Článek
Americký hudebník Bruce Springsteen zažil v roce 1984 velký úspěch se svým sedmým studiovým albem nazvaným Born In The USA. Z jeho dvanácti skladeb na sebe největší pozornost poutala titulní Born In The USA. Hlavní hrdina, těžce se protloukající životem, se v ní zaplete se zákonem a dostane na výběr mezi vězením a válkou ve Vietnamu. Rozhodne se pro druhou možnost, ale když se z boje vrátí zpátky do Ameriky, nemůže sehnat práci a potýká se s odtažitou reakcí společnosti a úřadů. Nakonec stejně skončí ve vězení. Příběh je sice smyšlený, ale obsahuje mnoho dobových reálií, které váleční veteráni skutečně zažívali. Ústředním motivem je titulní slogan v refrénu, kdy Springsteen zpívá s hořkostí v hlase, že se narodil v USA. Jak se později ukázalo, jeho hořkost nebyla dostatečně zjevná.
Druhým aktérem příběhu se stal úřadující americký prezident Ronald Reagan. V stejné době zahajoval svou kampaň za znovuzvolení. Jeho pozice mezi republikány byla velmi dobrá, prezident se u nich těšil stabilní oblibě. Volební tým se proto rozhodl více zaměřit na nerozhodnuté voliče a spíš než řešit problémy chtěl šířit pozitivní náladu a inspirativní optimismus do budoucna. Jedním z kroků mělo být větší propojení prezidenta a populární americké kultury, k níž měl koneckonců jako bývalý herec přirozeně blízko. V republikánské straně šlo o novátorský přístup, protože do té doby se konzervativci rock‘n‘rollu spíše vyhýbali.
„Jaké je vaše oblíbené album?“
Zdálo se, že ideálního kandidáta našli právě ve Springsteenovi. Konzervativní publicista a poradce Reaganovy kampaně George Will se účastnil jednoho Bossova koncertu a ten na něj udělal takový dojem, že do svého sloupku napsal: „Kdyby všichni Američané pracovali s takovou energií a nadšením jako Bruce Springsteen dělá svoji hudbu, nepotřebovali bychom žádný zákon o protekcionismu.“ O pár dní později měl prezident akci ve Springsteenově rodišti v New Jersey a také on se o zpěvákovi pochvalně zmínil. Prohlásil, že „budoucnost Ameriky (…) spočívá v poselství naděje v písních muže, kterého tolik mladých Američanů obdivuje – Bruce Springsteena z New Jersey.“
Springsteen patřil ke známým a uznávaným umělcům už v sedmdesátých letech, ale zůstával apolitický v tom smyslu, že veřejně nepodporoval žádného politika. Jeho texty se sice zabývaly nelichotivou realitou tehdejší Ameriky, byly ponuré a leckdy temné, Boss ale zároveň nebyl aktivistický umělec, který by chtěl problémy řešit. Byly pouze námětem jeho tvorby. Reaganova slova jej postavila do nové situace, kdy se musel jednoznačně politicky projevit. Pár dní po prezidentově prohlášení na koncertě v Pittsburghu řekl: „Prezident před pár dny zmínil v projevu mé jméno. A já jen přemýšlím, jaké moje album je jeho oblíbené. Nemyslím si, že by to byla Nebraska.“ Měl na mysli své předcházející album podobného ražení jako Born In The USA, ale na rozdíl od něj tam nebyla nepříznivá realita textů zabalena do tak chytlavých melodií, takže ve výsledku vyznívalo negativněji.
Reagan a jeho tým tehdy zkrátka šlápli vedle, protože ve Springsteenově tvorbě mnoho optimismu a inspirace, které chtěl prezident šířit, nebylo. Patriotické scény z amerického života Springsteen dost často ironizoval, místo aby je obdivoval. Podle některých hudebních publicistů to však byl stěžejní moment jeho kariéry, neboť si poprvé uvědomil, že jeho písně politický přesah mají a jako autor se s nimi bude muset vyrovnat.
V duchu americké politické logiky „není-li republikán, musí být demokrat“ se z Reaganova fiaska pokusil něco vytěžit jeho demokratický vyzyvatel Walter Mondale. Pochlubil se údajnou Springsteenovou podporou, což zpěvákům manažer popřel a Mondale se za výrok omluvil.
„Flagrantní toxický narcis“
Situace se po 36 letech opakovala, když si píseň oblíbili příznivci Donalda Trumpa a v roce 2020 ji pouštěli na svých setkáních. Tentokrát však narazili na úplně jiného Bruce Springsteena. Už to nebyl nervózní začátečník stranící se politiky. Už měl vyjasněné priority a také se aktivně angažoval, například velkou podporou potravinových bank. Také politikům občas vyjadřoval podporu, jednou demokratovi, podruhé republikánovi. V tomto směru se nestal vyhraněným příznivcem jediné strany. Asi nejpřiléhavější popis v angličtině zní, že Bruce Springsteen je demokrat – s malým d. V duchu této osobní filozofie tak na Trumpovu adresu putovala slova jako „flagrantní toxický narcis“, „pitomec“ nebo „ohrožení demokracie“.
Born In The USA paradoxně přitahuje národovce stále. Na první poslech není divu, mohutný refrén „born in the USA“ má určitý hymnický charakter, který neznalého posluchače může svádět k dojmu, že se jedná o oslavu Spojených států. Zároveň tu však jsou sloky a jejich nelichotivá vizitka americké společnosti může tento dojem potvrdit jen stěží. Píseň má tak trochu nevyrovnanou kompozici, přesto je opravdu zvláštní, že mnozí tento zjevný rozpor neslyší. Sám Springsteen se už smířil s tím, že jeden z jeho největších hitů zůstane u některých posluchačů špatně pochopený. „Naučil jsem se s tím žít s úsměvem na tváři,“ dodal.
