Článek
Dávno pryč jsou doby, kdy skotské trio hrálo hravý indie rock. Společně s obscénními pin up girls na obalech zmizel ve vzpomínkách a vzal s sebou i jejich pozdější příklon k westernu a blues. Fratellis se vyvíjeli s každým vydaným albem. Z rockové skupiny se stali alternativně rockovou a nakonec už prostě jen alternativní. Šestá deska s názvem Half Drunk Under a Full Moon vydaná před dvěma roky tento trend završuje.
Právě na žánrové vymezení budou nejspíše směřovat všechny zásadní výtky. Fanoušci starých indie rockových Fratellis si musejí nechat definitivně zajít chuť, kapela se ke svým kořenům v dohledné době nevrátí, spíš se jim víc a víc vzdaluje. Zvolené aranžmá ve stylu barokního popu dává vyniknout zejména zpěvu a hutným textům Jona Fratelliho. Výhradní autor kapely sice dokázal hudbu a slova vhodně propojovat vždy, tentokrát však mají texty výraznou převahu, protože hudba takřka úplně vyklidila pozice.
Je to vychýlení léta zavedené a fungující rovnováhy, kdy se obě složky písní vhodně doplňovaly. Fratellis vždy byli instrumentálně velmi schopnou kapelou a to jak ve studiu, tak naživo. Jejich výkony bývaly strhující. Na tomto albu zůstávají své pověsti hodně dlužní. Jejich klasické nástroje – kytara, baskytara a bicí – se velmi těžko prosazují proti orchestrálnímu angažmá řízenému jejich dlouholetým spoluhráčem Willem Fosterem, který kapelu doprovází na klávesové nástroje během koncertů.
Snad i kvůli tomu postrádá deska větší dynamiku, je sice hloubavá a jímavá, ale kvůli tomu pak nenabízí překvapivé momenty. Působí, jako by jí chyběla energie. V tomto ohledu trochu připomíná úplně první desku Genesis, která se nesla v podobném poklidném duchu, tam ale vše vynahrazovaly melodicky silné skladby. Tady většina tracklistu poklidně proplouvá ušima a zanechávají sice pokojný pocit, ale někdy je těžké postřehnout, že jedna píseň skončila a začala jiná…
Album pochopitelně nabízí i světlé momenty, jejich předvýběr provedla samotná kapela vydáním hned čtyř singlů. Jednoznačně nejprůbojnější skladbou je Six Days In June, vydaná jako vůbec první. Má jiskru, výrazné provedení a také zapamatovatelnou melodii. Fratellis k ní natočili i klip. V něm účinkují britští herci Hannah Dodd a Rory J. Saper. Dvojice tančící na nepříliš hezkém travnatém koridoru je sice sympatická, zvláštní provedení klipu však znesnadňuje pochopení jeho pointy. Samotnou kapelu v něm fanoušek nezahlédne ani na jedinou vteřinu, Fratellis jsou však podobně laděnými klipy „proslulí“.
Netradičně pojaté je i video ke skladbě Strangers In The Street, jeho provedení je ale daleko snáz rozklíčovatelné a také píseň sama o sobě patří k tomu nejsilnějšímu v arzenálu alba. Zcela konvenční je naopak klip k dalšímu singlu Need a Little Love – kapela v prázdném sále a pozoruje ji jediný člověk. Význam klipu je především symbolický. Střízlivé černobílý snímek je křiklavým kontrastem k sedmnáct let starému vulgárně barevnému videu, kde kapela hraje svůj nejznámější hit Chelsea Dagger obklopená spoře oděnými dámami. Právě toto nejlépe ukazuje umělecký vývoj kapely.
Half Drunk Under a Full Moon má jako teprve druhé též titulní skladbu, která desku zároveň zahajuje. V tomto ohledu reprezentuje dobře, jelikož upřímně předvádí posluchači, co může od zbylých devíti skladeb čekat. Naopak poslední singl Action Replay představuje spíše zklamání.
V závěrečném zhodnocení se přímo nabízí srovnání s předchozím albem In Your Own Sweet Time. Jeho název sice neuchvátil a obal byl mírně řečeno zvláštní, ale obsahově šlo o velmi silný článek diskografie Fratellis. Také se neslo ve výrazně alternativním duchu, nabízelo však dobré melodie a dramatické provedení. I navzdory tomu, že z žádné skladby se nestal vyhledávaný šlágr.
Zklidnění atmosféry na Half Drunk Under a Full Moon dalo vyniknout jedné stránce Fratellis – textům – zároveň však podřezalo větev té druhé. Těžko říct, jaký názor na tento krok převládá, protože reakce jsou smíšené. Ve výsledku má však šesté album Fratellis paradoxně větší šanci potěšit ty, kteří kapelu vůbec neznají více než jejich staré fanoušky…
