Článek
Není to jen český problém i ve světě stojí tenhle film ve stínu svého předchůdce. Přitom měl všechny předpoklady, aby ho předčil. Režisér zůstal stejný, Richard Lester tak z předchozího natáčení dobře znal silné a slabé stránky kapely. K dispozici dostal barevný film místo černobílého a velkorysý rozpočet 400 tisíc liber, třikrát víc než na Perný den. Ten umožnil štábu vyjet na různá místa Anglie, do Alp a dokonce do exotického Karibiku. Problém však představovalo prakticky všechno ostatní.
O důvodu vzniku filmu není třeba dělat si iluze – v roce 1965 beatlemánie sice slábla, ale stále byla dost silná, aby se jejím prostřednictvím dalo vydělávat nejen prodejem desek, kazet, plakátů, bonbónů, krabic na svačinu a manšestrových bund. Proč tedy nenatočit film. Se scénářem si proto nikdo hlavu nelámal. Perný den byl v podstatě hraný dokument o „běžném“ dnu kapely, takže stačilo nechat mládence dělat to, co obvykle, a snímat jejich hlášky plné typického suchého humoru. Tentokrát měl film zápletku. Původně byla určena pro Petera Sellerse, proslulého detektiva Clouseaua z filmů o Růžovém panterovi. Pro potřeby Beatles ji upravil Charles Wood.
S prstenem kolem světa
Děj se točil okolo obětního prstenu s velkým červeným kamenem, jehož používala východní náboženská sekta při svých obřadech, kdy jej navlékla oběti a obětovala své bohyni. Poslední z určených obětí je však fanynka Beatles a tak zašle prsten Ringu Starrovi, o němž se všeobecně víc, že prsteny miluje (odtud koneckonců pochází i jeho přezdívka). Bubeníkovi se výrazný kousek líbí a začne jej nosit. V sektě mezitím propuká zmatek ze ztráty prstenu… ovšem jen do chvíle, kdy si pustí televizi a vidí Beatles, kterak hrají svou nejnovější píseň Help! Výrazného šperku si nelze nevšimnout ani na černobílé televizi a tak se sekta v čele s vrchním knězem vydává do studené Anglie, aby prsten získala zpět.
Snaží se o to nejprve tajně, což Ringovi způsobuje různé komické situace. Když si konečně uvědomí, o co jde, pokouší se prsten sundat, ale nedaří se mu. Společně s kapelou tak hledá pomoc nejprve v indické restauraci, poté u klenotníka a nakonec u ambiciózního vědce a jeho natvrdlého pomocníka. Brzy nastává horší problém: uplynulo čtyřiadvacet hodin a novou obětí se má stát aktuální nositel prstenu, tedy sám Ringo. Ten musí i s celou kapelou utéct a postupně se ukrývá na vojenské základně, v Buckinghamském paláci, v Alpách a nakonec v Karibiku. Sekta je jim však stále v patách. V závěrečné scéně na pláži dochází k dramatickému vyvrcholení.
Zajímavostí je, že v tropickém ráji měli herci zakázáno se opalovat. Karibik byl totiž první natáčecí destinací a herci nesměli mít ve zbytku filmu, jenž mu dějově předchází, rudé obličeje. Samotné jméno filmu vzniklo až v průběhu natáčení a nahradilo původní nešikovný obrat Eight Arms To Hold You (Osm paží, co tě drží). Zachoval se jen v reklamním sloganu na singlu Ticket To Ride.
Výsledek se poprvé promítal v červenci roku 1965 a reakce byly smíšené. Kritici nehýřili nadšením, naopak fanoušci film dle očekávání přijali dobře a na filmovém festivalu v Riu v září toho roku dokonce získal ocenění.
Samotné Beatles výsledek příliš neuchvátil. John Lennon prohlásil se svou typickou zemitostí, že je to celé blbost, zatímco Paul McCartney si posteskl, že ve filmu spíš hostují, než hrají. Zčásti si za to však kapela mohla sama. Ani jeden z členů nebyl moc dobrý herec, takže je zákonitě zastínili herci ve vedlejších rolích, v čele se sedmadvacetiletou komediální herečkou Eleanor Bronovou, která tímto filmem debutovala na stříbrném plátně. Nadto Beatles tehdy holdovali marihuaně, což způsobovalo, že použitelní pro natáčení byli pouze dopoledne.
Nelze samozřejmě nezmínit hudbu, třebaže ve filmu hraje překvapivě malou roli. Zaznělo celkem sedm písní, které se později vměstnaly na první stranu stejnojmenného alba. S jejich zapojením do děje si nikdo hlavu moc nelámal, takže většinou hrají ve chvíli, kdy je kapela sama předvádí. Všechny jsou příjemné na poslech, byť žádná z nich (snad s výjimkou titulní) npředstavuje zásadní skladatelské dílo v diskografii Beatles. Později se ukázalo, že je to problém celého alba, které bývá označované za nejméně inspirativní desku Beatles.
Legrace, nic víc
Navzdory tomu však film nabízí i četné světlé momenty dávající vyniknout suchému humoru a některým absurdním scénám, například když Beatles vstupují do čtyř různých řadových domků, aby se ukázalo, že se jedná o jeden velký společný byt plný bizarních vymožeností. V kombinaci se střídáním vizuálně atraktivních exteriérů a faktem, že film je komedie, která se nebere vážně ani v jediné sekundě, to z Help! činí lehce koukatelných devadesát minut.
Za touto zábavou není nic dalšího, film nemá žádný hlubší potenciál. Měl zkrátka ukázat Beatles ve filmu a tento účel splnil. Jeho nevelký úspěch zároveň předznamenal konec podobných akcí a do budoucna budou Beatles daleko více dbát o kontrolu nad svými projekty. Třetí film plánovaný na rok 1966 se už nekonal, manažer Epstein ho zaříznul ve chvíli, kdy si přečetl scénář obsahující svody, vraždy, a transvestity. Další počinem se tak stane až psychedelické putování Magical Mystery Tour. Z něj se sice vyklube propadák, ale už to bude „zásluha“ Beatles…
A minimálně jeden z členů si z natáčení i něco odnesl. Při scénách v indické restauraci George Harrisona okouzlil sitár. Záhy si pořídil vlastní a ještě ten rok ho poprvé předvedl v akci ve skladbě Norwegian Wood na albu Rubber Soul.
Zdrojem článku byla kniha Tima Hilla Beatles… a byla hudba.
