj-wanu“, čínská mluvčí „tleskala“.
Proč je to důležité?
Byl to náročný týden pro čínské diplomaty, kteří zase jednou vycenili zuby. Kromě 18 letadel vzdušných sil a válečných lodí Čínské lidové osvobozenecké armády operujících ve středu po volbách kolem Tchaj-wanu nebyla čínská reakce tak tvrdá, jak se očekávalo.
Možným vysvětlením je, že z pohledu ČLR není volební výsledek zcela neuspokojivý. Zatímco žádná strana nezískala absolutní většinu v Legislativním Jüanu, největší počet křesel (52 ze 113) získal Kuomintang, který bude pravděpodobně usilovat o úzkou spolupráci s Tchajwanskou lidovou stranou (8 křesel) a dvěma nezávislými zákonodárci. Rozdělená vláda může být pro Laje velkým bolehlavem a vyústit v patové situace v otázkách, jako je například modernizace obrany. Kromě toho bude Čína nadále omezovat mezinárodní prostor Tchaj-wanu. Pouhé dva dny po volbách ztratila Čínská republika jednoho diplomatického spojence, tichomořskou ostrovní zemi Nauru. Další by mohli v budoucnu následovat Yaren a poklonit se čínskému diktátorovi. Pro novou tchajwanskou vládu tak bude klíčové posílit a upevňovat vazby se svými demokratickými partnery.
