Článek
Beatles byli po valnou část své kariéry dětmi štěstěny – co vytvořili, to se lidem líbilo. Všechna alba se prodávala až absurdně lehce, fanoušci chtivě skočili po jakékoliv novince, nemluvě o široké škále suvenýrů s motivem slavné čtyřky. A tak jedním z opravdu mála počinů zůstal kaleidoskopický Magical Mystery Tour z Vánoc 1967.
Objevil se paradoxně v době, kdy Beatles vyšplhali na svůj tvůrčí vrchol – zrovna vydali desku Sgt. Pepper, jedno z vůbec nejlepších alb moderní doby. Elpíčko v sobě vzácně skloubilo masovou oblibu s vysokou uměleckou hodnotou, kterou citovaly celé generace dalších umělců. Beatles na něm posunuli hranice hudby o míle kupředu.
Kdokoliv jiný by z odlesků takové slávy mohl žít ještě padesát let. Ale Beatles se pouhé čtyři dny po skončení nahrávání v dubnu toho roku znovu sešli do studiu na zahájení nového projektu. Pozdější vzpomínky, z čí hlavy vzešel, se různí (vzhledem k osudům filmu i docela pochopitelně), nejpravděpodobněji šlo však o nápad Paula McCartneyho. V té době ho oslovovala umělecké avantgarda a to nejen na poli hudby. Jako mnoho jiných se zaujetím sledoval psychedelické cesty skupiny Merry Pranksters (Veselí šprýmaři), kterou tvořili přátelé, příbuzní a obdivovatelé amerického spisovatele Kena Keseyho, křiklavě pomalovaným autobusem napříč Spojenými státy.
K ledu a zase zpět
McCartneymu se myšlenka na výlety „do nikam“ zalíbila a pohrával si s jejím převedením do reálií staré dobré Anglie. Tam se tehdy velké oblibě tehdy nedělní výlety do přírody podnikané pracující třídou. McCartneyho ideou tak byl autobusový výlet běžných lidí za neznámým dobrodružstvím. Oproti dřívějším filmům pod vedením zkušeného Richarda Lestera a profesionálního štábu se tentokrát všech úloh měla ujmout samotná kapela. A přestože koncept byl velmi mlhavý, jméno měl už od začátku – Magical Mystery Tour. Kouzelný výlet do neznáma.
Skupina dala velmi rychle dohromady titulní píseň napsanou ve stylu chytlavé reklamní znělky, ale na další skoro tři měsíce to bylo všechno. Léto bylo pro Beatles rušné. Oslavy úspěchu Seržanta Peppera vystřídal odvážný a nakonec neúspěšný pokus koupit si v Řecku vlastní ostrov. A na konci srpna všechny šokovala smrt manažera a přítele Briana Epsteina. Kapela byla jeho náhlým a nešťastným odchodem zdrcena a na chvíli propadla skepsi, že to bude i jejich konec. Nedokázali si představit fungovat bez jeho rad a vedení. Rozhodli se, že nejlepším řešením bude práce a McCartney se opět ozval s ustrnulým projektem Magical Mystery Tour. Narychlo proto dali dohromady štáb (tři kameramany a jednoho zvukaře), tým třiatřiceti herců a 11. září vyrazil jejich žlutomodrý autobus s duhovým nápisem na cestu.
Představa spontánní akce možná připadala Broukům vzrušující, brzy však narazili na úskalí překotného plánování. Druhý den autobus uvízl na úzkém mostě ve Widecombu. Po ostré výměně názorů museli místo složitě objet a vzdát se tak původního záměru natočit záběry na proslulých trzích v Dartmooru. Do města jim přitom chybělo jen sedmnáct mil.
Autobus byl na cestě pět dní. Natočily se sice hodiny materiálu, ale máloco bylo skutečně použitelné. Osazenstvo tak muselo před kameru naklusat znovu. Původní záměr použít ateliéry slavných Shepperton Studios však zkrachoval, když se Beatles dozvěděli, že si prostory nelze zamluvit jen s měsíčním předstihem. Pomocnou ruku nakonec podala stará letecká základna ve West Mallingu, kde vznikla většina chybějících záběrů. Závěrečná klapka padla v jižní Francii, kde ale natáčel pouze McCartney.
Hodiny surového materiálu pak přistály ve střižně před Royem Bensonem, jehož nesnadným úkolem bylo stvořit z nich něco koukatelného. Beatles mu situaci nijak neusnadňovali, neboť za ním střídavě docházeli McCartney a Lennon a neustále měnili koncept nebo odvolávali přání toho druhého. Nebohý Benson se tak s materiálem pachtil skoro tři měsíce místo původně plánovaných sedmi dní.
Premiéru si výsledný snímek odbyl 26. prosince ve vysílání BBC. A recenze nebyly příznivé. Kritici ho označovali za samolibé amatérské dílko, nesouvislé a nepochopitelné. Moc nepomohlo ani to, že televize uvedla původně barevný snímek černobíle.
Měli kritici pravdu, nebo dílo časem získalo lepší pověst? Předně je třeba říct, že Magical Mystery Tour nemůže obstát jako konvenční film. Přestože v něm účinkují téměř čtyři desítky herců, ani jedna postava není blíže prokreslená. Jedinou výraznou a zapamatovatelnou roli má komička Jessie Robinsová jako představitelka tety Ringa Starra, s nímž se neustále hádá.
Hrátky pěti kouzelníků
Film taky nemá žádný děj, je to jen sled absurdních scének – vidět můžeme rozčileného seržanta, který nesrozumitelnou hatmatilkou instruuje dobrovolníky, aby zaútočili na plastovou krávu, romantické tokání dvou postarších postav na pláži nebo večeři v restauraci, kde číšník nakládá jídlo na stůl lopatou. Pokud se snažíte najít v tomto výčtu nějaký smysl, zápletkou filmu je, že pětice kouzelníků hraná samotnými Beatles a jejich asistentem Malem Evansem si pohrává s osudy účastníků zájezdu a posílá je do těchto bizarních situací.
Jak už padlo, významná část stopáže se natočila na letecké základně a z filmu je to bohužel mnohokrát až příliš vidět. Zápletkou jedné scénky je Magical Mystery Marathon – ztřeštěný závod, jehož se účastní běžci, skákači v pytlích, cyklisté, dvojice na sajdkáře… a Ringo Starr s autobusem. Když se toto praštěné procesí prohání po letištní dráze, připomíná to prapředka Top Gearu.
To byl ten film opravdu tak děsnej?
Závěr měl naopak být monumentální. Uvedlo ho pěvecké vystoupení Bonzo Dog Doo-Dah Band a pánskou část publika při něm navnadil striptýz Jan Carsonové, byť její nahé tělo bylo nakonec kvůli televizi cenzurováno. Pak už se chopí taktovky Beatles. V bílých oblecích sestoupí z obrovského (a navzdory zdání dosti nestabilního) schodiště a za doprovodu téměř dvou stovek komparzistů předvedou píseň Your Mother Should Know.
Beatles špatné přijetí filmu zklamalo a Paul McCartney ho komentoval slovy: Bylo to nedopatření, protože jsme mysleli, že lidi pochopí, že je to kouzelný a cesta do neznáma. Záměrně to nemělo žádný děj ani formu. Potíž je, že když lidi něco nechápou, řeknou, že je to blbost a vypnou televizi. To byl ten film opravdu tak děsnej v porovnání s ostatními vánočními pořady? O proslovu královny se taky nedá říct, že by to byl vyloženě trhák.“ Špatné recenze vedly i k tomu, že se nikdo neobtěžoval s pořádnou archivací originálního negativu.
Raději klip než film
Zklamání Beatles lze pochopit, protože při sledování filmu se nejde ubránit dojmu, že pokud by byl rozstříhán jako doprovodná stopa k písním (těch ve filmu zaznělo celkem šest, plus fragmenty několika dalších), mohlo všechno to absurdní taškaření velmi dobře fungovat. Navzdory tomu, že má pouhých dvaapadesát minut, je v mnoha pasážích až nesnesitelně dlouhý. V omezeném prostoru klipu je však místo pro jakoukoliv fantazii, byť sebepodivnější, není důležité vyprávění, postavy ani smysl. Jen dojem. A z tohoto hlediska film tak špatný není, protože určitou atmosféru má.
A kdo opravdu dobře zná Beatles a jejich absurdní humor, je mu jasné, že pro Brouky tohle byl naopak splněný sen – možnost dělat si, co chtějí a jak chtějí, bez kontroly nebo usměrňování. Být jakkoliv nesmyslní, nahodilí a hraví. Jako umělecké dílo funguje Magical Mystery Tour bezvadně. Jako konvenční film bohužel ne. Jedním z mála, kdo jeho surrealistické kulisy obdivoval, byl mladý nadějný filmař Steven Spielberg.
Mimo uvedené odkazy byla zdrojem článku kniha Beatles… a byla hudba od Tima Hilla.
