Článek
Sezóna světlušek začíná okolo svatojánské noci a pomalu se chýlí ke konci. Když se ale na světlušky vydáte ještě dnes, nejspíš je potkáte.
První se objevují již se soumrakem okolo 21:50. S nastupující tmou jich přibývá a jejich světlo je stále výraznější. Okolo 22:20 už je tma a nastává magická podívaná. Desítky až stovky zelených světýlek poletují všude okolo.
Působí to nepopsatelnou radost. Dokud jsem to nezažil, nevěřil bych. Člověku se ženou do očí slzy, tetelí se blahem.
Jak noc pokračuje, světlušky nacházejí partnery, páří se a světýlek ubývá. Nadšený pocit ze zážitku ale zůstává. Po 23:00 už uvidíte jen posledních pár poletujících světlušek. Okolo půlnoci zhasnou i ty.
Kratičký dospělý život
Létající světýlko je sameček světlušky, který hledá samičku. Ta nemá křídla a čeká v trávě. Když zaregistruje samečka, rozsvítí světýlko. Pokud si jí všimne také sameček, snese se dolů a nastane páření. Potom samička naklade desítky vajíček.
Samička světlušky zblízka. Světlem láká samečka k páření.
Krátce poté oba zemřou. Jejich dospělý život trvá pouze několik dnů. Během něj ani nepřijímají potravu. Žijí pouze z tukových zásob, které si vytvořili v průběhu larválního stádia.
Larvy se z vajíček líhnou asi měsíc po nakladení. Larvální stadium trvá 2-3 roky, během kterých se larva několikrát zakuklí. Živí se slimáky a hlemýždi, které paralyzuje neurotoxinem. Po posledním zakuklení se z ní konečně stává dospělý svatojánský brouček.
Světýlko
V zadečku světlušky dochází k bioluminescenci díky sérii reakcí, ve kterých hrají roli i symbiotické bakterie. Světluška světlo vypíná a zapíná ovlivňováním přívodu kyslíku do zadečku.
Vedle páření má světlo také funkci varovnou: zahání nepřátele. K tomuto účelu mají světlo také larvy, i když o hodně slabší. Pokud samečka chytíte, bude vám v ruce svítit, aby vás zkusil zahnat. Když to nepomůže, po chvíli světlo zhasne.
Kde světlušky hledat
Světlušky mají nejraději lužní lesy, ale vídám je na nejrůznějších vlhkých místech v přírodě s bujnou vegetací, kde není příliš světelného smogu. Zaznamenal jsem je ale už i v Praze na Vítkově. Když se na přelomu června a července vydám za soumraku do přírody, potkám je skoro vždy. S pokračujícími červencovými dny jich ubývá.
Tak přeji štěstí, ať je potkáte. Stojí to za to.
