Článek
Skuteční Deep Purple ukončili činnost v roce 1976. Jednou z příčin byla drogová závislost Glenna Hughese a Tommyho Bolina. Kvůli jejich nezvladatelné touze po kokainu a heroinu se dříve nejoceňovanější produkce kapely – živá vystoupení – proměnila v loterii. Jednou byli skvělí, jednou příšerní. S vědomím, že takto pokračovat nemá cenu, se proto rozešli. V té době byli posledními původními členy bubeník Ian Paice a varhaník Jon Lord.
Dalším aktérem příběhu byla agentura Advent Talent Associates a její svérázný obchodní model. Specializoval se na reuniony slavných skupin, složené z námezdních muzikantů, kteří s původní kapelou neměli nic společného. Poprvé to zkusili s napodobeninou Steppenwolf. Velmi rychle se dočkali žaloby od jejich frontmana Johna Kaye. Po tomto neúspěchu se agentura zaměřila na jiné slavné jméno, hard rockovou ikonu Deep Purple. Aby byl jejich podnik tentokrát úspěšnější, obrátili se na dva zakládající členy Nicka Simpera a Roda Evanse. Simper se odmítl této frašky účastnit, Evans však kývnul.
Rod mi s nabídkou volal, když jsem nebyl doma, takže vzkázal mé ženě, ať mu zavolám zpátky, což jsem - v nějaké moudré předtuše - neudělal.
Oba se podíleli na prvních třech albech Deep Purple. Skupina v té době jen pomalu hledala cestu ke svému typickému tvrdému zvuku a na prvních deskách tápala ve vodách tehdy módního psychedelického rocku. Jakkoliv i tato tvorba dodnes má svoje fanoušky a nelze jí upřít jisté kouzlo, ve srovnání s Child In Time, Strange Kind of Woman nebo Smoke on the Water neobstojí. Svůj díl na tom měl i samotný Evans. Jako zpěvák nebyl příliš výrazný, jeho projev postrádal osobitost a invenci. Uvědomila si to i samotná kapela a po necelých osmnácti měsících (během nichž však zvládla natočit ona tři elpíčka) si našla náhradu a v nové sestavě dokonce odehrávala koncerty, aniž by Evansovi a Simperovi oznámila, že skončili. Oba pokračovali v hudbě dál, ale zatímco Deep Purple vystřelili k velké popularitě, jejich kariéra stagnovala. Evans to po několika letech zabalil a šel na medicínu. Po vystudování pracoval jako doktor v nemocnici a tam ho také zastihla nabídka Advent Talent Associates k návratu na pódia.
Sestavu doplnili čtyři neznámí muzikanti, mezi nimiž stojí za to zmínit Tonyho Flynna a Geoffa Emeryho, kteří se angažovali už v předchozím projektu falešných Steppenwolf. Dohromady rozhodně netvořili nějakou hvězdnou sestavu a brzy se to mělo ukázat. Veřejnosti byli nabízení jako reunion Deep Purple a několik promotérů na tuto nabídku v dobré víře zareagovalo. Tehdy měli jen omezené možnosti ověřit si solidnost skupiny, nepříjemné vystřízlivění tak společně s fanoušky prožili až na místě. Projekt navíc zaštítila slavná losangeleská agentura William Morris Agency, která dojednávala nahrávací smlouvu s Warner Brothers. Pětice nakonec do studia dorazila a natočila jak staré hity, tak nový originální materiál. Nic z toho však nebylo oficiálně vydáno.
Jedno z prvních vystoupení rádoby Deep Purple se odehrálo na stadionu v Mexiku. Začalo klasickým otvírákem Highway Star, následovalo několik písní z Evansovy, Gillanovy i Coverdaleovy éry. Ten den jim nepřálo počasí, konsternované návštěvníky smáčel vytrvalý déšť, takže když skupina dohrála, všichni místo volání po přídavku raději pospíchali domů. Další štace měly bouřlivý průběh, mnozí fanoušci tuto napodobeninu špatně snášeli a svoje rozhořčení dávali najevo. Technická úroveň kapely nebyla valná, zejména Evans nestačil hlasovému rozsahu svých nástupců. Našly se i pozitivnější ohlasy, někteří hodnotili výkon účinkujících docela dobře, jedním dechem však dodávali, že jsou hlavně vděční, že k nim vůbec nějaká rocková kapela přijela.
Neslavný vrchol přišel, když tento cirkus dorazil do Los Angeles. Na jejich koncert lákal bizarní plakát, kde byla vypsána jména nejznámějších členů skupiny s tím, že tito muzikanti na losangeleském koncertě nevystoupí. Ve skutečnosti se jednalo o mazaný tah manažerů Deep Purple Johna Coletty a Tonyho Edwardse, jak veřejnost na podvod upozornit. Zmatení fanoušci tak nevěděli, na co kupují lístky, někteří třeba věřili, že se jedná o skutečný návrat nebo spojení všech vyjmenovaných muzikantů na jednom pódiu. Místo toho je ale čekala klasická fraška. V té chvíli se do hry vložil management Deep Purple, který po poradě s Ianem Paicem a Jonem Lordem (poslední zakládající člen Ritchie Blackmore tehdy hrál s vlastním souborem Rainbow a na sporu neměl zájem) zahájili právní kroky. Lord s Paicem později uvedli, že se nechtěli soudit s bývalým kolegou. Snad je i trochu hlodaly výčitky svědomí za to, jak se Evanse v roce 1969 pokoutně zbavili. Soud jim nakonec dal zapravdu, zakázal Evansovi používat název Deep Purple, uložil mu velkou pokutu plus zaplacení soudních výloh. Protože tolik peněz neměl, přišel o všechny tantiémy plynoucí z prodeje prvních tří alb. Paradoxně byl jediný, kdo na celý nápad doplatil, původní strůjci z agentury Advent Talent Associates vyvázli bez trestu.
Kdybychom se nesoudili, do půl roku by po světě jezdilo padesát kapel vydávajících se za Beatles nebo Led Zeppelin.
Těžko říct proč se Evans do tohoto projektu, který mu zničil reputaci, pustil. Bývalí spoluhráči Lord s Blackmorem byli přesvědčení, že chtěl oživit svou kariéru a případně i vydělat nějaké peníze. Náhled do jeho motivace poskytl rozhovor pro časopis Sound uveřejněný ještě před zákazem používat jméno Deep Purple. Zpěvák v něm tvrdil, že jako zakládající člen má na jméno „v jistém smyslu“ právo a poukazoval na jiné fungující skupiny, kde zůstal třeba už jen jeden původní člen. Agentura se prý také na samotném začátku dotazovala Paice a Lorda, kteří jim sdělili, že v té době sami nehodlají činnost skupiny obnovovat, což si vyložil jako „částečné požehnání“. Písně Deep Purple prý na koncertech hraje, protože je fanoušci chtějí slyšet (na koncertech třeba uváděl skladbu You Fool No One jako „píseň z našeho alba Burn“ a také jeho spoluhráči si jméno přisvojovali podobným způsobem). Svěřil se také, že nabídka ho vysvobodila z rutiny práce „od devíti do pěti“.
V tomtéž rozhovoru zazněl výstižná charakteristika celé kauzy: „Rod je milý chlápek, který se ale zapletl do problému většího než on sám.“ V září 1980 jeho jízda pod hlavičkou Deep Purple skončila a vzala s sebou všechny jeho nápady, nahrávky i peníze… Na pódium už se nikdy nepostavil.
Uvedené citáty pocházejí z fanpage této podivné skupiny.
