Článek
Daniel Sterzik si svou současnou kariéru postavil na šíření ruské propagandy. V době covidu Putinovi pomáhal rozdělovat společnost šířením dezinformací, které ohrožovaly naše zdraví. Když Rusové v roce 2021 přesměrovali svou propagandu proti Ukrajině, Sterzik byl opět u toho. Dokonce se rozhodl ukázat jako významná postava naší proruské scény tím, že napsal otevřený podlézavý dopis samotnému Putinovi. Mimo jiné v něm uvedl, že nevěří v pomluvy o ruské invazi na Ukrajinu.
Když invaze o měsíc později začala, dopis smazal a začal invazi obhajovat. Tvrdí také, že někdy v té době se rozhodl vstoupit do politiky. Podílí se na organizaci různých protivládních a protiukrajinských akcí. Uzavřel pakt s naší nejschopnější proruskou političkou Kateřinou Konečnou a neobvyklým manévrem se postavil do čela kandidátky proruské komunistické strany.
Mezitím dál publikuje na blogu, proruských webech a dokonce i na webu ruském. Své texty nadívá ruskou propagandou. Stihl v nich mapříklad bagatelizovat okupaci naší země vojáky ze SSSR a urazit její oběti; navíc se vyjádřil, že kdyby se okupace opakovala, bude v bezpečí, protože je s Rusy kamarád. Mezi řádky můžeme číst, že okupace byla mírná díky kamarádům Rusů, jako je on.
Pan Pokorný, s jehož texty obvykle souhlasím, se domnívá, že Sterzikův dopis Putinovi byl hloupý a naivní. Vyzývá Sterzika, aby kvůli postojům k zločinnému ruskému režimu odstoupil z voleb a odešel z veřejného života.
Pokorného požadavek je pochopitelný. Vychází v něm ze svých z vlastních morálních zásad a liberálního myšlení. Snad si neuvědomuje, že Sterzik morální zásady nemá a už vůbec není svobodomyslný. Ten se nikdy nepozastaví, aby si v okamžiku náhlé sebereflexe řekl: „Vždyť Rusko je zlo! A já tím pádem taky! Nemám v politice co dělat. A taky už bych neměl psát. Stáhnu se, umenším a budu přemýšlet, jak svá selhání napravit.“
Dál bude rozvracet společnost a, když bude mít možnost, klidně i republiku. Vydělává si tak. A získává tak moc. Ano, je to od něj hloupé. Nechutné. Zvrhlé. Určitě to ale není naivní — právě naopak. Je to rafinované.
Právě díky tomu si vybudoval příjem z reklamy a darů od podporovatelů. Díky tomu se možná dostane do sněmovny a stane poslancem. V takovém případě bude ještě víc ovlivňovat názory a dění u nás. Z pozice faktického majitele „hnutí“ Stačilo! navíc rozhodne, jak naložit s příspěvkem státu za hlasy komunistických voličů.
Ne, Sterzik dobrovolně neodejde ani teď, ani později. Už dlouhé roky je vědomým franšízantem ruské propagandy. Možná ji původně vnímal jako nástroj, který mu usnadňoval vydělávat na textech, do kterých ji přidával. Tak už to ale určitě není. Ruskou propagandou je nasáklý. Jeho čtenáři ji po něm požadují. Má z ní příjem. Je na ní závislý. Stal se jejím sluhou — a tím také zbraní ruské hybridní války.
Ta si klade za cíl rozeštvat nás, abychom si sami zvolili proruské politiky. Daniel Sterzik je jedním z nich. Dost možná tím nejdůležitějším. Proto stanul po boku Kateřiny Konečné, dost možná i nad ní. Je dnes krůček od toho, aby naplnil očekávání svého pána a dostal se do vrcholové politiky, odkud bude prosazovat změnu politického systému.
Výzvami k odchodu z veřejného života Daniela Sterzika a jemu podobné neporazíme. Vyhrajeme nad nimi jedině tak, že budeme řešit problémy, které oni a jejich ruští kamarádi zneužívají a zveličují, aby nás rozdělovali.
Důležitým krokem k vítězství je jít k volbám a zvolit si demokratickou stranu, která před řešením problémů neuhýbá a nestrká hlavu do písku. Když nás to udělá dost, budou na nás Rusové i jejich přívrženci v ČR krátcí.
Další zdroje: Archiv autora a Vidlákovy kydy.
