Článek
Když sovětští vojáci obsadili Hitlerův bunkr, objevili i dvě ohořelá těla, která označili za ostatky Adolfa a Evy Hitlerových. To dlouho tajili, a tak udržovali svět v nejistotě, zda je německý vůdce opravdu mrtev — například ještě během postupimské konference v červenci 1945 Stalin tvrdil Trumanovi, že Hitler žije. Byla to velká dezinformační kampaň, která trvala přes 20 let. Celou tu dobu veřejnost spekulovala, že Hitler žije někde v Argentině.
Když pak v roce 1968 Sověti prozradili, že celou dobu mají ohořelé Hitlerovy ostatky, byla to senzace. Oficiální závěry sovětského vyšetřování se staly i oficiální historickou verzí příběhu Hitlerovy sebevraždy, podle které se točily filmy a psaly knihy.
Málokdo si dovedl představit, že Sověti ve skutečnosti mrtvolu Adolfa Hitlera nemají. Jenže přesně tak to zřejmě je.
Zpráva Hvězd a pruhů o smrti Hitlera vycházela z německého prohlášení. Brzy poté ale Sověti všechny znejistěli.
Historik Mark Felton se domnívá, že ostatní nacisté Hitlerovy ostatky vyměnili za některou z mrtvol, kterých byl v tu chvíli Berlín plný. Chtěli jej tím ochránit ochránili před zacházením, jakého se krátce předtím dostalo jeho kumpánovi Benitovi Mussolinimu. Falešné mrtvole vůdce do úst vložili skutečný Hitlerův chrup se zlatým zubním můstkem, podle kterého jej pak Sověti mylně identifikovali.
Pravého Hitlera patrně nacisté pochovali do společného hrobu v zahradě říšského kancléřství, kam ústil výstup z vůdcova bunkru. V tom smyslu v roce 1955 vypovídal i Hitlerův komorník Linge. To by znamenalo, že Hitlerovy ostatky možná na místě zůstaly dodnes — v současnosti je tam parkoviště. Také mohly být po válce objeveny během vyšetřování nebo pozdějších stavebních změn; v tom případě by dnes ležely v některém z hromadných hrobů v Berlíně.
Nejsou kompletní — chybí čelist se zubním můstkem, kterou nacisté nastrčili falešné mrtvolou. A byly ohořelé, jak se nacisté nejprve pokusili tělo spálit.
Na místě říšského kancléřství a vůdcova bunkru dnes stojí parkoviště. Někde tady pravděpodobně byl nebo dosud je skutečný hrob Adolfa Hitlera.
Krabička s popelem
Popel z marného pokusu o žeh Hitlerovi nejbližší nacisté průběžně shromažďovali do kovové schránky, kterou si pak z bunkru odnesl vůdce Hitlerovy mládeže Arthur Axmann. Nebylo náhodou, že o popel měl zájem právě on.
Byl možná nejpřesvědčeněnějším nacistou vůbec. I tváří v tvář naprosté porážce byl bytostně přesvědčený, že nacismus nakonec zvítězí. Zatímco ostatní okolo něj si připravovali únikové cesty nebo rychlou smrt, on organizoval podzemní hnutí, které mělo usilovat o návrat nacismu.
O Hitlerův popel měl patrně zájem jako o relikvii Třetí říše, která měla pomoci založit Čtvrtou říši. Ze stejných důvodů odnesl i pistoli, kterou se Hitler zasebevraždil.
Spojenci Axmanna zatkli v prosinci 1945 a začali jej vyslýchat. Nejvíce je samozřejmě zajímaly poslední okamžiky Adolfa Hitlera a zmizení jeho tajemníka Martina Bormanna, se kterým Axmann bunkr opustil. Zeptali se ale i na kovovou krabičku s popelem, o které už vypovídalo několik členů Hitlerovy družiny. Axmann kategoricky popřel, že by Hitlerův popel odnesl. A na tom trval až do svojí smrti.
Ovšem Hitlerův řidič Hans Baur, který se s Axmannem ještě dlouho po válce stýkal, později tvrdil, že Axmann popel pohřbil kdesi v Německu. Tato verze je podstatně pravděpodobnější — tu Axmannovu vyvrací hned několik svědectví.
Malá kovová krabička by se v půdě za desítky let rozložila.
80 let po smrti Adolfa Hitlera víme jistě, že Sověti lhali. Tělo Hitlera patrně nenašli, ale předstírali, že ano. Vyšetřovatelé a patologové pracovali přímo pod Berijou, jejich výstupy končily na stole Stalinovi. Musíme proto předpokládat, že pokyn k velké lži přišel přímo od něj.
V roce 1970 dal tehdejší šéf KGB Jurij Andropov rozkaz spálit a vysypat ostatky rodiny Goebbelsových a údajné ostatky Adolfa a Evy Hitlerových do řeky Ehle, přítoku Labe. V moskevských archivech zůstává Hitlerův chrup a zlomek lebky z jeho údajné mrtvoly. Zkoumání Ruská federace nepřipouští.
Zásluhy za vyšetření Hitlerovy smrti se nehodlá vzdát.
