Článek
V rockové historii je jen málo příběhů o zmařeném životě podobných tomu, který prožil (a protrpěl) Paul Kossoff. Ačkoliv jeho hudba dodnes těší miliony lidí, on sám mnoho štěstí neprožil. Narodil se 14. září 1950 v Londýně. Na rozdíl od mnoha svých kolegů z hudební branže pocházel ze známé a úspěšné rodiny. Jeho otec David Kossoff se záhy po jeho narození stal úspěšným hercem, také jeho strýc Alan Keith hrál, proslul však především jako rozhlasový moderátor a v rádiu působil až do velmi vysokého věku. Známa jsou i jména jeho bratrance Alana Keitha, soudce Nejvyššího soudu a sestřenice Lindy Keithové, populární krátkovlasé modelky. Jak prozrazovalo příjmení, pocházela Kossoffova rodina z východní Evropy, jeho dědeček byl ruský žid.
Hudbě se věnoval od dětství, do patnácti let bral lekce klasické kytary, pak se však rozhodl vydat vlastní cestou, kterou mu určily dva idoly. Prvním byl Eric Clapton, kterého viděl vystupovat v roce 1965 a pořídil si díky němu svou typickou kytaru Gibson Les Paul. Toho druhého potkal, když pracoval v obchodě s hudebními nástroji. Jednoho dne tam přišel v doprovodu Chase Chandlera, bývalého basisty Animals, kučeravý černošský mladík. Nic si sice nekoupil, ale pohled na to, jak skvěle hrál na pravorukou kytaru otočenou vzhůru nohama, se vryl do paměti všem přítomným. Propojení, které Kossoff toho dne navázal s Jimim Hendrixem, jednoho dne rozhodujícím způsobem určí směr jeho dalšího života.
Rock'n'blues
Jako většina jeho vrstevníků prošel několika kapelami, první větší kšefty však udělal až jako člen skupiny Black Cat Bones. Skromný a v jádru citlivý Paul Kossoff vstoupil do extrovertního egoistického světa plného alkoholu a drog. Pod jeho veselou povahou a smyslem pro humor se ukrývala nejistota. Už v patnácti letech poprvé přičichl k drogám a začal užívat mandrax.
V Black Cat Bones se Koss, jak se mu přezdívalo, seznámil s bubeníkem Simonem Kirkem a brzy se stali přáteli. Spojovala je láska k blues, které v té době zažívalo na britských ostrovech velký rozmach. Na jednom z koncertů kapely Wildflowers Kossoffa zaujal expresivní projev jejich frontmana Paula Rodgerse a nabídl mu spolupráci. Štěstím nově formující se kapely byla známost s Alexisem Kornerem. Slavný kytarista jim totiž doporučil čtvrtého člena – šikovného baskytaristu Andyho Frasera. Bylo to především slovo otce britského blues, které ostatní přimělo, aby teprve patnáctiletého Frasera vzali mezi sebe.
Záhy se však ukázalo, že to byl dobrý tah. Fraser byl nejen skvělý hudebník (kromě baskytary hrál i na kytaru a piáno), ale měl i organizační a manažerský talent a odpovídající sebevědomí. Nebál se své spoluhráče vést a hned od začátku se chtěl profilovat jako lídr skupiny, jež přijala jméno Free.
Kapela díky silné chemii mezi jednotlivými členy začala brzy vystupovat a v roce 1968 vydala své první album Tons Of Sobs. Těžkotonážní bluesový kolos se skvělým Rodgersovým vokálem a tklivými kytarovými party byl hudba přesně podle gusta Kossa i Kirkea. Za většinou skladeb stálo plodné tvůrčí duo Rodgers-Fraser. To chrlilo nové písně s takovou intenzitou, že zbylí dva členové se ocitli na druhé koleji.
Dynamikou kapely trpěl především Kossoff. Andy Fraser byl podobně jako Paul McCartney perfekcionista a chtěl, aby spoluhráči hráli písně přesně podle jeho představ. Kossovi se nelíbilo, že se ze sólového kytaristy mění spíše na rytmického a ponižující pro něj bylo, když jej mladší Fraser učil různé bluesové riffy a finty.
Koss měl přitom skvělou kytarovou techniku, která spočívala právě v sólových partech, riffy naopak nikdy nebyly jeho silnou stránkou. Právě to, že se s jeho jménem (snad s výjimkou Fire and Water) nepojí žádný nesmrtelný riff, je snad příčinou toho, že není zdaleka tak známý jako jiní kytaristé té doby. Zlatý hřeb jeho schopností představovalo bezesporu skvělé vibrato, při němž dokázal ohýbat tóny takovým způsobem, na nějž by ostatní kytaristé potřebovali páku.
Právě toto vibrato zaujalo krále mladé generace britských bluesmanů Erika Claptona a chtěl se ho od Kossoffa naučit. Sotva dvacetiletý hudebník to považoval za absurdní – jeho idol Clapton se chce učit od něj! Velkého zájmu o svou hru se plachý Kossoff zalekl. Vysoká reputace jeho i kapely Free na něj vyvíjela velký psychický tlak. Řešil ho tak, jak byl zvyklý – útěkem k alkoholu a drogám.
Kariéra Free postupně stoupala a vrcholu dosáhla se singlem All Right Now. Konečně měli úspěch, na jaký dlouho čekali, najednou se jim otevřely dveře na nová velká pódia. Sám kytarista pokládal All Right Now za úlitbu slávě, píseň mu k jeho striktně bluesovému srdci nikdy nepřirostla. Navzdory tomu, že v ní odvedl špičkový výkon, stejně jako na celém albu. Desku Fire and Water lze dnes považovat za jeho labutí píseň, poslední, kdy byl skutečně ve formě.
Pád do temnoty
Free se snažili ohromný úspěch využít a během pár týdnů natočili další album s názvem Highway. Navzdory komerčnímu propadáku to byla velmi dobrá deska, ale původnímu říznému blues rocku se začínala vzdalovat. Kytaru z rytmické sekce vytlačovalo Fraserovo piáno a Kossoff předvedl naplno své schopnosti vlastně jen jednou – v závěru písně Stealer vystřihl fantastické dvouminutové sólo, jedno ze svých vůbec nejlepších. Jeho úchvatný part byl ale vyškrtnut ze singlové verze a nepochopitelně i z varianty na albu.
Tato kastrace byla víc než symbolickým úkazem postupného Kossoffova úpadku. V září 1970 jej tvrdě zasáhla smrt Jimiho Hendrixe. Podle Simona Kirkea se Koss s předčasným odchodem svého idolu nikdy nesrovnal. Jeho skupina Free se krátce na to, rozčarována výbuchem alba Highway, rozpadla. Kossoff, který do skupiny vložil všechen svůj talent, nesl konec velmi špatně a od té doby už nezadržitelně padal do temné spirály drogové závislosti.
Když se členové Free po necelém roce opět setkali, pohled na kytaristu je šokoval. Závislost na drogách a alkoholu si začínaly vybírat svou daň. Ve snaze svého kamaráda zachránit pustili se do natáčení nového alba Free At Last (Konečně volný). Vedoucí tandem Rodgers-Fraser se rozhodl podpořit morálku tím, že autorství skladeb bylo připisováno všem členům bez rozdílu a zpěvák nádavkem věnoval kytaristovi několik textů na albu.
Částečně to fungovalo, Koss měl volnější ruku a mohl se realizovat víc než v minulosti. Přesto jeho výkon zůstal daleko za očekáváním, byl to jen stín jeho někdejších schopností. Totéž se dá říct prakticky o všech dalších nahrávkách s jeho podílem. Free vyrazili na turné, ale kvůli Kossoffově podlomenému zdraví to dopadlo katastrofálně. Na pódiu několikrát omdlel, mnoho koncertů vůbec neabsolvoval a kapela je musela rušit nebo překládat.
Andymu Fraserovi nakonec došla trpělivost a rozpadající se ansábl opustil. Zbylí členové sice přibrali nové muzikanty a natočili páté a poslední album Heartbreaker, ale ani tak se jim kariéru znovu rozjet nepodařilo a Free definitivně skončili. Na závěrečné desce se Kossoff už téměř nepodílel a jeho party museli nahrát jiní.
Krutý konec
Nastaly jeho nejtemnější chvíle. Zatímco Paul Rodgers se Simonem Kirkem úspěšně rozjížděli nový projekt Bad Company, jejich bývalý spoluhráč se ocitl na hraně života a smrti. Drogy ho proměnily v trosku po fyzické i psychické stránce. Ve čtyřiadvaceti letech vypadal na padesát, měl zničená játra i žaludek. Prodělal zástavu srdce a lékaři jej museli půl hodiny oživovat. V kómatu zůstal celý další den. Přesto se nevzdal. Nastoupil na léčení a s velkou podporou svého otce, který při něm stál i v nejtěžších okamžicích, svou závislost na drogách překonal. Pro jeho tělo bylo však už příliš pozdě.
Utrpení se pokoušel čelit s novou kapelou Back Street Crawler, na prvním sólovém albu se dokonce při jedné skladbě znovu setkává s ostatními členy Free. V dubnu 1976 Back Street Crawler natočili ve velmi rychlém sledu své druhé album 2nd Street a Kossoff plánoval turné. Odletěl do Spojených států, kde se na jednom pódiu spojil s Bad Company. Při zpáteční cestě do Londýna v letadle omdlel a už se neprobral. Do srdce se mu dostala krevní sraženina a 19. března 1976 zemřel na infarkt. Bylo mu jen 25 let.
Kossoffův tragický příběh v sobě dodnes zosobňuje temnou stránku rockového světa. Příběh talentovaného, ale nejistého mladíka naprosto nepřipraveného na orgie alkoholu a drog, kterým nedokázal odolat a když se odvážil jim čelit, bylo už příliš pozdě.
Zdrojem informací v článku mimo uvedených odkazů byla kniha Free & Bad Company in the 1970's od Johna Van der Kisteho.
