Článek
Vznik odlišné identity je klíčovým faktorem volební politiky na Tchaj-wanu.
Volby na Tchaj-wanu nikdy nejsou jen otázkou výběru kandidáta preferované politické strany. Volební klání v zemi bylo vždy spíše ukazatelem národní identity voličů a jejich postoje ke vztahům s pevninskou Čínou. Zatímco mnozí vnější pozorovatelé stále vnímají volby na Tchaj-wanu binárně – jako projev sympatií pro nezávislost nebo pro sjednocení – nedávné volby ukázaly, že tchajwanští voliči toto rozdělení stále více překračují. Je to výsledek upevňování tchajwanské identity, díky kterému se Tchajwanci obávají zvyšování závislosti své země na stále agresivnější Číně.
Podobné je to u dvou hlavních politických stran. Zatímco Demokratická pokroková strana (DPP), spojená s tchajwanským nacionalismem, a Kuomintang (KMT), odvolávající se na čínský nacionalismus, byly tradičně spojovány s postoji podporujícími nezávislost (DPP) a sjednocení (KMT), v současnosti tuto dichotomii překračují a zaměřují se na zachování statu quo. Pro obyvatele Tchaj-wanu se místní identita posílila a s každými volbami postupně ztrácí na významu.
Jaké jsou širší souvislosti?
Od konce 80. let minulého století svět sleduje cestu Tchaj-wanu ke stabilní a silné demokracii, která dnes umožňuje jeho občanům plně se účastnit demokratických procesů. 13. ledna 2024 přisoudili voliči na Tchaj-wanu potřetí za sebou vítězství Demokratické pokrokové straně (DPP). To vše za situace, kdy se 62,8 % obyvatel Tchaj-wanu vnímá pouze jako „Tchajwanci“ (oproti 25,5 % v roce 1992, tedy v prvním roce, kdy Centrum volebních studií při Národní univerzitě Čcheng-čchi začalo shromažďovat údaje z průzkumu základních politických postojů), a pouhých 2,5 % se považuje za „pouze Číňany“. Za „Tchajwance i Číňany“ se označuje 30,5 % občanů. Zásadní je, že vnímaná souvislost mezi „tchajwanskostí“ a „čínskostí“ je spíše kulturní než politická. Jak ukazují výsledky průzkumu provedeného americkým think-tankem Brookings Institution, i mezi těmi, kteří se identifikují pouze jako Tchajwanci, je podíl respondentů, kteří považují čínskou kulturu za blízkou tchajwanské kultuře, větší než podíl těch, kteří tento názor odmítají. Obyvatelé Tchaj-wanu zároveň v drtivé většině odmítají stát ČLR a považují jej za nepřátelskou entitu.
Proces utváření tchajwanské identity má dlouhou historii. Za japonské koloniální nadvlády se někteří obyvatelé Tchaj-wanu snažili prosadit svou odlišnou tchajwanskou identitu navzdory snahám císařské vlády o nucenou asimilaci. Po ústupu KMT na Tchaj-wan v roce 1949 se rozdělení na ostrovany a vnitrozemce stalo výrazným rysem tchajwanského politického a etnického prostředí. Incident 228 v roce 1947, kdy vláda KMT vedená nově příchozími z pevniny násilně potlačila protivládní povstání ostrovanů, toto rozdělení ještě posílil. Další událostí, která přispěla ke vzniku tchajwanské identity, bylo vítězství Li Teng-chueje (李登輝) v prvních přímých prezidentských volbách v roce 1996, který pokračoval v přechodu Tchaj-wanu k demokracii. Li si vysloužil přezdívku „Pan Demokracie“ a byl prvním etnicky tchajwanským politikem, který se ujal prezidentského úřadu na Tchaj-wanu.
Školní osnovy také umožňují nahlédnout do vývoje tchajwanské identity na demokratizujícím se Tchaj-wanu. V roce 1997 začali studenti nižších ročníků středních škol na Tchaj-wanu studovat humanitní vědy podle nové sady učebnic, které začaly poskytovat obsah týkající se Tchaj-wanu, což je v ostrém kontrastu s předchozími materiály zaměřenými na historii, geografii a společnost Číny.
V určitém okamžiku začala snaha Tchaj-wanu o vytvoření svébytné identity zahrnovat i zaměření na původní austronéské národy Tchaj-wanu. Stalo se tak k velké nespokojenosti domorodých národů, které podstupují oddělená jednání s ústřední vládou, když bojují o politické a kulturní uznání. Ačkoli původní obyvatelstvo tvoří méně než 3 % tchajwanské populace, sporný model austronéské expanze „mimo Tchaj-wan“ je instrumentalizován ke zpochybnění představy o přirozené „čínskosti“ tchajwanské identity.
Sociální mobilizace proti zvyšování tchajwanské závislosti na Číně tuto odlišnou identitu dále upevnila. Patří sem i Slunečnicové hnutí z roku 2014, které bylo reakcí na snahu vlády vedené Ma Jing-ťiouem (馬英九) z KMT prosadit netransparentním způsobem v Legislativním Jüanu obchodní dohodu („Cross-Strait Service Trade Agreement“). Kromě toho protesty proti extradičnímu zákonu v Hongkongu v roce 2019, které vyvolaly policejní zásahy a zavedení Zákona o národní bezpečnosti, dále vedly ke konsolidaci tchajwanské identity (60 % v roce 2014 a zatím nejvyšších 64 % v roce 2019).
Proč je to důležité?
Tchajwanské narativy identity jsou dynamické a neustále se vyvíjejí. Tchajwanská identita již neprobíhá podél stranických linií a rozdělení na „zeleno-tchajwanskou“ a „modro-čínskou“ identitu není tak relevantní jako v minulosti. To je důležitým signálem pro DPP i KMT, že musí projít reformami, aby byly efektivnější při řešení domácích problémů, které trápí jejich voliče, místo toho aby se soustředily na narativy o „válce a míru“ nebo „demokracii a autokracii“.
