Článek
Blues rocková kapela Free patřila na začátku sedmdesátých let k tomu nejlepšímu na britské hudební scéně. Čtveřice vlasatých muzikantů z Londýna byla jedním z posledních výhonků expanze britského blues ve druhé polovině šedesátých let. A třebaže nejsou tak známí, jak by mohli být, podařilo se jim už tehdy získat kultovní status.
Jejich recept byl jednoduchý – velký talent a energie mládí. Byl tu Paul Rodgers, obratný textař a zpěvák se skvělým syrovým hlasem. Byl tu Andy Fraser, v době nástupu do skupiny teprve patnáctiletý multiinstrumentalista a skladatel zastávající úlohu basovky a rytmické kytary současně. Byl tu Paul Kossoff, kytarový mág, jehož zběsilé vibrato se od něj chtěl naučit i Eric Clapton. A byl tu Simon Kirke, jehož úderné bicí celý ten ansámbl poháněly.
Do hudebního světa vstoupili Free v roce 1968 s albem Tons Of Sobs, těžkým bluesovým kolosem, jehož název (Tuny vzlyků) dokonale odrážel jeho obsah a náladu. Následovalo eponymní Free, které už bylo vycizelovanější a nabízelo skvělé skladby od trudné Free Me až po svižné Songs Of Yesterday. Obě desky však komerčně propadly a také samotná kapela dosud postrádala větší zkušenosti ve studiu, aby docílila správného zvuku. Svou roli v tomto opomíjení mohlo sehrát i to, že Free odmítli vystoupit na legendárním festivalu ve Woodstocku, což si její členové hodně dlouho vyčítali.
Mrazivý vokál, spalující hra
Album Fire and Water pokračovalo v linii nastavené jeho dvěma předchůdci, vyvarovalo se však jejich chyb. Skvěle ho uvádí úvodní (a titulní) píseň Fire and Water. Začíná jemným jakoby mimoběžným jamováním následně vystřídaným jednoduchým ale snadno zapamatovatelným riffem Paula Kossoffa. Kytarista písni kraluje a instrumentální část zdobí jeho zdánlivě nekonečné vibrato kombinované se sólem. Paul Rodgers v nejlepší formě zpívá o svém zlomeném srdci kvůli dívce, která je jako oheň a led. Navzdory svým kvalitám nevyšla Fire and Water na singlu, ačkoli by se na to hodila. Kromě toho je na albu také vůbec nejkratší, její stopáž jako jediná nedosahuje čtyř minut.
Free nezůstali dlužni své pověsti a v disciplíně pomalých bluesových kusů dosáhli takřka dokonalosti. Píseň Heavy Load vede depresivní piano Andyho Frasera a zprvu zdrženlivý projev Paula Rodgerse nabírá na obrátkách. Jeho refrény jsou neuvěřitelně působivé, posluchač skoro fyzicky cítí ten těžký náklad, který za sebou píseň vláčí. Kossoff pak v samotném závěru kytarou dobarvuje mučivý Rodgersův vokál.
Nejlépe své hráčské schopnosti skupina demonstruje ve skladbě Mr. Big. Rodgers si nevybíravě vyřizuje účty se svým sokem v lásce za doprovodu kytarového riffu a hravé Fraserovy baskytary v pozadí. Těsně před polovinou Kossoff uvádí svým sólem úchvatnou instrumentální pasáž. Po vlastní exhibici vyklidí prostor, zatímco vedení se ujímá Andy Fraser. Jeho basové sólo na pozadí monotónní kytarové vyhrávky postupně graduje a podporované Kirkeovými bicími zcela přebírá iniciativu. Ze skladby se stala koncertní klasika.
I „miluji tě“ uměli říct
Free na třetím albu vstoupili na nové pole jemnějších lehčích písní. I tam se jim dařilo, navzdory tomu, že tyto skladby nepatří mezi nejvyhledávanější. Veselá Remember srší dobrou náladou a její příjemná melodie je velmi osvěžující. Free ji pod názvem Woman By The Sea nahráli už na první albu, ale do konečného seznamu se nedostala. Facelift po dvou letech jí jednoznačně prospěl, protože získala jednoznačnější vyznění.
Zbývající Oh I Wept a Don’t Say You Love To Me sázejí spíše na melancholické provedení, zejména druhé jmenované se to dobře daří. Dlouho jí trvá, než se chytí a i pak se spíš loudá, třebaže mnohem lehčím krokem než Heavy Load. Šestiminutová stopáž se možná zdá přehnaně optimistická, píseň má však své kouzlo podobné Dig a Pony od Beatles. Oh I Wept nabízí tentýž zážitek ve zhuštěnější podobě a kratší stopáži.
Je symptomatické, byť trochu nespravedlivé, že nad všemi těmito povedenými songy vysoko ční All Right Now. Vznikla přitom spíše z nutnosti. Podle vyprávění Simona Kirkea k tomu skupinu vedl závěr jednoho z koncertů, který opustili za zvuku vlastních kroků. Žádný bouřlivý potlesk. Jejich hudba totiž fanoušky neroztancovávala, ani je nepřiměla pohazovat hlavou, jakkoliv byla skvělá. Free si uvědomili, že potřebují silný hit na závěr vystoupení. Inspirace osvítila Andyho Frasera přímo v šatně, kde začal tleskat do rytmu a zpívat „all right now“. Na tomto refrénovém základu do deseti minut vyrostla celá píseň a okamžitě zaznamenala úspěch.
Jako všechny populární věci získala i tato své kritiky, jimž vadilo, že se skupina pro popularitu „zaprodala“ dospívajícímu publiku. Velkým fanouškem nebyl ani Paul Kossoff, dával přednost tvrdším bluesovějším věcem.
All Right Now je pro Free totéž co Smoke On The Water pro Deep Purple – skvělým způsobem v sobě spojuje důvěrně známé a nevšední prvky skupiny. V úvodu znějí spolehlivé Kirkeovy bicí, tón zase udává atypicky lehký kytarový riff. Paul Rodgers ve svém textu opět potkává hezké děvče, to však nechce tak snadno podlehnout jeho svodům. Jiskřící výměna mezi hlavními protagonisty zpracovává tisíckrát omleté téma lásky originálním způsobem.
Kapela znovu předvádí své umění v instrumentální pasáži. Kossoff vede svými dvěma melodickými sóly, jimž přizvukuje Fraser. Baskytarista ještě pro doladění detailu přihrál pianové akordy.
A třebaže může trochu uondaný refrén v závěru nudit, celkově zůstává All Right stále svěžím dílkem mající potenciál této fantastické kapele přivádět nové posluchače a fanoušky. Mohou se tak seznámit i s jeho domovským albem Fire and Water nabízející talentované Free v jejich nejlepší formě.
Zdrojem faktů byla kniha Free & Bad Company in the 1970's od Johna Van der Kisteho.
