5+2 pozoruhodných coverů v podání Green Day

Světoznámý hit od The Who mohli návštěvníci koncertů Green Day (tehdy ještě Sweet Children) slyšet na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Poté se dostala i na eponymní EP. Jeho čtyři skladby trvaly pouhých osm minut a dnes se běžně zařazují jako bonus ke druhé studiové desce Kerplunk.

Green Day s ikonickým songem naložili podobně neuctivě jako kdysi Sex Pistols s další slavnou písní The Who – Substitute – a předvedli ji v klasickém garážovém stylu. Zejména kytara zní velmi syrově. Jinak se ale trojice víceméně drží originální předlohy. S výjimkou instrumentální pasáže, do níž vpašovali krátký výkřik: „Heineken? F*uck that sh*it“, což je hláška z filmu Modrý Samet natočeného v roce 1986. Naléhavost sdělení pak ještě podtrhlo rozbíjení lahví.

Také na druhém EP jménem Slappy se objevuje cover, byť méně známý. skupina Operation Ivy byla současníkem Green Day fungující na konci osmdesátých let v kalifornském East Bay. I přes krátkou dobu existence inspirovala svou tvorbou další kapely, které její repertoár přebíraly, mezi nimi i Green Day. Jejich provedení písně Knowledge se však od původní verze hodně odlišuje.

Zatímco originál je valící se punková smršť, Green Day skladbu zpomalili a naladili do stylu barového fláku, kde jednu z hlavních rolí hraje klavír. Takto zásadní úprava má přirozeně své fanoušky i odpůrce. Na rozdíl od My Generation se však Knowledge udržela v koncertních playlistech a živě ji kapela hrála v původním zběsilém provedení. Protože ji tvoří opakující se smyčka tří akordů, frontman Billie Joe si z publika vybíral náhodného fanouška, který si píseň mohl zahrát, přičemž čím méně byl dotyčný zkušený, tím větší měl šanci se na pódiu objevit. V rámci této improvizace postupně Green Day pro tuhle skladbu sestavovali z fanoušků celou tříčlennou kapelu.

Když už Green Day přidávali coververze na svá alba, většinou sahali do jím spřízněných žánrů a tak v roce 2000 doprovodil jejich nový singl Warning právě tento menší hit punkové legendy Ramones. Přestože nesl všechny typické rasy jejich tvorby, jeho smůlou bylo, že se objevil na nepříliš podařeném albu Subterranean Jungle, takže není tak známý, jak by mohl být.

V tomto případě se Green Day beze zbytku drželi předlohy a to do té míry, že při hlavním zpěvu se vedle Billieho Joea představil i baskytarista Mike Dirnt, neboť původní verze je také zpívána dvěma hlasy.

O necelé tři roky později byl tento cover zařazen na desku We’re Happy Family, tributové album Ramones, na níž se producentsky podílel i kytarista této kapely Johnny Ramone. A mezi zvučnými jmény jako U2, Kiss, Metallica, Rancid, Offspring nebo Red Hot Chilli Peppers se Green Day rozhodně neztratili a jejich cover patří k tomu nejlepšímu, co toto skvělé album nabízí.

Zhruba rok před vydáním We’re Happy Family byli Ramones uvedeni do Rock’n’rollové Síně slávy. Během děkovné řeči na sebe upoutal pozornost Johnny Ramone a jeho sympatie k prezidentu Bushovi a Dee Dee Ramone, který poděkoval sám sobě.

Na počet Ramones pak vystoupili právě Green Day a zahráli tři jejich velké hity – Teenage Lobotomy, Rockaway Beach a nejslavnější Blitzkrieg Bop. Necelá šestiminutová exhibice v Síni slávy se striktně drží původního zvuku, mezi jednotlivými písněmi dokonce nejsou ani žádné prostoje nebo promluvy, což byl také jeden z typických prvků na koncertech Ramones

Výběr Green Day k tomuto vystoupení nebyl náhodný, protože obě kapely se profesně krátce setkávaly v polovině devadesátých let, kdy hvězda Green Day stoupala, zatímco Ramones už se blížili konci své dlouhé hudební cesty. Zpěvák Joey Ramone také byl (na rozdíl od jiných z první generace punku) fanouškem nových kapel jako Offspring nebo právě Green Day a známá je i fotografie, kde se Billie Joe slavnému vytáhlému frontmanovi podepisuje.

Také další známý cover pochází z repertoáru slavné punkové kapely, tentokrát britských Clash. Historie této písně je však nepoměrně starší, neboť i Joe Strummer a spol. tuto píseň převzali. Napsal ji Sonny Curtis, člen slavné rockové kapely Crickets Buddyho Hollyho. Podle jeho vlastních slov nemá píseň žádný silný příběh ani reálný základ a napsal ji za asi dvacet minut. Původně se také jednalo spíš o countryovou píseň, kterou Crickets až následně upravili do rockové podoby.

V punkových kruzích ji poprvé zviditelnili právě Clash. Jejich energická verze se skvělými bicími Toppera Headona se v roce 1979 objevila na singlu i EP Cost Of Living a stala se klasikou. O pár let později stejnou píseň originálně zpracovala i další punková ikona Dead Kennedys.

Green Day při své interpretaci zachovali styl nastavený Clash a písně jsou tak prakticky stejné. Zajímavým detailem jsou doprovodné vokály, posazené výše, než bývá u Green Day zvykem. Velká chvíle této předělávky přišla v roce 2004, kdy zazněla v přestávce Super Bowlu. Sám Sonny Curtis tuto adaptaci ocenil.

Jakkoli studiová alba Green Day příliš covery neoplývají, na koncertech se písně jiných kapel dají zaslechnout pravidelně. V krátkých úryvcích tam zazněli Chuck Berry, Black Sabbath, Lynyrd Skynyrd, Guns'n'Roses a dokonce i Led Zeppelin. Z živých vystoupení pochází i poslední přírůstek, a sice koncertní klasika kapely Kiss I Wanna Rock and Roll All Nite. Green Day ji zařadili do setlistu na turné Hella Mega Tour, jež absolvovali v letech 2021 a 2022 s kapelami Weezer a Fall Out Boy.