Článek
Hudba Ramones byla vždy typická tím, že vedle rychlosti a energie měla díky silné melodii i jistý komerční potenciál. Na sklonku sedmdesátých let, po několika rocích fungování se kapela i její management pokusili prorazit k všeobecné popularitě. Začalo to už předcházející deskou Road To Ruin a poté i filmem Rock’n’Roll High School, bláznivou teenagerskou komedií. Dalším krokem bylo natáčení se známým producentem. A šlo o velké jméno – Ramones přibrali ke spolupráci Phila Spectora.
Excentrický Spector byl v té době uznávanou kapacitou ve svém oboru. V mnoha případech se stal stejně známým jako umělci, které produkoval. Jeho dílo bylo kontroverzní, ale vyhledávané. V roce 1970 například dostal za úkol prohrabat desítky hodin záznamů z projektu Get Back, aby z něj nakonec sestavil poslední studiové album Beatles Let It Be. George Harrison s ním následně spolupracoval na vydání svého nejlepšího alba All Things Must Pass a John Lennon mu svěřil nahrávání své desky Rock’n’Roll.
Změna na první pohled patrná
Spojení s Ramones přijal Spector jako výzvu s vizí skvělého úspěšného elpíčka. Také kapela věřila, že producent bude jejím klíčem k úspěchu. Zejména Joey Ramone byl velkým obdivovatelem jeho starších nahrávek a právě s ním si Spector nejvíc rozuměl. Naopak kytarista Johnny Ramone byl skeptický: „Ten chlap byl úspěšný v šedesátých letech. Skvěle. A dál? Jaký hit měl v posledních patnácti letech?“ ptal se po letech v dokumentu shodou okolností nazvaném End Of The Century.
Změna stylu se projevila už na obalu, kde Ramones symbolicky odložili své typické kožené křiváky a vyfotili se pouze v barevných tričkách. Na samotném albu se po celou dobu velmi slyšitelně střetávají protichůdné tendence Ramones a Spectora. Ramones měli rádi tvrdé svižné skladby a rychlé nahrávání. Perfekcionistický Spector si naopak liboval ve složitěji vrstveném zvuku, jemuž byl ochoten obětovat i desítky hodin.
V některých skladbách se oba přístupy dobře prolnuly. Asi nejlepším příkladem je úvodní Do You Remember Rock’n’Roll Radio?, kterou můžeme považovat za neoficiální titulní skladbu, neboť v ní zazní obrat „end of the century“. Óda na staré rádiové hity s všeobecně známým ústředním bicím partem spojovala ramonskou strukturu písně se Spectorovou „zvukovou stěnou“ a kombinace kapely se saxofonem a varhanami dobře zafungovala.
Kapela se novým přístupem blýskla i v písni Danny Says. Ta se nejprve představuje jako sladký popový popěvek, následně přichází tvrdší pasáž a posléze se obě spojí dohromady ve společné harmonii. Právě tyto dvě skladby měly největší potenciál uspět i mezi širším posluchačstvem, protože pravděpodobně nejlépe naplňují představu kombinace Ramones a Phila Spectora.
Na album se pochopitelně dostaly i přímočaré rockové písně typické pro předešlá elpíčka. Mezi nimi budí největší pozornost drogová Chinese Rock, napsaná baskytaristou Dee Deem Ramonem už v roce 1976. Zbytek kapely ji ale dlouho odmítal, takže se místo toho pod názvem Chinese Rocks objevila na jediném albu skupiny Heartbreakers, jejíž členové Johnny Thunders a Richard Hell byli jejími spoluautory.
Reminiscence k minulosti měly i další písně – This Ain’t Havana odkazovala ke skladbě Havana Affair a The Return Of Jackie And Judy zase ke známému hitu Judy Is a Punk. Obě jim zůstaly věrné co do stylu a zpracování a staly se jejich důstojnými nástupkyněmi.
Poslední kategorií End Of The Century tvoří písně nevhodně zvolené nebo prostě jen nepovedené. Zářným příkladem je Baby I Love You, cover od dívčí skupiny The Ronettes, napsaný samotným Spectorem. Sladkobolný ploužák byl na hony vzdálený čemukoliv, co Ramones do té doby předváděli. Dee Dee píseň nesnášel a Johnny tvrdil, že kromě zpěváka Joeyho ve skladbě nikdo z nich neúčinkoval. Ani frontman kritikou nešetřil, ačkoliv podobné jemnější a romantické kousky měl rád a do tvorby kapely prosazoval. Ironií osudy bylo, že Baby I Love You se stala nejúspěšnějším singlem Ramones za celou jejich více než dvacetiletou kariéru.
Do skupiny nepodařených se překvapivě propadla i Rock’n’Roll High School, která byla o rok dříve hlavní hvězdou stejnojmenného výše zmíněného filmu. Tehdy ji v typicky ramonském stylu produkoval Ed Stasium podílející se i na předcházejících albech. Spector s písní naložil po svém. Jeho verze udivuje podivným špatně znějícím zvukem hudby i zpěvů (hlavně těch doprovodných), v němž se ztrácí hodně z předchozích kvalit tohoto hitu.
Konec ambicí
Samotná kapela byla z výsledku hodně rozčarovaná. Když deska neuspěla, podle Johnnyho definitivně pochopili, že se nikdy nestanou masově populárními. Pokračovali však dál. Nevyzpytatelný Phil Spector se v roce 1989 dostal do Rock’n’Rollové Síně slávy, ale o čtrnáct let později byl zatčen a posléze odsouzen za vraždu herečky Lany Clarksonové. V roce 2021 zemřel ve vězeňské nemocnici na komplikace po onemocnění COVID-19.
Z výše řečeného je zřejmé, v čem spočíval hlavní problém End Of The Century. Jeho dvanáct skladeb představovalo nesourodý mišmaš postrádající koncept. Kvalitní songy se na něm tlučou s dobrými, ale špatně nahranými, nezajímavými a slabými. Nekonzistentnost a kolísání kvality překvapí zvlášť u tak zkušeného producenta, jakým Phil Spector byl. Obecně je však známo, že natáčení alba připomínalo horor, v němž cholerický Spector vztekle dupal po podlaze, když se mu nahrávka nelíbila nebo nutil Johnnyho Ramonea stále dokola hrát úvodní akord Rock’n’Roll High School. Na výsledku je to bohužel slyšet. Protichůdné snahy „prorazit, ale zůstat Ramones“ tak vyprodukovaly křížence, který nebyl ani jedno z toho.
