V Rusku je 1984 nejprodávanější i nejkradenější knihou. Rusům připomíná realitu

Román 1984 v Rusku nejprodávanější, nejstahovanější i nejkradenější knihou. Rusy totiž samozřejmě fascinuje příběh marného vzdoru proti všemocnému státnímu aparátu i popis zvrhlé ideologie a propagandy. Aby ne: Orwell se při psaní inspiroval především Sovětským svazem a fašistickými státy, přičemž dnešní Rusko vychází ze sovětského dědictví, ale obohacuje je o fašistické prvky. Rusové se v životě potýkají s podobnými nešvary jako hlavní hrdina, a tak se s ním snadno ztotožní.

Orwellovo ministerstvo pravdy v Rusku nemají, propaganda vzniká kdesi v zákulisí. Je ale velmi podobná: přepisuje historii a používá princip doublespeaku, převracení významu slov. „Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla,“ hlásalo Ministerstvo pravdy v knize. Ta stejná hesla už platí i v Rusku.

Putin a jeho aparát už tři roky občanům tvrdí, že argesivní válka proti Ukrajině je vynucená a osudově nevyhnutelná. Snaží se vytvářet dojem, že si za ni Ukrajina může sama. Slovo válka bylo dokonce dlouho zakázané.

Zatímco vojáci na frontě zabíjejí i ukrajinské civilisty, v ruské televizi běží programy, kde prominentní propagandisté vysvětlují, že účelem války je zbavit Ukrajince nacistické vlády a prospět jim. Někdy z války viní Ukrajinu, jindy Západ, ale nikdy ne Rusko a Putina.

Skutečnými příčinami války byly snaha dobýt území a destabilizovat Západ. Jelikož se ale oproti očekávání protáhla, její účel se vyvinul: stala se především nástrojem kontroly nad obyvatelstvem. Umožňuje režimu činit různá opatření, poslat nepohodlné občany na frontu, motivovat ty ostatní, aby státní aparát podporovali, nebo vysvětlit četné potíže, s nimiž se země potýká.

Právě tak to bylo i v 1984: trvalá zbytečná válka umožňovala cokoliv odůvodnit a odváděla pozornost od skutečných problémů společnosti. Tím největším z nich byla absence svobody.

Podobně jako občané Oceánie, ani občané Ruska nejsou svobodní. Většina z nich si to neuvědomuje. Propaganda jim namlouvá, že liberalismus Západu vedl k nechutné dekadenci. Vykresluje obraz společnosti, která podporuje „ukrajinský nacismus“, v níž homosexuálové rozvracejí rodiny a  muslimští přistěhovalci zapalují města.

Z takové představy je pak každému Rusovi jasné, že ta správná míra svobody je v Rusku. A že je povinností Ruska za ony tradiční hodnoty bojovat proti západní „svobodě“, která je vlastně otroctvím.

Ruská společnost ale stojí především na třetím z hesel: nevědomost je síla. Ruská společnost je zcela depolitizovaná. Občan Putinovu aparátu odevzdal svou důvěru i politickou moc, a tak nepotřebuje nic vědět ani se zabývat politikou. Je rád, že má jednodušší život, že se o všechny ty složité věci nemusí zajímat. Že mu stát mu vždy sdělí, co si má myslet a co se děje, někdy dokonce i to, jak se to bude řešit.

Takovým lidem je velmi jednoduché vládnout. A o to přesně jde.

Rusko ale oproti Oceánii pracuje i s opačným konceptem, že vědomost je slabost.

Zahlcuje Západ četnými a často vzájemně rozpornými výklady v podstatě čehokoliv. Tím rozděluje západní společnost, rozvrací ji, činí neovladatelnou. A to poměrně úspěšně.

V knize 1984 je Velký bratr vůdcem státu. Jeho podobizny a obrazovky jsou všudypřítomné, stejně jako kult jeho osobnosti. Je ovšem možné a pravděpodobné, že vůbec neexistuje a je pouze falešnou lidskou tváří státu a myšlenkové policie, která sleduje občany a trestá je, pokud vyjadřují nevhodné myšlenky.

V Rusku hraje roli myšlenkové policie mocná tajná služba, která už přes sto let pod různými názvy infiltruje všechny vrstvy společnosti; sleduje lidi, šikanuje je, mučí a vraždí. Přitom vytváří nekonečné archivy informací, takže „ví vše“ podobně jako Velký bratr.

Vůdce Ruska Putin je bývalým důstojníkem a ředitelem oné služby; o to umněji ji využívá. Je nejvýznamnější tváří režimu a vznikl kolem něj kult.

Mezi Velkým bratrem v románové Oceánii a v reálném Rusku je ovšem obrovský rozdíl. Románový Velký bratr vystupuje za celé vedení státu, vnitřní stranu, takže ostatní členové jsou anonymní a nenesou žádnou odpovědnost, zatímco ruský Velký bratr je obklopen lidmi se skutečnými tvářemi a jmény. Je to vládnoucí třída.

Ta je výborně majetkově zajištěná. Její prospěch je dokonce nejdůležitějším hospodářským cílem státu. Velký bratr si totiž dává obrovský pozor, aby nikoho v pozici moci ani nenapadlo, že by se měl změnit systém. Nikdo mocný v Rusku nestrádá.

Naopak bezmocní se tam mají podobně špatně jako v Orwellově románu: skoro polovině z nich příjmy nestačí ani na nutné výdaje a nevidí naději na zlepšení. Není divu, že z obchodů vedle jídla kradou také knihu 1984. Pomáhá jim pochopit, co se to kolem nich děje. Řešení ale nenabízí.

My oproti nim máme výhodu, že můžeme knihu 1984 nahlížet z úhlu skutečné svobody. Nevidíme tam, jak žijeme, ale co by se mohlo stát, kdybychom si přestali vážit demokratických institucí.

Zdroje: Odkazy v textu. Archiv autora. Propagandists claim the West is forcing them to kill Ukrainians. George Orwell, 1984, Naše vojsko, 1991. New Cold War? Russian Intelligence Head Uses George Orwell's 1984 To Accuse West Of Hypocrisy