Článek
Když Beatles přišli v pondělí 11. února 1963 do studia Abbey Road, které se na příštích sedm let stane jejich domovem, čekal je nesnadný úkol – museli nahrát své první album. Ve svém nabitém koncertním programu na to měli k dispozici jediný den. John Lennon nadto nebyl v nejlepší kondici. Jak uvádí Tim Hill ve své knize, jeho hlasivky trpěly silným nachlazením a fungovat mohl jen díky velkým zásobám pastilek proti kašli.
Jejich producenta George Martina zmíněné problémy nerozhodily a rozhodl se je přetavit v přednost. Šibeniční nedostatek času ho přivedl k nápadu zaznamenat výkon kapely co nejvíce podobný jejich živé produkci, která v té době tak elektrizovala publikum.
S repertoárem naopak žádné potíže nehrozily. Beatles měli ucelený soubor převzatých šlágrů, jež leckdy interpretovali tak, že nebyly k rozeznání od jejich vlastních skladeb. K tomu přidali i výtvory z dílny Lennona a McCartneyho, takže výsledný poměr 8:6 hovořil v jejich prospěch. Stejné rozvržení vlastních a převzatých písní se bude objevovat i na dalších broučích deskách.
Čtyři nově nahrané autorské písně pokračovaly po cestě, kterou krátce předtím vyšlapal singl Please, Please Me, a představily tandem Lennon-McCartney jako autory jednoduchých sladkobolných popěvků, ale zároveň často různě rafinovaných. V roli hlavního tématu je přirozeně láska ve všech podobách, která se jako červená nit proplétá jednotlivými kousky a zavádí posluchače na různá místa – taneční zábavu v rockově laděné I Saw Her Standing There (jíž otevírá recesistický odpočet one, two, three, five)… k vyznání citů jako v Ask Me Why, Love Me Do nebo titulní písni… na dlouhou cestu, z níž přichází dopis P. S. I Love You… a také do skrýší, kam se ukrýt se zlomeným srdcem jako v There’s a Place a Misery.
Druhá jmenovaná skladba je zajímavá tím, že ji Lennon a McCartney napsali původně pro Helen Shapirovou. Doufali, že tehdy populární zpěvačka dodá jejich tvorbě patřičný lesk. K nahrání nakonec nedošlo, po příležitosti však skočil Kenny Lynch a ze spíše opomíjené vycpávky tak učinil první výtvor Beatles nahraný jiným umělcem. Beatles si jinak své lepší písně dobře hlídali a ke coverování dávali k dispozici slabší kusy, jako v případě I Wanna Be Your Man Rolling Stones.
Osudové změny
Albem Please, Please Me pokračovaly čachry s prvním singlem Love Me Do. Ten se nahrával hned třikrát. Napoprvé ještě s původním bubeníkem Petem Bestem. Jeho nepříliš oslnivý výkon (ke slyšení je na prvním dílu Antologie) přiměl Beatles, aby ho na doporučení George Martina vyměnili za Ringa Starra. Ani jeho provedení ale producenta neuspokojilo a na třetí pokus najal zkušeného studiového bubeníka Andyho Whitea. Paradoxně se na singl nakonec použila Ringova verze, zatímco Whiteovo bubnování můžeme slyšet na desce. Obě verze jsou ale téměř shodné, White jen hraje o něco důrazněji a Lennon předvádí na konci harmonikového sóla jinou kudrlinku. White účinkoval i na P.S. I Love You, která byla rubovou stranou tohoto singlu.
Samotná titulní píseň vyšla také krátce předtím na singlu a stala se prvním číslem jedna v hitparádě. Umístit ji na album a ještě ho po ní pojmenovat byl jasný reklamní tah, jak ostatně prozrazují i nápisy na obalu, které se už v budoucnu, minimálně na britských verzích, opakovat nebudou. Beatles už také nebudou tolik ochotní umisťovat pětačtyřicítky na řadová alba a budou chtít posluchače vždy zásobovat čerstvým obsahem.
Zajímavostí je, že Please, Please Me měla být původně pomalejší, v podobném duchu, jako Love Me Do, ale George Martin označil verzi za příšernou a prosadil rychlejší tempo. Preferování rychlejších skladeb na singlech se u Beatles stane precedentem i do budoucna.
Za zmínku stojí provedení i převzatých písní. Jejich výběr byl skutečně pestrý, protože každá je úplně jiná. Ani jedna však v originále nepředstavuje skutečný hit, jehož sláva by přečkala až do dnešních dnů. Zvučnější jména začnou Beatles coverovat až na další desce.
Z šesti písní pocházely tři od dívčích vokálních skupin (Cookies a Shireless), kapela je však bez větších problémů dokázala převléct do rockovějšího kabátu a podat svým způsobem. V písni Boys musela drobně zasáhnout do textu, protože v originále zpívá žena o mužích. Úprava nicméně zůstala na půli cesty, protože původní refrén, v němž „se mluví o klucích“ zůstal nedotčený. Hlavního vokálu se ujal Ringo Starr a skladba ho úspěšně provází kariérou až dodnes.
Celé album vrcholí známým coverem Twist And Shout, dobře známé broučí klasiky udržující se v koncertním setu až do konce jejich živého koncertování. Poslední skončila nejen na albu, ale i na nahrávání. Jak již bylo řečeno, Lennon se potýkal s nachlazením a hrozilo, že by po odzpívání Twist And Shout už nedokázal pokračovat. Přestože zpěv pro něj musel být náročný a patrně i bolestivý, paradoxně to písni pomohlo. Lennonův silný chraplák vyniká nad sametovým dvojhlasem McCartney-Harrison a dodává tak skladbě skoro maniakální nádech.
Ke zpěvu dostali v průběhu čtyřiceti minut alba příležitost všichni členové. Ringo Starr nazpíval již zmiňované Boys a George Harrison se předvedl ve dvou roztomilých záležitostech – nejprve coveru Chains a poté v Do You Want To Know a Secret.
Ryzí radost
Přestože Please, Please Me bylo pro kapelu pouhým začátkem a mohli by ho zastínit všichni jeho nástupci, není tomu tak. Písně jsou sice jednoduché, ale ve své prostotě velmi neokázale fungují. Z žádného jiného alba Beatles nečiší taková bezprostřední radost z hudby, která se velmi lehce přenáší i na posluchače a nutí je k úsměvu. Úmorný nahrávací maraton do puntíku naplnil představu George Martina zaznamenat intenzitu broučích vystoupení s veškerou jejich energií, nedostižnými harmoniemi a chytrými instrumentálními nápady. Na dalších albech už Beatles dostanou větší prostor pro dokonalejší a vypilovanější produkci, nikdy však už nenavodí pocit tak bezprostředního hudebního prožitku, k jakému byli před šedesáti lety vlastně „donuceni“…
Zajímavost na závěr: kultovní obal desky po letech oprašovali nejen sami Beatles, ale inspirovali se jím i Sex Pistols…
