Článek
Americká zpěvačka Nico byla v osmdesátých letech už za zenitem své slávy. S problémovou umělkyní chtěl málokdo spolupracovat a dlouholetá závislost na heroinu si vybrala daň i na tváři kdysi mrazivě krásné ženy. Její jméno však stále mělo zvuk a v Československu, kam se skrz železnou oponu dostávaly hudební trendy vždy s určitým zpožděním, to platilo dvojnásob.
Nabídka na dvě československá vystoupení přišla jednoduše – Nico odpadl na podzim 1985 jeden z maďarských koncertů jejího evropského turné, a tak její manažer kontaktoval pražského konferenciéra Miloše Čuříka, s nímž už v minulosti spolupracoval, a nabídl mu dva termíny 3. a 4. října.
Není třeba dlouze vysvětlovat, že koncert takové umělkyně byl v socialistickém Československu problém. Místní alternativní scéna byla režimem dlouhodobě pronásledována už od šedesátých let. V následující dekádě se dařilo nacházet obezličky skrz Pražské jazzové dny, na nichž vystupovali i zajímaví zahraniční interpreti, ale po devíti festivalech musely skončit. Miloš Čuřík si však dokázal poradit a věděl, koho oslovit.
Je z Jihlavy, ale zpívá anglicky
Dramaturgyně Lenka Zogatová pracovala v Brně od roku 1981 a postupně získala kontakty s jazzovou a alternativní scénou a vybudovala pro ni zázemí v kulturním domě v Musilově ulici. „Problémovější“ interprety, pro něž by nesehnala oficiální povolení, pak odsouvala do vesnic na okraji Brna, kam už cenzorské oko tolik nedohlédlo. Stejnou strategii použila i v případě vystoupení Nico. Jako místo činu vybrala hospodský sál v Kníničkách na západě Brna. Lokalitu však do poslední chvíle tajila. Na stejný den navíc jako klamný manévr zorganizovala oblíbené divadelní představení v Soběšicích, aby vysvětlila zvýšený počet telefonních hovorů v kanceláři. Zájemci jí totiž často volali a ptali se na podrobnosti.
Dozvěděli se jen, že se mají v podvečer 3. října shromáždit na Mendlově náměstí. Tam na ně čekali spříznění studenti z Vysoké školy stavební a vybírali peníze na vstupné. Autobusy je pak odvážely do Kníniček. Mnozí věděli pouze, že akce nějak souvisí s Nico a mysleli si, že jedou na nějaký tematický večer s poslechem její hudby. Až záhy se dozvěděli, že hvězdu uvidí naživo. Provozovateli hospody Zogatová namluvila, že vystoupí kapela z Jihlavy se zpěvačkou zpívající anglicky.
Když Nico dorazila, nevypadala moc dobře. Byla viditelně unavená, temné kruhy pod očima a posilněná marihuanou, kterou pro ni organizátoři obtížně sháněli, protože zpěvačka prohlásila, že bez nějaké drogy vystupovat nebude. Když však začala zpívat, všech dvě stě návštěvníků namačkaných v sále uslyšelo hluboký uhrančivý hlas, jak ho znali z desek. Nico předvedla především kousky ze svého čerstvě vydaného alba Camera Obscura, k nimž v závěru přidala i Femme Fatale z debutové desky Velvet Underground a také cover slavné písně The End od Doors. Brněnský koncert proběhl v pořádku, bez incidentů i zásahu policie. O mnoho let později vyšel jeho záznam i na limitované edici vinylů.
Tady nejste v Maďarsku
Pražské vystoupení bylo o poznání dobrodružnější. Miloš Čuřík chtěl akci zajistit důstojnější rámec a tak se rozhodl zariskovat a uspořádat ho v oficiálním kulturním středisku. Nezvolil však svůj domovský Modrý pavilon na Praze 4, ale Opatov, který byl podobně jako Kníničky spíše na okraji zájmu a kde pracoval jemu spřízněný dramaturg Vojtěch Lindaur. I tak to však znamenalo zajistit si povolení a zprostředkovat prodej lístků. S prvním problémem si Čuřík poradil lehce. Jeho kvalifikační zkoušky mu totiž umožňovaly legálně organizovat hudební pásmo Labyrint věnující se jazzu a rocku. Jednoduše proto oznámil, že jeho další program se odehraje právě v Opatově a Nico a její skupinu Faction schoval pod konstatování, že „vystoupí host“. Horší to bylo s prodejem lístků, protože to znamenalo dopředu oznámit místo a čas koncertu, čímž se zvyšovala možnost zásahu represivních složek. Výtěžek ze vstupenek by však nepokryl náklady na vystoupení, takže se pořadatelé rozhodli vybírat ještě dobrovolný příspěvek.
Koncert hrozil od začátku velkým průšvihem. Nejprve se Nico nedostavila na smluvené místo, kde ji měl Lindaur vyzvednout. Po návratu do Opatova zjistil, že se před sálem pro tři sta lidí tísní tisícihlavý dav a dožaduje se vstupu. Zpěvačku na místo dopravil až Čuřík, který ji našel na Václavském náměstí, kde zřejmě opět sháněla drogy. Umělci ze svobodného světa někdy jen těžko chápali realitu partyzánského pořádání podobných koncertů v Československu. Vždyť komunistické režimy třeba v Maďarsku nebo Polsku byly vůči nim mnohem shovívavější, mohli tam vystupovat oficiálně a v obchodech se daly bez potíží koupit jejich desky. Československý režim šel v tomto ohledu nekompromisně a tupě i po akcích, kde se neporušoval žádný zákon. Z mládeže, která se chtěla jen bavit oblíbenou hudbou, tak vyráběl své zavité nepřátele.
Dramatická dohra
Nico nakonec do Opatova dorazila a odehrála svůj set. Jenže mezi diváky stálo i několik estébáků, kteří na místě zadrželi Vojtěcha Lindaura. Ten se ubránil odvezení na služebnu pohrůžkou, že při odvádění ztropí v přeplněném foyer rozruch, takže byl vyslýchán na místě. Brzy se to však rozkřiklo, do místnosti vrazili jeho přátelé a estébáci nakonec upustili od zatčení. Pozvali si však jeho i další organizátory k dalším výslechům. Obvinili je z hospodářské kriminality, jíž se měli dopustit vybráním onoho dobrovolného příspěvku ke vstupnému. To se však nepodařilo prokázat, takže vyvázli bez trestu. Jak Čuřík, tak Lindaur však za pořádání koncertu zaplatili ztrátou svých dosavadních míst.
Když se samotná Nico dozvěděla o zásahu, zpanikařila a pokusila se z budovy utéct. Našli ji na nákladové rampě, odkud ji v pořádku odvezli do hotelu a pak pryč z Československa. Na rozdíl od brněnského vystoupení zaznívaly na pražský koncert i kritické ohlasy, návštěvníkům se nelíbil zmatek před začátkem a také horší ozvučení. Stejně jako v případě Kníniček však nedokonalosti přebila síla zážitku a neopakovatelná možnost vidět naživo legendární umělkyni.
Výstava obrazů Nico v Brně je ve vile Löw-Beer k vidění do konce března.
Pokladem pro text byl článek Hany Zimmerhaklové Nico, legenda hudebního underground v Brně a Praze
