Článek
Plexis patří k ikonám československého punku. Přestože v osmdesátých letech odehrál jen okolo deseti koncertů, podařilo se mu mezi souputníky získat kultovní status. Byl totiž doslova ztělesněním svého žánru jako málokterá jiná punková kapela u nás, ať už hudbou, problémy s totalitní mocí nebo statusem vyvrhelů společnosti.
Příběh jejího vzniku je dostatečně známý. Její zakladatel, v té době patnáctiletý Petr Hošek složil název skupiny ze jmen dvou svých oblíbených punkových kapel – Sex Pistols a Exploited. K tomu přidal ještě zkratku PM (punk music), která dnes označuje původní období kapely, protože později byla vypuštěna. Sám Hošek se stylizoval do svého velkého idolu – baskytaristy Sex Pistols Sida Viciouse. Začal se oblékat jako on, nosit stejný účes a když zjistil, kolik Sid vážil, snažil se zhubnout na jeho pětačtyřicetikilovou váhu.
Po zhruba ročním hledání spřízněných muzikantů začal Plexis intenzivně zkoušet a brzy získal i první příležitost ke koncertu. K vystoupení nakonec nedošlo, protože na něj – jako na většinu podobných – měla spadeno Veřejná bezpečnost. Hoškovi se však už v té době podařilo sehnat si zřizovatele, což byla jedna ze tří základních podmínek, jak v totalitním byrokratickém systému vůbec získat možnost vystoupit na pódium. Punkové kapely přitom zřizovatele sháněly těžko… a mnoho z nich se tím ani neobtěžovalo a hrály ilegálně.
Právě nedostatek příležitostí ke hraní přivedly Petra Růžičku, manažer teplické punkové skupiny F.P. B. a jedna z hlavních osobností tehdejší punkové scény k myšlence uspořádat si vlastní koncert, a to rovnou v Praze, kde byly podmínky obzvlášť těžké. Zašel do kanceláře lodní přepravy a tvrdil, že je ze Svazu socialistické mládeže (které byly často zřizovateli kapel) a že by si chtěl pronajmout jeden z parníků na večírek. Lodní přeprava mu parník poskytla, i díky tomu, že Růžička zaplatil za pronájem předem. Hlavní hvězdou měli být právě F. P. B. ale příležitost dostali i Plexis, v té době ještě poměrně neznámá kapela.
Koncert nakonec proběhl jinak, než bylo zamýšleno. Kapitán parníku, vida, že účastníci rozhodně nejsou ze Socialistického svazu mládeže, neměl velkou radost. Kvůli hlavní hvězdě programu, teplické skupině F. P. B. provedla ještě před začátkem koncertu Bezpečnost zátah a zatkla několik punkerů, mezi nimi i Míru Wanka z této skupiny. Parník tak po domluvě kapitána a Růžičky zvednul kotvy a vyrazil proti proudu řeky na jih Prahy prázdný a tichý. Nakonec zakotvil v Braníku, kam se za ním stáhli i návštěvníci, včetně těch, kteří mezitím pustili z výslechu. Na ukotveném parníku vystupovaly kapely, zatímco posluchači stáli na břehu kvůli obavě kapitána, aby tancem loď nerozhoupali. Jako první přišli na řadu Plexis.
Kam dál…
Tehdy vystupovali ve třech – Hošek zpíval a hrál na kytaru, muziku tvrdil Pavel Bož, „koleno, co nemá ani groš,“ jak byl představen, a za bicími seděl Adolf Vitáček. Trochu nečekanou posilou se stala Jitka Asterová. Oslovil ji Hošek s tím, že „bude taková Kim Wilde“. Neodradilo ho ani, když mu řekla, že neumí zpívat. Pětadvacetiletá herečka v tylových šatech absolutně se nehodících na podobný typ akce se nakonec na parníku skutečně objevila a zazpívala se skupinou skladby Upíři a Radka.
Koncert otevřela předělávka Troops Of Tomorrow. Přestože ji ohlásili jako skladbu od Exploited, i tato kapela ji ve skutečnosti převzala od dnes již pozapomenuté kapely Vibrators. Plexis jí přidali český text, kde se původní generační protest první punkové generace změnil na hororový pochod stínů bez tváře. Ztratila sice ponurou atmosféru originálu, nahradila ji však nefalšovaná syrovost dělající z punkové písně ještě punkovější. Patří jednoznačně k tomu vůbec nejlepšímu z celého vystoupení.
Předělávky a covery tvořily zhruba třetinu repertoáru kapely, všechny však měly český text. Od Exploited hrál Plexis vedle úvodních Stínůještě známou Sid Vicious Was Innocent (Sid Vicious byl nevinnej). Nemohli chybět ani Sex Pistols, byť si kapela vybrala méně známý song I’m Not Your Stepping Stone, z něhož se stala Hromada jablek. Dalším příkladem se stala Sunday Morning Nightmare od Sham 69 proměněná na Na videu horor.
Vliv Hoškových oblíbených kapel je znatelný například v tom, jak si osvojil stejné lámání slov jako frontman Sex Pistols Johnny Rotten, což předvedl k závěru úvodní skladby, kde si píchnul do heavy metalu.
Na skládání vlastních písní se kromě Hoška podíleli členové Visacího zámku, neboť obě kapely se přátelily a zkušenější „Visáči“ pomáhali Plexisu i se zlepšením hry. Autorská tvorba raného Plexisu se nesla v duchu punkové jednoduchosti. Fenomén tří akordů sám Hošek opěvoval ve skladbě Pankáči. Oblíbenou byla již zmíněná hororová tématika, objevila se hned v několika písních – Upíři, Na videu horor či Andulka. Texty mají většinou formu jednoduše rýmovaných říkanek, které však díky tomu nepostrádají absurdní humor. V jednom z nich se Hošek navezl i do tehdy populární německé zpěvačky (a její kapely) Neny, kterou doprovodil patřičným zneuctěním jejich největšího hitu 99 Luftballons.
Tempo celého koncertu je zběsilé, skladby mají mikroskopickou délku, jen málo z nich přesahuje minutu a půl a je to klasický dřevní punkový nářez nahrazující absenci melodie a hráčské virtuozity patřičným nasazením. Ten dokáže zastřít i fakt, že skupina nehraje nikterak objevný nebo výjimečný styl.
Zvukový záznam koncertu po mnoha letech dostal na vinyl, který vyšel letos na jaře. Marek Jánský dokázal původní nepříliš kvalitní nahrávku velmi dobře remasterovat. Zvuk se stal zřetelnějším a vystoupily z něj i některé nuance, které předtím zanikaly v hlasitějších elementech vystoupení. Provedené změny jen zdůraznily přednosti vystoupení, aniž by to šlo na úkor energie nebo syrovosti.
Protože dochované nahrávky z koncertu na parníku měly jen něco přes 23 minut, přibylo k nim i pět písní z dalšího kultovního koncertu – punkového festivalu ve Staré Lysé, který se odehrál asi dva měsíce poté. Plexis předvedl díky neustálému zkoušení znatelný pokrok. Bohužel to byl poslední koncert sestavy Hošek-Brož-Vitáček, baskytarista a bubeník odešli, protože chtěli hrát „náročnější hudbu“. Hošek sice dokázal dát dohromady jiné hudebníky na ještě na jeden koncert, ale s jeho odchodem na vojnu původní éra Plexisu skončila. Až se za pár let vrátí na scénu, bude hrát už bez zkratky PM a jeho hudební směřování bude pro mnoho starých fanoušků zklamáním.
Zdrojem článku byla kniha Kytary a řev aneb Co bylo za zdí a vzpomínkový arch ze zmíněné desky.
