Článek
U hudebních alb nejde jen o samotnou muziku, ale také o to, jak je zabalená. Kapely i jejich manažeři to dobře vědí, takže i vizuálu se věnuje náležitá pozornost. Ne vždy se však zadaří. Dnešním článkem startuje měsíční seriál o kontroverzních obalech rockových elpíček, které hudebním skupinám zkomplikovaly život. Jako první přijdou na řadu Beatles se svým nechvalně proslulým řeznickým obalem Yesterday and Today z roku 1966.
Bez něj by se nejspíš na tohle album zapomnělo, protože není moc důvodů, proč si ho pamatovat. Byl to podivný hybrid seskládaný z posledních tří alb slavné čtyřky. Zatímco na britských ostrovech měla skupina velké slovo při výběru písní na singly a alba, na americkou společnost Capitol, která za oceánem vydávala jejich elpíčka, byla krátká. Capitol do obsahu svévolně zasahoval zcela běžně. Z Meet the Beatles!, americké verze druhé studiovky With the Beatles, vyřadil coververze amerických hitů Roll Over Beethoven a Money, protože se domníval, že americké posluchačstvo raději upřednostní originály.
Zpočátku nebyl s tímhle postupem Capitolu větší problém, Beatles jen zlobilo, že se na amerických verzích objevují dříve vydané singly, zatímco oni se snažili dodat posluchačům co nejvíce nového materiálu. Capitol se naopak orientoval především na zisk, takže tracklisty rád vyšperkovával singlovými favority. Meet The Beatles má díky tomu našlapanější obsah než With The Beatles.
Jak ale Beatles umělecky dozrávali, přestali dlouhohrající desky chápat jako náhodnou směs písniček, ale začali k nim přistupovat víc koncepčně. Nehledě k tomu, že od roku 1965 velmi akceleroval jejich skladatelský růst, písně se stávaly komplexnějšími, měly hloubavější texty a obohacovaly je nové zvuky a nahrávací postupy. Dobře je to vidět právě na albech Help!, Rubber Soul a Revolver. První z nich ještě představuje dřívější koncept kombinující vlastní písně s covery, druhé je zadumané a občas potemnělé… a Revolver znamená vrcholnou ukázku kreativní exploze. Demonstrovat to mohou i jednotlivé písně – Yesterday, Nowhere Man a I’m Only Sleeping jsou skvělé každá svým vlastním způsobem. Dohromady jim to ale moc neladí.
Ambiciózní koncept
Capitol se podobnými úvahami nezatěžoval a tak připravil album Yesterday and Today s jedenácti písněmi vybranými z výše zmíněných desek a doplněných slavným singlem se dvěma prvními stranami Day Tripper/We Can Work It Out. Snímek pro už dvanácté americké album Beatles měl pořídit dvorní fotograf slavné čtyřky Robert Whitaker.
Mladý Whitaker (byl vrstevníkem Beatles) patřil v té době k uznávaným fotografům své doby. S kapelou se setkal v roce 1964, když přijela na svoje první a poslední turné do Austrálie, kde v té době pobýval. Jeho práce zaujala manažera Briana Epsteina, který mu nabídl pokračování spolupráce. Whitaker souhlasil a v dalších měsících žil v bezprostředním kontaktu s Beatles. Účastnil se jejich monstrózního amerického turné v roce 1965 a výjevy desetitisíců ječících fanoušků ho fascinovaly a děsily zároveň. Když tedy dostal za úkol pořídit fotografii na obal Yesterday and Today, rozhodl se v něm zážitek s beatlemánií reflektovat.
Jeho ideou bylo, že rozkládací obal bude mít formu triptychu, tedy obrazu se třemi různými výjevy, častého například na kostelních oltářích. I Whitakerův nápad souvisel s náboženstvím. Levý obraz zachycoval Beatles s věncem buřtů směřujícím k proti nim stojící ženské postavě. Symbolizoval pupeční šňůru a zrození celé kapely jako idolu. Na prostředním, největším, pózovala rozesmátá čtyřka v bílých pláštích obskládaná masem a panenkami s utrhanými hlavičkami. Whitaker je chtěl později doplnit svatozářemi a zlatým pozadím. A na pravém obrazu zachytil, jak George Harrison zatlouká Johnu Lennonovi do hlavy dlouhé hřebíky jako symbol trepanace, starého léčitelského zákroku, kdy se do lidské hlavy vyvrtává otvor, jenž má pomoci například s bolestmi a dalšími neduhy hlavy.
Beatles si nakonec vybrali jen hlavní fotografii v bílých pláštích. Whitakerovu vizi příliš nesdíleli a snímku vtiskli vlastní interpretaci – mělo se jednat o protest proti válce ve Vietnamu. Šéfa Capitolu Alana Livingstonea idea i provedení zděsilo, ale když byla skupina neoblomná, ustoupil. 15. června 1966 přistálo Yesterday and Today na stolech v amerických rádiích a médiích a krátce na to už drnčely v Capitolu telefony s prvními šokovanými reakcemi. Diskžokejové odmítali album hrát, obchodníci nechtěli album prodávat nebo vystavit ve výloze.
„Přece to nevyhodíme“
Vydavatelství zareagovalo okamžitě a celý náklad desek se skandálním obalem, pro nějž se vžil název „řeznický“, stáhlo. Nahradilo ho neutrálním (a nezajímavým) snímkem Beatles s velkým lodním kufrem a 20. června si jej mohli první fanoušci koupit. Na některé z nich přesto čekalo doma překvapení. Capitol totiž řeznické obaly nezlikvidoval, ale nechal původní obraz jednoduše přelepit novým. S trochou páry, zručnosti a trpělivosti se tak někteří fanoušci dostali k původní verzi, z níž se záhy stala vyhledávaná sběratelská kuriozita.
Změna obalu byla zadostiučiněním jak pro Alana Livingstonea, tak pro producenta George Martina, který kapelu od použití fotografie odrazoval. „Budete vypadat jako šílenci,“ říkal jim. Už 3. června se totiž stejná fotografie objevila na titulní straně britského časopisu Disc and Music Echo a i tam se dočkala negativního přijetí.
Zejména Paul McCartney si za fotografií stál a hájil ji, zatímco Lennon po počáteční halasné podpoře couvnul a prohlásil, že by za obal více bojoval, pokud by fotografie byla lepší. O mnoho let později George Harrison celý nápad odsoudil slovy: „Někdy jsme dělávali věci, o nichž jsme si mysleli, že jsou cool a moderní, ale byly naivní a hloupé. Tohle je jedna z nich.“
Mimo uvedené odkazy byla zdrojem článku kniha Beatles… a byla hudba od Tima Hilla
